Papillon [H.S. CZ FF]

-osmnáct-

Paige

PŘED ROKEM A PŮL

„Kdes byla?“ vybafl na mě Harry s otázkou hned, jak jsem rozsvítila v obýváku. Už byla tma, vracela jsem se domů z práce, ve které jsem se ten den zdržela o trochu déle, a tak jsem si nemohla nevšimnout známky naštvanosti v jeho hlase.

„V práci, zdržela jsem se.“ odpověděla jsem s menší nejistotou. Už jsem byla unavená, jediné, po čem jsem toužila, byla horká sprcha a měkká vyhřátá postel. Hádka s Harrym bylo to poslední, co mi chybělo.

„Zdržela ses v práci skoro dvě hodiny?“ nepříjemně se na mě zamračil. Chtěla jsem to co nejrychleji ukončit, neměla jsem náladu na nějaké rozepře. A zrovna ne s ním. Celý den jsem se na něj těšila a on mi příchod domů takhle zkazil.

„Harry, prosím, nechme toho,“ zavrtěla jsem hlavou a unaveně si promnula oči. „Jenom se tě ptám, kdes byla doopravdy.“ zopakoval jízlivě svoji otázku. „Čemu jsi nerozuměl na odpovědi ´byla jsem v práci´?“ protočila jsem nad ním oči, už mě tahle jeho podezíravost vytáčela. „Tvoje práce není natolik postradatelná a důležitá, abys ji nemohla nechat na další den.“ zavrčel na mě. „Vyčítáš mi, že jsem v práci strávila o dvě hodiny víc?“ ironicky jsem se zasmála, tohle snad nemyslel vážně. „Vždyť skoro nejsi doma, Paige!“ vstal z gauče, na kterém doteď seděl a přiblížil se ke mně. „Děláš si prdel? Ty nejsi doma dva měsíce, trajdáš si po světě, užíváš si s bůh ví kým a já se ani nemůžu zdržet na dvě hodiny?“ prskla jsem po něm, tentokrát mě vytočil do běla. Nehodlala jsem se podvolit jeho řečím, chtěla jsem mu dát jasně najevo, že si rozhodně nenechám líbit jeho jedovaté poznámky.

„Tak ty si myslíš, že šukám s každou, kterou potkám, výborně! Už jsi jako média, díky, Paige!“ křiknul mi do obličeje. Hádka se pomalu ale jistě začínala stupňovat. „Copak ti mám věřit? Mám ti věřit, když mi napíšeš jednou za týden, ujišťuješ mě, že mě strašně miluješ, ale nemáš čas a druhý den jsi na titulce časopisu v baru ve společnosti tvých údajných kamarádek?“ nad posledním slovem jsem zběsile naznačila uvozovky. Taky můj hlas se z jemného změnil na hrubý a nepříjemný, řvala jsem na něj.

„Už jsem ti několikrát říkal, abys nevěřila tomu, co se píše!“ ucouvnul. Věděla jsem, že lže, poznala jsem to na jeho očích, které se najednou vyhýbaly mému pohledu. „Nedá se tomu nevěřit.“ zamumlala jsem a zavrtěla hlavou. Měla jsem toho tak akorát dost.

„Jdu si lehnout, nechci tohle teď řešit. Jsem unavená.“ odešla jsem od něj ke schodům. „Těšila jsem se na tebe, Harry, a přišla bych dřív, kdybych nemusela něco důležitýho dodělat. Dobrou noc.“ ještě jednou jsem se na něj zkroušeně podívala, než jsem vyšla schody a zamířila do pokoje pro hosty. Jakmile se za mnou zaklaply dveře, ocitla jsem se v slzách.

SOUČASNOST

Sen, nebo spíše vzpomínka, která mě probudila, se zdála jako živá. Po tvářích se mi vezly slzy, polykala jsem vzlyky, abych nevzbudila Ruth, která spala hned na posteli vedle. Z nočního stolku jsem sebrala svůj mobil a proplížila se ven ze svého pokoje.

Po cestě do dolního patra jsem se pevně přidržovala zábradlí, kdybych náhodou škobrtla. Už odjakživa jsem byla nemotorná a ve tmě se tahle moje ´dovednost´ ještě stupňovala. Mobil ukazoval půl druhé ráno, tedy ideální čas dát si teplé kakao a zírat do tmy jako každou probděnou noc, kterých jsem za sebou měla hned několik. Už mě ani nebavilo ujídat cukroví, protože mi tenhle rok začínalo lézt i ušima a navíc jsem se bála, že bych mohla nadměrně přibrat a na nový rok tak skončit jako kulička.