Rosie and Pandora | spn ff |

6

Když ta uplakaná servírka odešla od našeho stolu, naklonila jsem se k Sie.
,,Jestli se bude potřeba někoho ptát, začneme u téhle." zašeptala jsem a ona přikývla na souhlas.

,,Myslím si, že to má něco společného s případem." řekla Rosie a otočila ke mně dnešní noviny, které celou dobu četla.

Na hlavní straně bylo velkým písmem 'Další pohřešovaný za tento měsíc- Ian Young se včera v noci nejspíš vypařil, protože není nikde k nalezení'.

,,Neměla ta servírka na té cedulce Claire Youngová?" řekla jsem po dočtení článku.
,,Ano, jsem si tím víc než jistá, ale tomu klukovi bylo šest. Ti upíři jsou takový svině..." smutně přikývla a já jí zpět podala noviny.
,,Nemůžu se dočkat sekání jejich hlav. Těším se až bude padat jedna po druhé a já si to budu užívat!" pronesla jsem, ale bohužel mi nedošlo, že mluvím dost nahlas a nacházím se na veřejnosti, tak do mě Rosie drkla a já zmlkla a následně jsem se nahlas zasmála a pro jistotu svou myšlenku dokončila tak, abych z toho nevyšla jako největší psychopat a neskončila na stanici.
,,Přesně tohle mi v tom snu řekl, nevíš co tím myslel?" zalhala jsem, co nejhlasitěji to šlo a věděla jsem, že mě v tom Sie jen tak nenechá.
,,Nevím, ale byl to jen sen, neřeš to. A co Stue?" řekla a ostatní strávníci z nás konečně spustili oči.

,,Konečně." odfrkla jsem si a Sie se zasmála.
,,Musíme být opatrnější zlati." se smíchem protočila očima a já se uchechtla.
,,Promiň, neuvědomila jsem si to."
,,Nešlo si nevšimnout."
Začala se potichu smát a já jsem hrála uraženou, ale potom jsem se k ní přidala.

***

Nešťastná servírka k nám přišla s naším jídlem a nás zaujaly její rozmazané oči, ze kterých by vyčetl její žal i slepý. Měla slepené řasy a pozůstatky jejího jemného make-upu momentálně vypadaly jako větší černé monokly.

Položila naši snídani na stůl a my jsme se na ni podívaly a usmály se.
Ona si nás jen přeměřila pohledem, vytáhla koutky do takového nevydařeného poloúsměvu, obrátila se a odešla.

,,Až dojíme, zeptáme se jí, jestli nám něco neřekne?" Sie si ukrojila kousek z palačinky a zadívala se na mě.
Přemýšlela jsem, takže jsem ji chvilku nechala na odpověď čekat, ale ona mě znala, takže z mého výrazu usoudila, že vymýšlím plán.
,,Píšeme knihu a inspirujeme se skutečnými případy a máme svou teorii o tom, co se tu děje a píšeme ten příběh podle toho. Zkrátka a dobře, sbíráme výpovědi svědků a i příběhy obětí a jejich popisy." vypadlo ze mě po chvilce přemýšlení a Sie mi zatleskala.
,,Bravo! Platí, Pandora Collinsová a Rosie McCullová?" usmála se a já vztyčila svůj levý palec na souhlas.
Ona se mému gestu potichu zasmála a já jsem zvedla své koutky do upřímného úsměvu.

Pak už jsme se jen pustily do skvělé snídaně a já poznala chuť nejlepších lívanců na světě.
I když nevím, jestli na světě, ale ve státech určitě.

***

Zase chvíli trvalo, než nás přišla ta smutná žena obsloužit, avšak nám to nijak nevadilo.

Kývla jsem směrem k Rosie, aby začala.

,,Slečno, měly bychom na vás pár otázek." vyrušila ji moje společnice při uklízení nádobí, které jsme použily.
,,Přejete si?" lehce se usmála a pokusila se vypadat ochotně. To ovšem ještě nevěděla, na co přesně se budeme ptát.

,,Znáte Iana Younga?" zeptala jsem se a ona jen na sucho polkla.
,,Kdo k sakru jste?" svraštila obočí a já viděla v jejím koutku jednu neposlušnou slzu, která se drala z jejího oka ven.
,,Pandora Collinsová a moje kolegyně Rosie McCullová. Píšeme knihu a inspirujeme se skutečnými případy a momentálně nás zaujaly události, co se odehrávají v tomto městě. Sbíráme výpovědi svědků a potřebujeme příbuzné a podobně pro detailnější popis osob. Takže znáte?" zapřela jsem se o stůl, abych působila vážněji.
,,Byl to můj syn."