Papillon [H.S. CZ FF]

-čtyři-

Harry

PŘED ROKEM

„Harry,“ ozvalo se šeptem u mého ucha, následně mi na tváři přistála
něžná pusa. Jen jsem se pousmál, odmítal jsem otevřít oči a doufal, že
si budu moct ještě chvilku pospat.

„Já jsem ten úsměv viděla.“ zasmála se a pohladila mě po tváři.
„Vstávej, lásko.“ vtiskla mi malý polibek na rty. Nijak jsem na to
nereagoval, stále jsem měl zavřené oči a snažil se usnout.

Byla to první noc, kterou jsem po dvou měsících strávil konečně doma a
s ní. Tolik mi chybělo ji cítit vedle sebe, držet ji za ruku a
dokazovat jí, jak moc ji miluju. I když jsme se naposledy viděli před
dvěma měsíci, zdálo se to jako věčnost a já už z toho pomalu začínal
šílet.

„No tak, Harry. Nebudeš přece spát celý den.“ roztomile se zasmála a
cvrnkla mě do nosu. „Hmm,“ zavrněl jsem a ještě víc se zabalil do
sněhově bílé peřiny.

Přál jsem si, abych mohl celý tenhle den prospat s Paige v náručí.
Bohužel realita byla proti mým plánům, a tak jsem věděl, že dřív nebo
později stejně budu muset vstát a jet nakupovat vánoční dárky do
nákupního centra. I tak jsem ale chtěl využít každé sekundy a užít si
lenošení ve vyhřáté posteli.

Naše turné, ze kterého jsem se právě vrátil, bylo značně hektické,
takže jsem potřeboval patřičný oddych, abych se z těch všech koncertů
alespoň trochu vzpamatoval.

„Dobře, jdu udělat snídani.“ prohrábla moje vlasy a chtěla se
zvednout. Otevřel jsem oči a rychle ji chytil za zápěstí, abych ji
mohl stáhnout zpátky k sobě. Obmotal jsem ruce kolem jejího pasu,
přičemž jsem si ji přitáhl co nejblíž k sobě a natisknul se na její
tělo.

„Nikam nejdeš, budeš tu se mnou.“ políbil jsem ji na krk, kde jí ihned
naskočila husí kůže. „Harolde,“ zasmála se mému majetnickému chování.
„Musím udělat snídani.“ zavrtěla se v mojí náruči ve snaze se dostat
pryč. „Ještě chvilku, prosím.“ upevnil jsem svůj stisk. „Chceš mě
udusit?“ zamračila se a snažila se ode mě odtáhnout. „Přestaň se
bránit, nebo to bude ještě horší.“ ušklíbnul jsem se a nepatrně stisk
uvolnil. „Seš příšernej, Stylesi!“ zašeptala. „Řekni to ještě jednou a
udělám něco, co se ti nebude líbit.“ ze srandy jsem jí vyhrožoval.
„Jsi příšernej!“ řekla schválně a hihňala se při tom. „Fajn, řekla sis
o to!“ začal jsem ji lechtat všude po těle.

Paige se samozřejmě začala nekontrolovatelně smát a kopala všude kolem
sebe, takže jsem si musel dát pozor, aby nenakopla i mě.

„No tak, už dost!“ zakřičela a snažila se chytit moje ruce.

„Harry!“

SOUČASNOST

„Harry!“

Otevřel jsem oči. Zmateně jsem se rozhlédl kolem sebe, abych zjistil,
kde to vůbec jsem. Nepřekvapovalo mě, že se pořád nacházím v našem
obýváku, zkroucený na naší hnědé kožené pohovce. Kolem mě ležely
popsané papíry, na zemi se válely střepy z rozbitých porcelánových
dekorací mé matky a uprostřed toho všeho stála prázdná flaška
luxusního červeného vína.

„Cos tady sakra vyváděl?!“ zakřičela Gemma a hlasitě nade mnou
spráskla ruce. Ten zvuk tlesknutí v mé hlavě okamžitě vyvolal
nesnesitelnou bolest. „Musíš tak řvát a tleskat?“ zavrčel jsem na ni
nepříjemně a chytil se za hlavu. „Koukej okamžitě vstát a uklidit to!“
ignorovala moji poznámku o jejím řvaní a řvala si klidně dál.

Promnul jsem si oči a ještě jednou se podíval kolem sebe. Snažil jsem
se vzpomenout, co jsem to včera sakra dělal, ale nic, co by mi
napovědělo, se v mé hlavě neobjevilo. Bylo mi jasné, že jsem tu flašku
musel vypít sám a potom nějak shodit máminy porcelánové dekorace.

