Rosie and Pandora | spn ff |

1

,,Případ?" usmála jsem se a Rosie přikývla.
,,Pane bože, já se těším!" skoro jsem vykřikla a ona ke mně natočila svůj notebook.

,,Upíři?" zeptala jsem se, když jsem dočetla článek z novin.
,,Taky jsem ty mrchy dlouho neviděla." přikývla Rosie a Jeff si nás přeměřil pohledem.
,,Nechcete, abych jel s vámi?" řekl a já se podívala na Rosie.
,,Ne, to je dobrý tati, zvládneme to." odpověděla s úsměvem a Jeff kývnul.
,,Prostě mi není příjemné to, že nejste vždy v bezpečí..."
,,Ale tati, neděláme to poprvé." odpověděla rychle Rosie.
,,Ale může to být naposledy." dodal a Rosie protočila očima.
,,Budeme opatrné." řekla jsem já a Jeff znovu sklopil pohled.
,,Slibujeme." usmála se Rosie a on konečně přikývnul.

,,Už budu muset jet." zvednul se Jeff od stolu, když se podíval na své hodinky.
,,Dobře, tak ahoj Jeffe, zavolej nám." usmála jsem se a Rosie si stoupla.
,,Ahoj tati, budeš mi chybět." objala ho a on jí dal pusu na čelo.
,,To ty mně taky, ty moje zlatíčko. Kdyby se vám cokoliv dělo, hned mi volejte. To byl rozkaz." řekl víc nahlas, abych to slyšela i já.
,,Ano, pane." řekly jsme zaráz.

Vzpomínala jsem na to, jak tohle označení bylo nutné. Ani Rosie Jeffovi nemohla říkat 'tati'.

,,Tak ahoj, děvčata. Šťastnou cestu a úspěšný lov." řekl naposledy a odkráčel ke dveřím.
My jsme na něj zamávaly a on odešel.

Vlastně nám ani neřekl, co měl za práci on.
Zajímalo mě, na čem dělal. A jestli byl zase sám, nebo mu někdo pomáhal.

,,Tak co Sie, jedeme taky a ty mi to převyprávíš v autě?" usmála jsem se a výtahla z kapsy peněženku.
,,Dobře, ale dneska platím já." mrkla na mě a já vrátila svou peněženku zpět do kapsy.

,,Počkám v autě." řekla jsem, když jsem odcházela a ona přikývla.

Odebrala jsem se tedy zpět před benzínku.
Přišla jsem ke svému milovanému autu a odemkla jej.
Posadila jsem se, nastartovala jsem a protože se mi na Rosie nechtělo čekat nějak dlouho, najela jsem před budovu, aby to měla blíž.

V momentu, když jsem zabrzdila, Rosie vyšla z budovy a ihned si to namířila ke mně.
Posadila se a usmála se.

,,Můžu vyjet?" řekla jsem a ona s úsměvem zakývala na souhlas.

,,A co ty naše mršky, co mi o nich řekneš?" zeptala jsem se hned, co jsme vyjely od benzínky.
,,Mají na svědomí už šest obětí za měsíc. Policie pátrá po sériovém vrahovi, nám stačí najít hnízdo." řekla klidně.
,,Vždyť tohle dojde každému lovci." protočila jsem očima, ale ona jen pokrčila rameny.
,,Poznáme nový kámoše." usmála se a já se oklepala.
,,Nový co? Tak to ani náhodou!" prohlásila jsem, ale ona jen nadzvedla obočí.
,,Doro..." udělala psí oči.
,,Ros, tak tohle na mě nezkoušej." protočila jsem očima.
,,Tak promiň, ale to nebude tak strašný." řekla odhodlaně, ale než jsem stihla zareagovat, předběhla mě.
,,A možná najdeme někoho, kdo ti bude sedět." dodala a já se ušklíbla.
,,Tak dobře, jak je to daleko?" řekla jsem a ona si vítězně zatleskala.
,,V Tennessee." usmála se a z přihrádky, kterou měla před sebou vytáhla mapu.
,,To bude aspoň čtyři hodiny cesty." zakňučela jsem, ale ona se jen tak nevzdala.
,,Po každé čůr-pauze se vystřídáme. Slibuji." řekla, ale já věděla, že to není pravda.

Hned po půl hodině usnula, tak jsem řídila asi tři a půl hodiny, než jsme přijely do Tennessee.

***

,,R?" začala jsem s probouzením.
,,Sie?" šťouchla jsem do ní.
,,Rosie!" řekla jsem trochu víc nahlas a ona vzdychla.
,,ROSIE!" zařvala jsem tak, jak to dělá ona, když usnu já.

Ona se pochopitelně ihned probudila a já jsem se usmála.

,,Tak co Šípková Růženko, do jakého ráje to jedeme?" pronesla jsem s lehkou ironií a ona se zívnutím otevřela počítač.
,,Littlelot." řekla a sáhla zase po naší podrobné mapě.
,,Jak je to daleko?" opřela jsem se o volant, abych si trochu protáhla záda.
,,Nevím, kde jsme, zlato." zasmála se a já ji probodla pohledem.
,,Myslím, že se to tu jmenuje nějak-Henry." přečetla jsem z cedule, na které byla spousta jídla.
,,Mám hlad, zastavíme." dodala jsem a ona pořád četla v mapě.
,,Cesta tam trvá nějaký dvě hoďky, takže někde zastav, taky mi vyhládlo." řekla a já u nejbližší restaurace zastavila.