Rosie and Pandora | spn ff |

23

Probrala jsem se ve velké tmavé místnosti připojená k infuzi. Odsávalo to ze mě krev.

Já věděla, že to byl džin.
1 : 0 pro Pandoru!

Vedle mě byl Sam. Ještě spal.
Pokusila jsem se dostat ze svého místa, ale moje ruce svíral železný řetěz.
Věděla jsem, že každý nesprávný pohyb a hlučný zvuk sem přivede džina, takže jsem musela být hodně opatrná.

Sam byl kousek ode mě a ruce měl svázané pouze tlustým provazem, takže jsem se pokusila ho vzbudit.
Snažila jsem se rozhoupat, abych do něj mohla strčit. Bolely mě při tom ruce, ale za výsledek to stálo.
Lehce jsem do Sama kopla a on se začal probírat.

,,Same, prober se!" zašeptala jsem a znovu do něj kopla.
Sam něco zabručel a otočil ode mě hlavu.
Začala jsem do něj kopat a strkat, dokud se ke mně neotočil.
Kopla jsem ho ještě trochu silněji a on otevřel oči.

,,Dobré ráno, sluníčko, jak se ti spalo? Přišel jsi na to, že je to džin?" potichu jsem se zasmála.
,,Přišel jsem na to. I když se mi z toho moc nechtělo pryč, tak jsem se vrátil. Je to tu krapet lepší." sklopil zrak na zem a já pochopila, že naráží na to, že nejspíš předešel velké ztrátě.
,,Mohl by ses prosím nějak dostat z těch provazů? Ráda bych se z nich dostala taky, ale bez tebe to nezvládnu." řekla jsem a v místnosti se rozezněly kroky.

Sam i já jsme rychle zavřeli oči a čekali jsme, co přijde.

Opatrně jsem pootevřela oko a jako první se mi naskytl pohled na toho debilního džina chodícího po místnosti. Nebylo nás tu úplně málo.
Byli tu i ti pohřešovaní. Všichni byli svázání stejně jako Sam a spali.
Všechny si zkontroloval a odešel za roh.

Sam otevřel oči a začal rozvazovat provaz. Ze začátku mu to moc nešlo, protože uzel byl dobře uvázaný, ale pak se mu to podařilo.
Pak už jen lehce trhl rukama a byl venku. Pak si jen odpojil infuzi a hned se ke mně otočil. Podíval se na onen řetěz, který mi tak dlouho svíral ruce a rozhlédl se, čím by mi mohl pomoci, ale nic nemohl najít.

,,Copak nenosíš v kapse kleště, Same?" přitáhla jsem se nahoru a pak jsem zase sjela dolů.
,,Obávám se, že ne. Něco ti najdu, do té doby se snaž, aby se nedozvěděl o tom, že nespíš. Ještě ti nějak nenápadně odpojím tu infuzi, snad si toho nevšimne." usmál se a udělal přesně to, co řekl. Vážně ho Rosie přeju.

Odešel a já tak zůstala sama v jedné místnosti s polomrtvými oběťmi těch dvou upírek a nejspíš jedním zákeřným džinem.
Vážně moc příjemný pocit.

Netušila jsem, co dělat.
Nudila jsem se.
Byla jsem úplně vyřízená, tak jsem vyčerpáním zase pomalu usínala.

***

,,Pan, vstávej, něco jsem našel." budil mě Sam a já jsem otevřela oči. Usmála jsem se na něj a on mi úsměv oplatil.

Vzal kleště a přestřihl řetěz. Pomalu jsem spustila ruce a hned jsem ho objala. Ale stejně jsem cítila, že něco není úplně v pořádku.

Odtáhla jsem se a naskytl se mi pohled na džina, který ke mně i Samovi natahoval ruku. Rychle jsem ho za ni chytla, ale, protože byl silnější, můj stisk byl pro něj skoro nic.