Rosie and Pandora | spn ff |

Prolog

,,Pandora Clarková?"
Uslyšela jsem za sebou známý hlas, který jsem však nedokázala zařadit.
,,Prosím?" řekla jsem a otočila se na tu osobu, co se dovolila oslovit mě mým pravým jménem. Nikdy jsem nekradla identity, ale dávám přednost jiným příjmením.

Nechápala jsem, že jsem nepoznala muže, který mně a Rosie tak moc pomohl.
Její otec.
,,Jeffe!" řekla jsem.
,,Chyběl jsi nám!" upřímně jsem se usmála a Jeff se zasmál.
,,A kde mám tu svou lovkyni?" pravil a já ukázala na budovu s rychlým občerstvením.

Je zcela pochopitelné, že nerozumíte tomu, co se právě děje, takže já bych se vám mohla kapku představit.

Jmenuji se Pandora Julia Clarková a společně se svou nejlepší a taky jedinou kamarádkou jsem lovkyně duchů.
Jo, moc holek to nedělá a spousta lidí tomu ani nevěří, proto jsem před ostatními obyčejná spisovatelka.
Začala jsem s tím před čtyřmi lety, když mi zkončila víza v Austrálii a já se vrátila zpět do své rodné Arizony. V Austrálii jsem poznala Rosie a nelituji toho.
Lovkyně jsem jen ze tří důvodů:
Za prvé- jsem spíš samotářka a než někomu začnu věřit, chvilku mi to trvá, takže je pro mě tato práce ideální, mám tu pouze jeden vztah.
Za druhé- rodina se mi přestěhovala do Evropy, takže mi zbytek majetku nechali a já si za to koupila auto. Starou ameriku. A to ostatní používám k lovení.
A za třetí- mám z toho dobrý pocit. A to je asi nejdůležitější.

S Rosie jsme se do lovení pustily díky jejímu otci a jeho kamarádům. Byli lovci už dlouho a Rosie v tom na padesát procent byla vychována. Ten zbytek bylo nakupování s její matkou, kterou Rosie už nesnáší. Ale o tom zase někdy jindy.
Rozvod jejích rodičů jí ukázal, co v životě chce dělat. A ležení u bazénu a popíjení koktejlů růžovým brčkem nebylo to, co od svého života chtěla.
Chtěla být lovkyní a když mi o lovu vše řekla, bylo rozhodnuto.

Nejdříve jsme lovili já, ona a Jeff, ale to nebylo tak úplně to, co jsme od toho chtěly.
Ale když Jeff uznal, že na to postačíme samy, nechal nás jet na pospas Americe.

A tak jsme tady.
Stojíme na pumpě, já tankuji a moje společnice se láduje mastnými hamburgery.

,,Jdeme za ní?" řekl s natěšeným výrazem.
,,Jenom to nechám dotankovat." usmála jsem se a z jeho obličeje bylo poznat, že se nemůže dočkat, až svou dceru po takové době zase uvidí.

,,A je to." řekla jsem a Jeff se přitočil k autu.
,,Klidně běž, postarám se ti o něj, musíš mít hlad." usmál se a já už v něm neviděla milujícího otce, ale vášnivého automechanika, kterého předstíral, dokud mu Rosie neřekla, že o lovení vím.

Rozešla jsem se tedy směrem k budově, kde seděla Rosie.
Vevnitř mě uvítaly regály plné předraženého zboží.
Zabočila jsem tedy doleva a prošla krátkou uličkou do části s rychlým občerstvením.

Hned jsem uviděla Rosie, jak sedí za počítačem s hamburgerem v rukou a spokojeným výrazem na tváři.
Musela jsem se usmát a hned jsem si sedla k ní.

,,Hádej, kdo je tu." řekla jsem a ona na mě vyvalila ty svoje oříškové oči.
,,Dej pokoj, jím, ale něco mi říká, že je to můj táta!" řekla s nadšením a já se otočila na Jeffa, který už stál za mnou.

,,Princezno!"
,,Tati!"
Objali se a Rosie blaženě zavřela oči.

Takovouhle lásku já nikdy nepoznala.
Naši po mně chtěli jen, abych se dobře učila. Zbytek je absolutně nezajímal.

,,Pandoro?" řekl najednou Jeff a já sebou škubla.
,,Pardon, neposlouchala jsem, děje se něco?" rychle jsem se probrala a Rosie na mě mrkla.
,,Máme případ."