Papillon [H.S. CZ FF]

-devatenáct-

Harry

„Chtěl bych ti říct, že… že mi chybíš. A že lituju všeho, co jsem udělal špatně. Lituju, že jsem ti tolik ublížil. Ani nevíš, jak moc rád slyším tvůj hlas. Chybí mi tvoje přítomnost, všude tě vidím a všude tě postrádám. Vidím tě v naší kuchyni, jak vaříš tvoje oblíbený špagety. Vidím tě vedle sebe v posteli, jak na tebe zírám když spíš a obdivuju každej detail tvý tváře a říkám si, že jsem ten nejšťastnější chlap na světě, když tě mám. Vidím tě všude, Paige. Byla chyba nechat tě odejít… strašně velká chyba. Ale změnil jsem se. Možná mi nevěříš a já to chápu, ale nech mě, abych ti to dokázal. Alespoň mi dej možnost, abych ti ukázal jak jsem se změnil. Došlo mi, kolik chyb jsem v našem vztahu udělal. Tou největší bylo myslet si, že to já jsem ten, kdo trpí. Já byl ten, kterej byl příšerně sobeckej a neviděl, jak moc se trápíš. Měl jsem ti pomoct, obejmout tě a už nikdy tě nepustit, ale neudělal jsem to. Bral jsem tě jako samozřejmost a to byla ta největší chyba… kurva, byl jsem fakt kretén. Promiň mi to, prosím tě. Jsem šťastnej, žes mě pozvala na tu večeři, nikdy jsem nebyl šťastnější, opravdu, moc si toho vážím. Moc si vážím toho, že se mnou vůbec mluvíš, Paige. Pořád tě miluju. Strašně moc.“

Konečně jsem se po svém monologu mohl pořádně nadechnout. Po tvářích mi steklo několik slz, ale spěšně jsem je utřel hřbetem ruky, abych tak zahnal i ty ostatní, které se tlačily z očí ven. Myslel jsem jenom na ni, na to nejhezčí, co mě v životě mohlo potkat a usmíval se, opravdově a upřímně se usmíval.

Poslouchal jsem, jestli mi odpoví, ale nic jsem neslyšel, žádný náznak odpovědi.

„Paige?“ oslovil jsem ji ještě a zkontroloval, jestli se hovor náhodou neukončil. Na displayi mobilu se zobrazil čas hovoru, přesně jedna hodina a pět minut, vteřiny stále běžely. Najednou jsem z druhé strany zaslechl tichounké oddychování.

Usnula, neslyšela to.

„Tak… dobrou noc.“ povzdychl jsem si a ukončil hovor bez její odpovědi, které by se mi tak jako tak nedostalo. Bylo mi líto, že usnula. Bylo mi líto, že neslyšela všechny ty věci, které jsem se jí pokusil nějak říct. Ale mávnul jsem nad tím rukou, nebylo to naposled, co jsem jí tyhle věci plánoval říct. Musí to slyšet znova, tím jsem si naprosto jistý.

Rozhlédl jsem se po pokoji, očima jsem pátral po svém zápisníku, abych si zapsal další myšlenku, co mě zrovna napadla. Nedařilo se mi ho nalézt ani po několika minutách, a tak jsem se rozhodl vstát a začít ho hledat tam, kam oko nedohlédne.

Podíval jsem se za kytary, kam jsem ho obvykle odkládal, ale nenašel ho tam. Prohledal jsem šuplíky od psacího stolu, kouknul se pod postel i do skříně, ale nikde nebyl. Vzpomněl jsem si, že jsem ho v poslední době často vozil v autě, což mě nakonec uklidnilo a přesvědčilo, abych ho přestal hledat. Říkal jsem si, že bych nechtěl zápisník ztratit, protože v něm byly všechny moje myšlenky a nápady na další písničky, které jsem chtěl do budoucna zrealizovat, a tak by byla škoda, kdybych ho někde nedopatřením vytratil.

