Papillon [H.S. CZ FF]

-jedenáct-

Harry

„Harry Styles a Paige Rutherfordová ukončili svůj skoro tříletý vztah!“

„Zpěvák skupiny One Direction, Harry Styles, zjevně trpí depresemi. Na
jeho zdravotním stavu nepřidal ani rozchod s jeho dlouholetou
přítelkyní Paige.“

„Miláček náctiletých dívek Harry Styles byl včera večer spatřen v
Londýně. Užíval si v baru ve společnosti krásných žen! Rozchod s
přítelkyní jím zřejmě moc neotřásl.“

„Mladičký Styles z kapely 1D to včera trochu přehnal s pitím! Je
alkohol jeho nový lék na čerstvý rozchod?“

Pokroutil jsem hlavou nad titulky článků bulvárních internetových
stránek a sjel níže po stránce, kde mě čekaly ty stejné fámy a
nepravdivé údaje.

Jak si vůbec můžou dovolit tohle psát? Neví, jak se doopravdy cítím,
neznají moje problémy, neví o mně vůbec nic! To, že jsem si včera
zašel do baru na párty ze mě ještě nedělá alkoholika a kurevníka v
jednom.

Ano, napil jsem se, ano, oblézaly mě tam nejrůznější modelky a všechny
ženy, které v baru byly, ale já je všechny posílal pryč. Nestál jsem o
jejich přítomnost. Jediná holka, o jejíž přítomnost jsem opravdu stál,
byla Paige. Nemohl jsem se smířit s tím, že nepřijala mou omluvu,
dokonce ani s tím, jak smutně se na mě dívala. Její výraz se mi pořád
zobrazoval před očima a její slova mi neustále zněla v hlavě.

Zamiloval bych se do ní, kdybych byl tušil, jak náš vztah dopadne?
Miloval bych ji i přesto, kdybych věděl, že mi za necelé tři roky
zlomí srdce? Ano. Miloval jsem ji a stále ji miluji tak, jako jsem
nikdy žádnou nemiloval.

PŘED DVĚMA LETY A OSMI MĚSÍCI

„A tady je obývací pokoj spojený s kuchyní o rozloze šestačtyřiceti
metrů čtverečních…“ realitní makléř nás zavedl do prostorného a zatím
prázdného pokoje, který byl uzpůsoben jako obývák s kuchyní. Nechyběla
tu ani velká francouzská okna a dveře na rozložitou zahradu, kde se
nacházelo pár jehličnatých stromků.

Celý tenhle dům byl perfektní. Měl úplně všechno, co jsem si přál, aby
můj dům měl. Paige vypadala nadšeně, ale občas jsem v jejích očích
zahlédl zápornou emoci, jako by se jí tady něco nelíbilo. Poznal jsem,
že má z něčeho obavy.

„Pane a paní Stylesovi,“ oslovil nás makléř a já se lehce uculil.
Opravdu vypadáme jako manželé?

„Jak jste se rozhodli? Nemohl mi uniknout váš úsměv, líbí se vám dům?“
přívětivě se na nás usmál. „Ano, líbí se nám.“ promluvil jsem za nás
oba a s úsměvem přikývnul. „Ale potřebovali bychom to trochu probrat.
Mohl byste nás nechat o samotě?“ obrátil jsem se na něj s prosbou.
„Jistě. Budu hned vedle.“ chápavě odvětil a vzápětí se ztratil ve
vedlejším pokoji.

„Takže,“ otočil jsem se na Paige a zadíval se do jejích očí. „Jak se
ti tady líbí?“ „Je to tu nádherné, opravdu, Harry,“ obdarovala mě svým
zářivým úsměvem. „Ale… nepřijde ti trochu brzy na to, abychom kupovali
tak velký dům?“ znejistěla. Úsměv se jí z tváře vypařil, už nevypadala
tak nadšeně. „Jak- jak to myslíš?“ nechápavě jsem se na ni zamračil.
„Chodíme spolu tři a půl měsíce. Je to docela krátká doba na to,
abychom měli náš vlastní dům.“ povzdychla si. „Chci říct, tenhle dům
je nádherný a já chci, abysme byli spolu víc než cokoliv jinýho, ale…
co když za pár měsíců bude všechno jinak?“ podívala se na mě s obavami
v očích.

„Paige, zlato,“ usmála jsem se a přišel k ní blíž. „Miluju tě,“
přesunul jsem své dlaně na její tváře. „Miluju tě a nikdy nepřestanu.
Pokud chceš, abychom spolu bydleli, tak proč se strachovat
budoucností? Tenhle dům je perfektní, vždycky jsem si v takovém přál
bydlet s někým, jako jsi ty. Myslím, že tohle je správně. Tohle je to,
co zkrátka má nastat.“ hravě jsem ji cvrknul do nosu. „Paige, tenhle
dům bude náš. Budeme v něm spolu bydlet, budeme v něm spolu vařit,
spát, jíst, dívat se na televizi, sexovat…“ zasmál jsem se, čímž jsem
vyvolal i její smích. „Všechno bude dokonalý stejně jako tenhle dům.“
mrknul jsem na ni a přitáhnul si jí blíž, abych ji mohl políbit.

