Rosie and Pandora | spn ff |

20

,,Co se děje?" probrala jsem se v Samově náruči.
,,V klidu, Pan. Dean a Rosie šli pro Impalu, odvezeme tě do nemocnice, ztrácíš moc krve." rychle mi Sam popsal celou situaci.
,,Tak si pojď aspoň povídat. Nemáme nic lepšího na práci." zasmála jsem se, i když jsem věděla, že to není ani trochu vtipné.

,,Víš co?" zeptal se po chvíli přemýšlení.
,,Poslouchám?"
,,Upřímně bych tipoval na holku, o které bude Dean pořád mluvit, nějakou prsatou asiatku, podle toho co můj bratr sleduje na internetu. " přiznal s jemným úsměvem na rtech.
,,Aha, netuším, co ti na to odpovědět. Počkej, Dean o mně pořád mluví?" nevěřícně jsem si ho projela pohledem.
,,Ale ty jsi lepší, protože jsi před chvíli pomohla zneškodnit tři upíry a zachránit několik lidí. Seš lepší jak ty jeho asiatky. A jo, neustále." zasmál se.
,,Tak ti asi děkuji, Same." začala jsem se smát taky.

,,Je mi zle, Same." řekla jsem po chvíli ticha.
,,Spi." zašeptal a já jsem zavřela oči.

***

Probralo mě pípání nějakého přístroje.
Rychle jsem sebou škubla a tlumeně jsem slyšela povyk kolem sebe.

,,Pohněte, už se vzbudila!" zakřičel někdo v místnosti.
Chvíli mi trvalo, než jsem přesně poznala ten hlas, ale pak jsem si byla jistá, kdo čekal, než se probudím.

,,Jeffe!" chtěla jsem vykřiknout, ale můj hlas byl moc slabý, takže ze mě vyšlo pouhé zašeptání.
,,Pandoro, měli jsme celou tu dobu takový strach. Už jsme ztráceli naději!" přiběhl ke mně a sevřel mě v jeho medvědím objetí.

,,Pandoro!" vykřikla Rosie, která vběhla do dveří. Za ní stálo několik doktorů s papíry v rukou a nevěřícným pohledem.

,,Co je? Vždyť ta ztráta krve nemohla být tak velká, tak na mě nezírejte jako na oživlou mrtvolu!" vyjela jsem po všech těch osobách v pláštích a praštila jsem do stolku vedle sebe.
Přišlo mi, že moje poznámka je udivila ještě víc, což mi přestávalo dávat smysl.

,,Slečno Clarková, můžete se prosím uklidnit?" vyzval mě jeden z doktorů.
,,To teda nemůžu! Odkud znáte moje jméno? A proč tu mám tolik květin, přístrojů a dalších všemožných sraček, když jsem utrpěla pouze lehkou ztrátu krve? A proč je vás tu kurva tolik?!" rozčílila jsem se a shodila jsem vázu, ve které bylo několik květin, stojící na mém nočním stolku.
,,Pandoro, ty si nic nepamatuješ? Vůbec nic?" přišla ke mně Rosie a chytla mě za ruku.
Až v tuhle chvíli jsem si všimla, že je oblečená jako sestřička.
,,Úžasné přestrojení, Sie. Sam musí být pyšný." zašeptala jsem.
,,Prosím?" udiveně si mě přeměřila pohledem.
,,Hraješ to skvěle. Nic." mrkla jsem na ni.

,,Odpoví mi někdo na mou otázku!?" vykřikla jsem na bandu nechápavých doktůrků.
,,Slečno, je zcela přirozené, že známe vaše příjmení, máme ho ve vašem rodném listu, ve vaší kartě, není nikomu neznámo." řekla žena, která stála úplně napravo.
,,Mohu mluvit pouze s Rosie, prosím, potřebuju si s ní o něčem promluvit." falešně jsem se usmála a všechny osoby v pláštích se otočily na tu doktorku.
,,Ano, je to zcela přirozené, že po tom všem potřebuje mluvit s někým, kdo je mu ze všech nejbližší. Pojďte všichni i vy Jeffe, nechte je tu osamotě." vyzvala všechny doktorka a odešla.
Následně všichni odcházeli a před odchodem se na mě Jeff usmál.

,,Tak co, jak mě odsud dostaneš a co je tohle sakra za pakárnu?" zeptala jsem se jí hned, co za doktory a Jeffem zaklaply dveře.
,,Hele, Pandoro, netuším o čem mluvíš. Je logické, že teď budeš trochu plácat nesmysly, protože se dost věcí změnilo, ale chci se s tebou bavit o normálních věcech, prosím." posadila se na postel vedle mě.
,,Kde je Dean se Samem? Co je s nimi teď? Jsou taky mezi těma doktůrkama?" položila jsem jí další otázku.
,,Kdo je Dean a Sam?" řekla a se mnou to trhlo.