Rosie and Pandora | spn ff |

13

,,Ano, to byste byla moc laskavá. Jsem speciální agentka McCullová a potřebovala bych se ještě podívat do prostor pro zaměstnané a tak, mohla byste mi to tu ukázat?" řekla Rosie profesionálně a černovláska s copem se na nás usmála.
,,Jsem Taylor Dunová. Patří mi to tu. Provedu vás ráda." hodila si cop na záda, otočila se k nám zády a společně s Rosie odešla.

,,Snad z ní něco vytáhne." řekl Dean nejistě.
,,Na to se spolehni." vítězně jsem se usmála a Sam udělal to samé.
,,Tak co budeme dělat my?" Dean obrátil oči v sloup a já udělala krok od nich.
,,Kdo bude v bufetu poslední, platí!" se smíchem jsem se rozeběhla a Sam utíkal hned za mnou, přičemž Dean stál jak solný sloup a ze začátku vůbec nepochopil, co po něm chci. Po chvilce si to uvědomil, ale to už neměl šanci mě ani Sama chytit.

***

,,Tak prý nás zveš na oběd, Deane." plácla jsem si se Samem, když Dean konečně došel.
,,Jste jako malí." řekl Dean a společně jsme vybrali stůl. Téměř nikdo tam nebyl, takže jsme si vybrali jeden z větších stolů pro šest lidí.

,,Vidím to na tříchodové menu, co ty Same?" usmála jsem se na Sama a Dean nás probodl pohledem.
,,Taky si dám." Sam mi oplatil úsměv a k nám přišla ona stará žena od kasy.
,,Tak, co to bude?" řekla s úsměvem na rtech a já kývla na Sama, aby začal číst.
,,Nejdřív asi tři vody a já si dám tohle hráškové překvapení, sýrový sandwich a jako dezert zmrzlinu s malinami." nadiktoval Sam.
,,Pro mě ten salát Caesar, ten kuřecí burger a jablkový koláč." přečetla jsem a Dean protočil očima.
,,A mně klasický burger s extra slaninou a především extra cibulí. A potom bych chtěl taky ten jablkový koláč." řekl Dean a kývl na ni s tím, že je to vše.

,,Já jsem chtěl pivo, ne vodu." Dean zavraždil Sama pohledem.
,,Byl jsi poslední." odpověděl mu stručně Sam a já jsem už nedokázala zadržet smích.
,,Copak já můžu za to, že ty a Dora Průzkumnice, která si vybrala samá skvělá jídla tedy až na tu stravu pro králíky, hrajete dětské hry?" protočil očima Dean.
,,To říkáš, protože jsi prohrál!" ohradil se Sam a já v nich viděla dva malé kluky, kteří se hádají o to, kdo může mít hračku. Ale věděla jsem, že takhle jejich dětství úplně neproběhlo. Hádat se mohli spíš o to, kdo nebude muset tahat tašky z auta kvůli jejich věčnému stěhování.
,,Dobře, teď si budeme povídat zcela vážně." ujasnil Dean s úsměvem na tváři a já jsem se Samem ve stejnou chvíli kývla na souhlas.

,,Pan?" řekl Sam a já mu s úsměvem naznačila, aby pokračoval.
,,Jak jsi vlastně začala lovit? Chci úplně celej příběh." opřel se o opěrátko na židli a jeho starší bratr udělal totéž.

,,Před několika lety, mi mamka oznámila, že se budeme stěhovat do Evropy, do jejího rodného Londýna, kvůli rodinným záležitostem, nebo tak nějak. S tím jsem samozřejmě nesouhlasila, ale nebylo mi to moc platné, protože naši chtěli mít jedno své dítě sebou v jejich novém domově a protože můj bratr byl už dávno někde neznámo kde, v úvahu jsem připadala pouze já, ale já to tu nemohla opustit. Proto jsem si zařídila víza v Austrálii a chtěla jsem, aby mi přidělili nějakého spolubydlícího, abych tam nemusela být úplně sama.
Když jsem přiletěla, poznala jsem svou spolubydlící, což byla Rosie a ona mi postupně o lovení řekla a já věděla, že takovéhle dobrodružství mi v životě chybí. Přece jenom jsem celý život proležela u bazénu a starala jsem se pouze o sebe a své blízké a zbytek mi byl úplně jedno.
Tak jsme se do toho hned, co jsme se vrátily z Austrálie, vrhly, ale Rosiin táta Jeff trval na tom, že nás nejdřív vycvičí a podobně. Trvalo delší dobu, než nám začal věřit, že to zvládneme samy, ale to čekání stálo za to.
Tak a teď mě tu máte. Sedím s legendami u jednoho stolu a říkám jim, jak jsem se dostala k lovení." řekla jsem s úsměvem na rtech a oběma bratrům hrál na obličeji také příjemný úsměv.

,,Zajímavá cesta." poznamenal Dean a chvilku vypadal, že chce něco říct, ale ta paní od kasy nám už nesla jídlo, takže jsme si řekli, že si to všechno povíme až v autě.

aloha<3

omlouvám se za chyby atp., protože jsem nucena psát, opravovat a vydávat kapitoly na počítači a do toho se mi vždy úplně nechce...

snad to nebude přetrvávat dlouho