Sebral jsem svůj kožený notes, který ležel rozevřený vedle mě.
Stránka, na které byl otevřený, byla celá popsaná mým rukopisem.

Nebavili jsme se spolu od té doby, co jsi odešla, říkal první řádek.
Zoufale jsem si prohrábnul vlasy, už jsem si začal pomalu vzpomínat na
včerejšek.

Vytrhnul jsem tenhle nesmyslný list papíru a zmuchlal ho do kuličky,
kterou jsem následně strčil do kapsy džínů.

„Kde je máma?“ podíval jsem se směrem ke kuchyni, kde stála Gemm.
„Jela vyzvednout babičku na nádraží.“ Gemm převrátila palačinku na
pánvi. „Aha.“ kývnul jsem a začal uklízet ten nepořádek kolem sebe.

Došel jsem si do kuchyně pro koš a naházel do něj všechny porcelánové
střepy a listy papíru popsané nesmysly. Snažil jsem se to uklidit do
posledního střípku, aby nebylo poznat, co jsem tady v noci vyváděl.

Nejhorší bylo, že jsem si skoro na nic nepamatoval. Nepamatoval jsem
si ani na to, že bych si šel do sklepa pro flašku vína a následně ji
celou vypil u psaní svých pocitů na papír.

„Harry? Můžu s tebou na chvilku mluvit?“ Gemm se objevila vedle mě, na
tváři měla starostlivý výraz. „Jo?“ pokusil jsem se o úsměv, který
nakonec jako úsměv vůbec nevypadal. „Přisednu si, jo?“ usmála se na mě
a sedla si na gauč těsně vedle mě. „Tak o co jde?“ zvědavě jsem se
zeptal. Gemma si povzdechla ještě předtím, než začala mluvit.

„Jak dlouho tohle ještě potrvá, Harry?“ podívala se na mě s lítostí v
očích. „Už je to několik měsíců, co jste se s Paige rozešli a já
chápu, že je to pro tebe těžké, ale dřív nebo později se přes to budeš
muset nějak přenést.“ jakmile to dořekla, se mi v hlavě znovu rozjela
ta intenzivní bolest.

„Jak se mám přes tohle asi přenést?“ ironicky jsem se zasmál.
„Nedokážu na ni zapomenout lusknutím prstu, nedokážu ji přestat
milovat ze dne na den!“ vyštěknul jsem na ni hlasitěji, než jsem chtěl
a znova se chytil za hlavu kvůli neutuchající bolesti. „Promiň,“
zašeptal jsem několik málo vteřin po tom, co jsem si uvědomil svůj až
moc nepříjemný tón hlasu. „Harry, já ti neříkám, abys na ni zapomněl,“
povzdechla si a pohladila mě po rameni. „Jen ti říkám, aby ses kvůli
ní přestal tolik trápit a opíjet.“ sebrala ze stolu flašku od vína a
odešla zpátky do kuchyně, aby dodělala snídani.

Chvilku jsem nad jejími slovy přemýšlel. Já si tohle trápení kvůli
Paige zasloužím, za všechno si můžu sám. Kdybych se nechoval tak, jak
jsem se choval, všechno mohlo být jinak a my mohli být spolu. Všechno
mohlo být jednodušší, lepší.

Uklidil jsem poslední listy papíru a zametl. Obývák konečně vypadal
tak, jako předtím, tedy až na máminy dekorace, které tu chyběly. Během
týdne ji vezmu na nákupy a koupím jí cokoliv si bude přát, to snad
zachrání celou situaci.

„Harry? Mohl bys prosím zavolat mamce a poprosit ji, jestli by cestou
nekoupila tohle?“ Gemma mi do rukou podala docela obsáhlý nákupní
seznam toho, co doma zřejmě chybělo. Není divu, když jsou v téhle
rodině všichni líní jít nakupovat. Včetně mě.

„Jo, jasně.“ přikývl jsem na souhlas a vylovil z kapsy kalhot svůj
mobil. Najel jsem protokol hovorů a málem jsem hrůzou spadnul z gauče.

Ještě jednou jsem si seznam pořádně přečetl, jestli náhodou nemám halucinace.

Paige, odchozí hovor 2:43 a.m.

Neměl jsem halucinace, opravdu jsem jí volal ve tři čtvrtě na tři ráno.

//////////////////////

Další díl z pohledu Harryho!

Doufám, že se orientujete v těch časech a neztrácíte se v tom:D.

Jako vždy vám moc děkuji za vaše reads a votes, děláte mi neskutečnou radost!

Děkuju!

Love, Sabine.