Rosie and Pandora | spn ff |

10

,,Upír, co se nechá zavřít, aby mohli vybrat i policisty... to jsem ještě neviděla." uchechtla se Rosie, Sam pokrčil rameny a já jsem se postavila.
,,Odskočím si." řekla jsem směrem k Rosie.
Zajímaly mě všechny novinky, které od Sama zjistila. A taky ty ostatní věci.
,,Omluvte nás." usmála se Rosie a oba zelenoocí muži jí úsměv oplatili.

Zvedly jsme se od stolu a odešly na záchodky, které byly naproti vchodu do budovy.
Místnost nebyla až tak velká, ale odskočila jsem si a Rosie na mě počkala opřená o umyvadlo.

,,Řekneš mi, co ses v noci a dnes ráno dozvěděla?" dala jsem si na ruce mýdlo a pak jej smyla.
,,Venku." řekla.

Otevřela jsem dveře a pak nepozorovaně vyšla z podniku.

,,Řeknu ti jedno- Dean Winchester je, podle Sammyho popisu, pěkný sukničkář. Nechci, aby to ublížil." chytla mě za paži, abych se k ní otočila a podívala se jí do očí.
,,Bojím se o tebe. Prosím, Pandoro. Vím, jak dokážou být krutí." řekla starostlivým tónem, ale já jen nakrčila čelo.
,,Nemyslím si, že takový je. Nebo alespoň takový není ke mně. Věřím mu a je mi s ním dobře." oddělala jsem ze sebe její ruku.
,,Pandoro... ještě si o tom se Sammym promluvím... ale jinak, Sammy je úžasnej. Nejlepší." usmála se.
,,Až pojedeme zpět, chci vědět všechno i s detaily." oplatila jsem jí úsměv a ona se začala smát.

Vrátily jsme se zpět k našemu stolu, kde si mezi sebou ti dva pohlední bratři povídali.

Rosie si lehce odkašlala, aby je upozornila na naši společnost a když se na nás podívali, věnovala jsem jim kratší úsměv.

,,Holky, klidně jeďte, zaplatíme to za vás." usmál se Sam a Dean zakýval hlavou na souhlas.
,,Tak se stavte." oplatila jsem Samovi úsměv a on po mně následně hodil klíčky od mého auta.
Rosie se zakřenila a s krátkým mávnutím jsme odešly.

***

Seděla jsem na gauči a jak jsme měly s Rosie ve zvyku, obě jsme přemýšlely nahlas o případu.

,,Je to divný, vždyť mají jídla dost! Nebo se chtějí rozšířit? Ale to by někoho viděli ne? Třeba jak jde lovit? Já už nerozumím ani tomu, čemu nerozumím." chytla se Sie za hlavu a já ji pohladila po zádech.
,,Odpočiň si, probděla jsi snad celou noc, já to zvládnu." usmála jsem se a ona si zívla.
,,Děkuji, jsi skvělá." řekla a já jsem se postavila, aby si mohla lehnout.

Vzala jsem si svůj notebook a položila jsem jej na linku. Postavila jsem vodu na kafe a začala jsem hledat spojitosti mezi obětmi.

Neměli spolu nic společného, tedy až na to, že zmizeli z jednoho baru. I to dítě tam bylo.
Problém byl však takový, že jsem jsem netušila, kde ten bar je.
Nikde v mapách nebyl.
Nikde o něm nebyla ani zmínka, až na výpovědi svědků.
Ale žádné spisovatelce by nikdo neřekl nic o nějakém "tajném" baru.
Nechápala jsem to.
V tomto městě žádný bar prostě nebyl.
Vážně se mi hodil falešný odznak, ale to nebyla moje parketa. Ani bych si ho neuměla zařídit.
A využít Deana se mi taky moc nechtělo.

Z přemýšlení mě vytrhlo až klapnutí u rychlovarné konvice.
Sama pro sebe jsem se usmála a zalila jsem si instantní kávu.
Opřela jsem se o linku a usrkla jsem si trochu horké kávy.
Vždy jsem měla potřebu to dělat, i když jsem si vždy pěkně spálila jazyk.

Lehce jsem sebou cukla, když jsem uslyšela klepaní na dveře.
Přiběhla jsem po špičkách ke dveřím a potichu je otevřela.

,,Potichu, Rosie spí." řekla jsem, když se Dean se Samem chystali něco říct.
,,Dobře." usmál se Dean a já je pustila dovnitř.
,,Máte něco?" zavřela jsem dveře, o které jsem se následně opřela.
,,Ano, ale to až se Rosie vzbudí." řekl Sam a přitom si Sie prohlížel jako obrázek boží.
,,Pardon kluci, ale není tu moc místa k sezení." lehce jsem se zasmála a oni jen přikývnuli na souhlas.

***

,,Dobré ráno Šípková Růženko." usmála jsem se na Sie, když se konečně probrala.
,,Kluci pro nás údajně něco mají." podívala jsem se na ně a Rosie udělala to samé.
,,Nebyli jsme si jistí, jestli se ke všemu jako redaktorky a spisovatelky dostanete, takže tohle je pro vás, holky." řekl Dean a natáhl k nám ruku.