Papillon [H.S. CZ FF]

-patnáct-

Harry

Ráno bylo hořko sladké.

Měl jsem kocovinu a můj žaludek byl jako na vodě. Sotva jsem od sebe
rozlepil oči, do hlavy mě udeřila nesnesitelná bolest. To mi
připomnělo, že jsem to včera neměl tolik přehánět s alkoholem.
Pamatoval jsem si, jak jsem do sebe na baru opakovaně házel jednoho
panáka za druhým a chtěl si za to dát facku.

Opatrně jsem si sednul a hned na to se postavil na nohy. Odpovědí mi
bylo zakručení v mém břiše a ještě nesnesitelnější bolest, která se mi
zabodávala do hlavy. Na chvilku jsem uvažoval, že prostě zase zůstanu
celý den v posteli a budu se snažit zaspat kocovinu, ale potom jsem si
uvědomil, že máme hosta.

I když včera Paige chtěla jet domů, nenechal jsem ji. Už bylo moc
pozdě na to, aby se táhla čtyři hodiny po dálnici až do Manchesteru, a
tak jsem jí nabídnul pokoj pro hosty. Sice odmítala a říkala, že se to
nehodí, ale nakonec přeci jen souhlasila.

Necítil jsem, že je to mezi námi lepší, spíš mi připadalo, že se to
všechno ještě obrátilo k horšímu díky mému kolapsu. To, že jsem se
včera zachoval maximálně hystericky a hladově ji políbil, tomu rozhodně nepomohlo. Naopak. Spíš bych řekl, že teď se ke mně bude chovat ještě odtažitěji. Doslova jsem si vynutil její přítomnost, tak
sobecký jsem včera byl.

Zase jsem se choval jako idiot. Klasika.

Po špičkách jsem prošel kolem pokoje pro hosty a vydal se po schodech
dolů. Do očí mě bila vánoční světýlka vsazené do girlandy omotané
kolem zábradlí na schodech a pestrobarevné střapaté řetězy vinoucí se
kolem rámečků s fotkami. Tuhle výzdobu měla na svědomí Gemma, doslova
milovala Vánoce, a tak si na výzdobě dala vždycky záležet.

Když jsem přišel do kuchyně, která byla taktéž vánočně vyzdobená,
všimnul jsem si všeho toho nepořádku. Způsobil jsem ho včera já sám,
když mě chytla noční hladovka po nadměrné konzumaci alkoholu. Ve
zkratce: vyžral jsem celou ledničku.

„Hm, hezký, bráško.“ ozval se Gemmiin hlas za mými zády. „To si
uklidíš, ty čuně.“ ukázala na mě přísně svým ukazováčkem a otevřela
ledničku, která byla téměř prázdná. „No to si děláš prdel!“ vyjekla
překvapením. „Ty si všechno sežral!“ zamračila se na mě. „Náhodou,
nechal jsem ti tam jogurt.“ zazubil jsem se na ni. „Máš štěstí.“
přeměřila si mě varovným pohledem a shrábla jogurt z ledničky.

„A co Paige? Jak to včera dopadlo?“ vyhoupla se na kuchyňskou linku,
na kterou se pohodlně uvelebila. Až teď jsem si všiml, že má na nohách
pantofle se sobem. „No… jsem na tom pořád stejně blbě.“ pokrčil jsem
nezáživně rameny. „Pořád ve stejných sračkách.“ s povzdychem jsem se
snažil najít si něco k snídani. „To jako odjela domů uprostřed noci a
vrazila ti facku?“ zamračila se. „Ne, spí nahoře.“ „Můj bože! Vy jste
si to včera rozdali!“ vypískla radostně. „Ne, ty hloupá. Nabídnul jsem
jí, aby spala v pokoji pro hosty. Nedovolil bych jí jet domů takhle pozdě v noci.“ zavrtěl jsem nad ní hlavou.

„Gentleman každým coulem.“ vyprskla smíchy. „Nech si toho.“ protočil
jsem nad Gemmou oči. „Promiň.“ sklopila svůj pohled k zemi. „Hele… a
jak moc špatný to je?“ „Já… ji včera políbil. Prostě jsem byl zase moc
sobeckej, neumím lidem dávat odstup, vždyť mě znáš.“ povzdychnul jsem
si a vyndal na kuchyňskou linku suroviny na palačinky. „Políbils ji? A
jak reagovala?“ zvědavě se zeptala. „Kupodivu líp, než jsem čekal. Ani
neuhnula,“ pousmál jsem se. „To je dobrý znamení!“ vykřikla
optimisticky. „Víš co? Udělej jí snídani do postele, tím nic
nezkazíš.“ seskočila z linky a postavila se za mě. „Hlavně ty palačinky nepřipal.“ poplácala mě po zádech a odešla tak rychle, jak
přišla.