Rosie and Pandora | spn ff |

15

Jakmile jsme se svým vzhledem byly spokojené, rozhodly jsme se jít se ukázat Deanovi a Samovi.

Rosie měla rozpuštěné vlasy, ve kterých se skrývala stříbrná čelenka. Měla krátké černé triko a vysoké roztrhané džíny. K tomu měla delší linky, tmavé kouřovky a červenou rtěnku.
Já jsem si vzala to, v čem jsem zabila svého prvního upíra, což byla černá dolly sukně, ve které byla zastrčená bílá košile. Nechala jsem si rozpuštěné vlasy a nalíčila jsem se jen trochu, jediná výrazná věc byly moje krátké linky.

,,Můžeme?" sáhla na kliku a podívala se na mě.
,,Můžeme." kývla jsem na ni, ona stiskla kliku a společně jsme opustily náš pokoj.

Rosie zaklepala na dveře vedlejšího pokoje. Sam nám hned přišel otevřít.
Vešly jsme dovnitř a usmály jsme se společně na oba lovce. Sam stál u dveří a Dean seděl na pohovce s plechovkou piva v ruce.

,,Sluší ti to." řekli zároveň, ale já věděla, že mi patřila jen ta věta, kterou vyslovil Dean. Prohrábla jsem si vlasy a přišla jsem k němu blíž.
,,Děkuji." našpulila jsem na něj rty a on mě bez zaváhání políbil.
,,Doro Průzkumnice?"
,,Ano?"
,,Co to máš pod tou košilí?" ukázal na můj náhrdelník, který jsem si snad nikdy nesundala z krku.
,,Tohle?" sáhla jsem si pod košili a vytáhla jsem malou lahvičku se solí, která byla navlečená na stříbrném řetízku.
,,Měla jsi to vždycky?" prohlédl si lahvičku.
,,Nikdy jsem si ji nesundala z krku." chytla jsem se za onu lahvičku a lehce jsem ji stiskla.
,,Ten řetízek... dědí se v mé rodině dlouho a já si tímhle náhrdelníkem snažím nalhat to, že jsou všichni v pořádku. Jsou někde v Londýně a já netuším, co s nimi je. Někdy mi chybí víc a někdy zase míň. Je to pro mě něco jako... amulet? Talisman? Sama nevím. Nikdy jsem si ho neodepnula z krku." dodala jsem a on mě chytil za ruku.
,,V pořádku, chápu tě." usmál se a já mu jeho milý úsměv oplatila.

,,Nečekal bych, že to řeknu, protože to někdy nepovolím ani Samovi, ale nechceš řídit? Viděl jsem, jak nad mou Baby slintáš, takže jestli na ní nebude ani škrábanec, můžeš nás tam vzít." nabídl mi a já jsem se celá rozzářila.
,,Vážně?" stiskla jsem mu ruku.
,,Ano." odpověděl s úsměvem.
,,Pane bože, já tě asi miluju, Deane Winchestere! Bratr mě k tomu nikdy nepustil!" zakřičela jsem a Rosie se Samem si nás přeměřili pohledem. Dala jsem Deanovi pusu na čelo a on se usmál.

,,Víš, proč jsem si vybrala pro dnešek tohle oblečení?" řekla jsem a Dean pokrčil rameny.
,,Zabila jsem v tom svého prvního upíra- byla jsem s Rosie, užívala jsem si svých narozenin a pak se do baru vkradly ty svině a zabili číšníka. Tak jsme si to s Rosie vzaly do vlastních rukou." uhladila jsem si sukni a Dean se usmál.
,,Zajímavá oslava narozenin. Ale byla to docela změna, když jsi byla zvyklá mít několik poníků na zahradě, patrové dorty a klauny s kouzelníky."
,,Klauni ne- mám z nich hrůzu..."
,,Jsi jako Sammy." zasmál se Dean a já ho probodla pohledem.
,,A vy se ničeho nebojíte, pane dokonalý?" protočila jsem očima.
,,Létání."
,,Takže ty se bojíš někam letět letadlem?" ušklíbla jsem se.
,,Je zvláštní, že se dokážou bát i lidé jako jsi ty- chci říct, takové ty neporazitelné typy, které všechny zachrání, víš, co myslím..." dodala jsem a on se pousmál.
,,Hezky se s tebou povídá, Dory." pohladil mě po tváři a mně se na tváři objevil úsměv.
,,Taky nejsi nejhorší." objala jsem ho.

Nedokázala jsem pochopit, že mi bylo tak dobře s člověkem, kterého jsem neznala ani týden.
Ale bylo mi to jedno. Cítila jsem se v bezpečí a bylo mi prostě skvěle.
I kdyby byl sukničkář, jak říkala Rosie, bylo by mi to jedno.
Asi jsem k němu něco cítila. Nebyla jsem si tím zcela jistá, ale všechny ty pocity mi to ujasnily.
Ale nemohla jsem si to dovolit. Věděla jsem, že se po dokončení případu naše cesty rozejdou. Mrzelo mě to, štvalo mě to a ničilo mě to, ale nemohla jsem s tím nic udělat.
Musela jsem se s tím prostě smířit.

Z přemýšlení a objímání se s Deanem mě vyrušil Sam a Rosie.

,,Už pojedeme." řekla jsem a postavila jsem se.
Dean udělal totéž a společně jsme odešli.

Přišla jsem k Rosie a ona se na mě podívala.
,,Nic se ti nestane. Slibuji ti, že nedopustím, aby ti ty svině cokoliv udělaly." podívala jsem se jí do očí.
,,Jsem ráda, že tě mám, Pandoro. Nikdy jsem neměla v životě lepšího člověka." usmála se na mě a já jsem jí úsměv oplatila.

Společně jsme všichni čtyři odešli k Impale, kde mi Dean podal klíče.
Nastoupili jsme si, já jsem seděla na místě řidiče, vedle mě byl Dean a za námi seděla Rosie se Samem.

,,Můžeme?" otočila jsem se za sebe.
,,Můžeme." odpověděla mi Rosie a já jsem s námi vyjela pryč z parkoviště.