Papillon [H.S. CZ FF]

-prolog-

Jaké to je, vzbouzet se při ranním svitu slunce procházejícím skrze
zatažené žaluzie vedle muže, jehož city a myšlenky jsou jen dočasné? O
jehož lásce, kterou k vám zřejmě chová, nevíte, zda je skutečná?

Nikdy jsem nevěděla, jestli mě opravdu miluje. Nikdy jsem si nebyla
jistá dalším dnem. Ale to všechno, co jsem s ním za každý den prožila,
rozhodně stálo za to.

Ve světě slavných často není místo pro lásku. Alespoň v tom jeho světě
nikdy nebylo.

To, co z něj udělala sláva, bylo strašné. Člověk, kterým byl předtím,
se navždy ztratil mezi blesky fotoaparátů a ohlušujícím řevem fanoušků
křičících jeho jméno. Nikdy neměl dost. Nemohl se nabažit pocitu, že
je chtěný a milovaný. Musel mít jistotu, že ho všichni milují. Včetně
mě.

Neuvědomoval si, co má, jakému štěstí se mu dostalo. Nevnímal svět
tak, jako předtím. Neuměl soucítit s obyčejnými lidmi, které potkáváme
denně na ulici. Ničeho si nevážil.

Připadalo mi to jako bláznovství, pokoušet se ho zachraňovat od něj
samotného. Ale každý má přece právo na druhou šanci. Každý má šanci
napravit sám sebe i věci kolem něj. Každý.

******
Už pár týdnů jsem měla nápad, který jsem se ovšem bála zrealizovat. Nebyla jsem si jistá, jestli to bude dobré, jestli správně vystihnu všechny pocity, správně použiju všechna slova a jestli se vůbec budu schopná orientovat v něčem, s čím jsem nikdy neměla zkušenosti.

Zkrátka, tohle je můj výtvor, který se mi nakonec povedlo ztvárnit a já jsem s ním celkem spokojená.

Plánuju tuhle story spíš na léto, ale pokud by byl větší zájem, nemám problém rozjet to dřív! :D

Takže, určitě mi dejte do komentářů vědět, co si o tom myslíte a jestli byste měli zájem, abych v téhle story pokračovala.
Děkuju.

--Sabine--