„Souhlasíš?“ navázal jsem s ní oční kontakt. „Souhlasím.“ přikývla s
radostným úsměvem. „Miluju tě, Paige.“ řekl jsem jí dnes už asi
počtvrté, ačkoliv jsem stále cítil nervozitu, jako bych to říkal
poprvé. „Miluju tě, Harry.“ vyslovila mé jméno s takovou něžností a
lehkostí, jak to uměla jen ona.

„Pane makléři? Bereme to!“

SOUČASNOST

„Přinesla jsem ti mléko a cukroví,“ vytrhla mě ze vzpomínky Gemma.
„Harry, slyšíš mě?“ zacloumala mnou, když jsem jí nijak neodpověděl.
„Jo, jo, slyším.“ nepřítomně jsem zakýval hlavou. „Díky.“ převzal jsem
si od ní talíř s cukrovím a sklenici mléka, které jsem položil vedle
notebooku. Očekával jsem, že Gemma opustí můj pokoj tak rychle, jako
jsem přišla, ale místo toho se posadila na posteli.

„Nad čím jsi přemýšlel?“ zeptala se mě s úsměvem. Věděla, že jsem
nepřemýšlel, věděla, v čem se teď utápím, a tak nemělo cenu před ní
něco zakrývat, poznala by to.

„Já… vzpomněl jsem si na den, kdy jsme s Paige kupovali náš dům.“
nostalgicky jsem se usmál při vzpomínce na její úsměv a slova ´miluju
tě´. „Vážně? Pamatuju si, jak byla Paige nadšená.“ zasmála se. „Jo, to
byla.“ zakýval jsem hlavou, přičemž jsem semknul rty do úzké čárky.
Najednou jako by radost ze vzpomínky pominula, byla jen dočasná, čas
se vrátit zpátky nedá.

„Cítila ses někdy tak hrozně, jako by tě zevnitř něco sžíralo, pomalu
a postupně by ti odumíraly všechny orgány a tys s tím nemohla nic
dělat?“ podíval jsem se na Gemm, jejíž pohled se změnil na
starostlivý. Takový pohled mi teď poslední dobou ukazovala každý den,
což mě mrzelo. Nechtěl jsem být důvodem jejích starostí.

„Popravdě?“ „Jo.“ přikývnul jsem. „Cítím se takhle pokaždý, když mám
fakt hlad. Beze srandy.“ snažila se mě nějak rozveselit, ale nějak to
nezabralo. Tenhle fór byl tak špatný, jako moje ťuk ťuk vtipy.

„Promiň.“ sklopila hlavu dolů hned potom, co si všimla, že mám na
tváři pořád ten stejný kamenný výraz. „Ne, to je dobrý… jen nemám moc
náladu na vtipy.“ povzdychnul jsem si. „To chápu.“ řekla upřímně a
poplácala na místo vedle sebe, aby mi naznačila, že si mám přisednout.
Zvednul jsem se tedy od psacího stolu a sednul si vedle ní.

„Víš co? I když to teď nevyšlo, nenech se odradit.“ povzbudivě se na
mě usmála. „Co tím myslíš?“ „Myslím tím to, aby ses nevzdával. Bojuj,
Harry, ještě ji můžeš vyhrát zpátky.“ drkla mě do ramene. „Na,“ podala
mi do rukou papírový obdélníček a zvedla se z postele. Když jsem
obdélníček obrátil na druhou stranu, zjistil jsem, že to je
polaroidová fotka mě a Paige. Usmál jsem se. Chtěl jsem Gemm
poděkovat, ale už byla pryč.

Starších sester bychom si měli vážit, jsou to ty nejlepší osoby, které
nám pomůžou v nejhorších chvílích.

//////////////////////

Jedna hodina ráno, aneb nejlepší čas na aktualizaci.

Já vím, že jsem zase dlouho nevydala kapitolu, ale přišlo mi do toho
spoustu událostí a částečně i moje lenost, která mě už začíná štvát
:D.

V sobotu jsem se zúčastnila Pridu, který byl opravdu úžasný a nabitý
pozitivní energií, takže jsem odcházela s úsměvem. Je až neuvěřitelné,
jak vás nejteplejší den v roce může dostat do super nálady!

Doufám, že se vám kapitola líbila a těšíte se na další:)

Love, Sabine.