Šel jsem spát s hlavou plnou nevytříděných myšlenek, které neustále běhaly sem a tam. Přemýšlel jsem, jestli by náš vztah vydržel, kdybych udělal něco jinak. Sliboval jsem si, že tentokrát se o Paige musím snažit co nejvíc to půjde, protože jsem si začal uvědomovat, jak moc ji ve svém životě potřebuju. Ona byla to nejcennější, co jsem kdy měl. Byla moje sluníčko, co mi prozářilo každý den a já ho nechal zapadnout.

Promnul jsem si oči, přikryl se peřinou až k bradě a zhasnul malou lampičku, která osvětlovala celý můj pokoj. Po dlouhém hodinovém převalování se ze strany na stranu jsem konečně usnul a nechal se unášet bezesnou nocí.

***

Byla to Gemma, kdo mě vzbudil až příliš brzo ráno. Nechal jsem si otevřené dveře od pokoje, a tak jsem mohl slyšet nepříjemné třískání hrnců o sebe, které dělala určitě schválně.

Celý otrávený a rozespalý jsem se vydal na místo, kde právě řádila ona narušitelka mého spánku. Samozřejmě, že si musela vybrat sedmou hodinu ranní na mytí nádobí, aby mi tak znepříjemnila celé ráno, které by sice i tak nebylo zrovna dvakrát příjemné.

„Musíš s tím nádobím tak mlátit?“ zasyčel jsem na ni a natáhnul se pro sklenku vody na kuchyňskou linku. „Vždyť spíš každý den minimálně do jedenácti, tak nevidím důvod, proč bys jednou nemohl vstát dřív.“ škodolibě se zasmála, očividně ji to bavilo. „Šel jsem spát asi ve tři ráno, tak bych ocenil, kdybys mě nechala alespoň dneska pořádně vyspat.“ protočil jsem nad ní očima a vhodil do sklenice pomerančový šumák, který se ihned začal rozpouštět.

„Proč jsi nemohl spát tentokrát?“ otočila se na mě s tázavým výrazem ve tváři. „Mluvil jsem s Paige. Volala mi.“ „Paige ti volala? Opravdu?“ podivila se s překvapeným úsměvem. „Jo. Asi v jednu.“ přikývnul jsem, přičemž jsem se do sebe pokoušel nalít ten odporný pomerančový nápoj, který mě měl trochu povzbudit.

„O čem jste mluvili?“ „Snažil jsem se jí omluvit, řekl jsem celej dlouhej monolog o tom, jakej jsem pitomec a ona mezitím usnula.“ ušklíbnul jsem se, trochu z pobavení a trochu z lítosti. „Aha, to je mi líto, Harry.“ pohladila mě po rameni. „Náš vztah jí nepřinesl nic dobrýho, Gemm. Zlomilo ji to.“ zavrtěl jsem hlavou a hodil si neposedné pramínky vlasů dozadu.

„Jo, Harry. Ty vaše hádky, dohady a neustálý neshody pro ni určitě nebyly nejlepší… ani ten potrat. Ale přesto tě-“ „Počkej, počkej. Cože?“ zpozorněl jsem a zamračil se. „Jakej potrat, Gemmo?“ „Vždyť přece víš, že…“ nechala vyznít větu do ztracena. Na odpověď jsem jenom šokovaně zavrtěl hlavou. „To jsem ti asi neměla říkat.“ přikryla si pusu dlaní. „Gemm, Gemm!  Řekni mi všechno. Hned!“ doprošoval jsem se. Byl jsem vyděšený, nevěděl jsem ani jak se jmenuju.

„Jsem… jsem zaskočená, že ti o tom neřekla.“ Gemma nevěřícně zavrtěla hlavou. „Paige byla těhotná. S tebou. Přibližně před rokem.“

Okamžitě mnou projelo překvapení. Měl jsem smíšené pocity, najednou mi bylo na omdlení, měl jsem strach a byl totálně vyděšený.

Proč mi o tom neřekla?

//////////////////////

Gemm se prokecla, takže náš Harry teď ví, jak moc to posral :D.

Musím říct, že Papillon mě teď baví ze všech mých příběhů úplně nejvíc a doufám, že vás taky.

Přeju vám veselé Vánoce a šťastný nový rok!!

Jo a pokud jste ještě nečetli a máte pořád vánoční náladu, mrkněte se na moje vánoční jednodílovky, už jsou dokončené:).

Love, Sabine