Rosie and Pandora | spn ff |

5

Probudil mě až krásný východ slunce.
A mimo to i moje společnice, která si zpívala u čištění zubů.

,,Nevěděla jsem, že jsi nezatáhla závěsy." řekla jsem a ona vylezla z koupelny.
,,Uo?" s kartáčkem v puse se prohrábla ve svých krátkých vlasech.
,,Ale nic." usmála jsem se a ona se vrátila zpět do koupelny.

Promnula jsem si oči a rozhlédla jsem se po pokoji.
Bylo to tu teda pěkné, ale něco mi tu nesedělo. Cítila jsem, že tu bylo něco špatného navíc.

Zaklepala jsem na dveře od koupelny a následně vešla.
Rosie se skláněla nad umyvadlem a umývala si obličej.

,,Hele, Rosie?" řekla jsem a ona vytáhla hlavu z umyvadla.
,,Copak, Doro?" vzala si ručník a utřela si jím obličej.
,,Musíme to tu zkontrolovat." s vážnou tváří jsem se podívala ven z koupelny.
,,Též jsem toho názoru... a co, jak se ti spalo?" přikývla.
,,Normálně, spala jsem i na lepších místech."
,,Tak to ses měla, já jsem od půl páté úplně vzhůru... nemohla jsem spát ani nic. Měla jsem pocit, že se na mě někdo dívá, ale ne z okna, ale z té místnosti, kde spíme. A něco jsem i slyšela." zašklebila se při vzpomínce na noc.
,,Duch?"
,,Jsem si snad i jistá, ale proč jsi o něm v noci nevěděla i ty?"
,,Máme další podpřípad." usmála jsem se a Rosie mi úsměv oplatila.
,,Ale s tímhle podpřípadem začneme, protože nebudu spát u nějakýho posranýho ducha!" sebejistě vykřikla a bylo jí úplně jedno, jak tenké jsou stěny motelů.

***

,,Máš něco?" zoufale jsem se podívala na Rosie, která jako obvykle seděla za svým notebookem. Hypnotizovala jsem hodiny, protože Rosie zavrhla snídani s tím, že na ni půjdeme, až něco zjistíme a pak se poptáme.

,,No, vlastně spíš ne. Je tu spousta pověstí, o kterých si lidi vykládají, když navštíví tento motel. Ale našla jsem, že tu ukončila cestu jedna žena, věk ještě nevím moc jistě, muselo jí být dvacet až třicet let. Nemůže to být ona? Ale ubili ji nějací dva muži, kteří ji měli v plánu vykrást, což potom stejně neudělali. Vlastně to téměř mám, jen mi chybí jméno, nejde mi se k tomu dostat, takže nám to bude trvat déle. Ale na to jídlo jdeme teď, poptáme se, ale nepřijde mi, že je to něco, o čem by se běžně mluvilo." řekla a položila notebook vedle sebe.
,,Takže si mám nachystat víc peněz, než jen na snídani?" zasmála jsem se a ona se smíchem přikývla.

***

Šly jsme k našemu autu. Já měla svou kostkovanou košili zapnutou až ke krku, ale Rosie si ji nechala rozepnutou, takže bylo vidět její šedivé triko.

Nasedly jsme si do auta a já se sama pro sebe usmála.
Na Impale se odráželo slunce, takže vypadala, jako kdyby celá zářila.

Musím zjistit, čí je.
Co tu ta bytost dělá.
A pak ji dotyčnému pochválím, protože takhle dobrý stav tak letitého auta není nejlehčí zachovat. Nebo alespoň neznám nikoho, kdo by to dokázal. Zatím.

,,Jedeme?" rýpla do mě Rosie po mé přestávce, když jsem přemýšlela zase nad tou Impalou.
,,Promiň." lehce jsem se začervenala, protože jsem věděla, že mě má prostě prokouknutou.

Vyjely jsme od motelu a já oči přesměrovala z vozovky na Rosie.
Ona si mého pohledu okamžitě všimla, tak přikývla, ať mluvím.

,,Ta snídaně, kam jedeme?" usmála jsem se a ona se zamyslela.
,,Už to je jen kousek, počkej... jo, tady!" ukázala na budovu a já zpomalila.

Zaparkovala jsem na nejbližším možném místě a pak jsme obě sáhly po pistolích se stříbrnými náboji.
Já pak ještě natáhla ruku po kabelce, do které jsem si dala placatku se svěcenou vodou.
Rosie se na mě usmála a vystoupily jsme si.

Vešly jsme do místnosti, kde to vonělo po vaflích, javorovém sirupu a vajíčkách se slaninou.

Usadily jsme se k prázdnému stolu pro čtyři a já se podívala na meníčko.

,,Lívance nebo vajíčka?" přemýšlela Rosie nahlas a já se pousmála.
,,Já si beru lívance." řekla jsem, abych jí trochu pomohla.
,,Nebo párky?" ignorovala mě a hledala něco, co by uspokojilo její apetit.
S úsměvem jsem protočila očima a zadívala jsem se z okna ven.
Uviděla jsem tu černou Impalu a spatřila jsem, že se na mě řidič i spolujezdec dívají.
Nestihla jsem moc jejich obličeje, věděla všem pouze to, že řidič byl menší než spolujezdec.
Víc jsem nezaregistrovala.

,,Impala?" zasmála se Rosie a já ji zavraždila pohledem.
Poté jsem se ale ihned začala smát.

Přišla k nám servírka. Vypadala na nějakých plus minus třicet a něco mě na ní ihned zaujalo.
Měla zarudlé oči, jako kdyby celých čtyřiadvacet hodin plakala.

Podívala jsem se na Rosie a nenápadně jí naznačila, jestli si toho také všimla.
Jakmile přikývla, usmála jsem se na servírku a ona popotáhla.

,,Dobrý den, přejete si?" řekla a pak sklopila pohled.
,,Mně lívance s javorovým sirupem a zelený čaj a tady slečna by si přála,"-,,Tady slečna umí mluvit. Pro mě palačinku s čokoládou a nějaké kafe, nechám to na vás." se smíchem mi Rosie skočila do řeči a servírka se usmála, ale nám bylo jasné, že je to pouhá faleš.

Alohaa🖖🏻
takhle jsem snad nikdy nepsala lmao🌚
Jak se vám to zatím líbí?
Snad někoho z vás to baví číst stejně, jako mě to baví psát😄🤗
that's all
luv u
loststeamer❤️