Papillon [H.S. CZ FF]

-pět-

Paige

Ráno bylo přesně tak hořkosladké, jaké jsem ho očekávala. Probudila
jsem se v sedum ráno, všude v domě bylo ticho a zdálo se, že tu nikdo
není, ale to se mělo odpoledne změnit. Předpokládala jsem, že máma a
Ruth už určitě odjely na nádraží, aby vyzvedly naši babičku a dědečka,
kteří chtěli přijet tradičně, tedy vlakem, protože prý taxikářům
nevěří ani slovo a už vůbec jim nechtějí platit takové velké peníze za
kus cesty.

Vyšla jsem ze svého pokoje na chodbu a sešla schody dolů do přízemí.
Přesně, jak jsem předpokládala, tu nikdo nebyl, a tak jsem si mohla
oddechnout, že si snídani sním v klidu bez jakýchkoliv vtíravých
otázek, které mě nejspíš čekají následujících sedm dní. Nechtěla jsem
se zbytečně nervovat, potřebovala jsem se uklidnit a připravit se na
vyptávání svých příbuzných na můj nevydařený vztah. Musím se hlídat,
nemůžu vybuchnout jako včera, kdy jsem se prostě neudržela a zbytečně
na mamku vyjela.

Přešla jsem do kuchyně a z lednice vytáhla pomerančový džus, který
jsem si nalila do skleničky. Rozhodla jsem se posnídat vánoční
cukroví, jelikož jsem neměla chuť ani náladu vařit si něco teplého.
Sáhla jsem tedy ještě jednou do lednice a vytáhla krabičku cukroví,
kde byly nejrůznější druhy.

Už odmalička jsem milovala pečení cukroví. Vždycky jsem ho s mamkou
pekla týden před začátkem Vánoc, aby se cukroví stihlo odležet. Nejvíc
mi vždycky šly perníčky, bavilo mě těsto pomalovávat a zdobit je
různými perličkami a barevnými kuličkami, které křupaly, když jste je
rozkousli. S mamkou jsme měly naše oblíbené cukroví, náš oblíbený
druh, jehož recept jsme podědily po babičce. Tohle cukroví nebylo jen
tak ledajaké, mělo skořicovou chuť a jeho tajná přísada v těstě bylo
červené víno. Z tohohle těsta jsme vykrajovaly převážně medvídky, a
tak jsme cukroví začaly říkat Sladcí medvídci. Jako malá jsem tenhle
název nikdy neuměla celý vyslovit. Vždycky jsem se přeřekla a místo
sladcí jsem řekla šladčí. Máma si ze mě potom dělala srandu a snažila
se mě naučit správnou výslovnost, což se jí nakonec taky povedlo.

Z téhle tradice pečení vánočního cukroví s mámou se brzo stala jenom
vzpomínka. V pubertě jsem naprosto ztratila zájem o vykrajování
vánočních tvarů do těsta, a tak za mě tohle převzala Ruth, kterou to
baví dodnes.

Vzala jsem krabičku s cukrovím a přešla k oknu, abych se mohla podívat
na tu nádherně zasněženou ulici. Celé to vypadalo idylicky, možná až
příliš a ze mě se zase stávala sentimentální troska. Zamžikala jsem
očima a trochu se lekla, když jsem viděla mámino auto přijíždět před
náš dům. Rychle jsem uklidila džus zpátky do ledničky a vyběhla schody
nahoru i s krabičkou cukroví, ze které jsem průběžně ujídala. Zavřela
jsem se ve svém pokoji a chystala se hodit trochu do gala, abych před
babičkou a dědečkem nestrašila v pyžamu. Pro jistotu jsem pokoj
zamkla, kdyby se na mě Ruth nebo kdokoli jiný chtěli dobývat a na
chvilku si ještě lehla na postel.

Rozhlédla jsem se po svém starém pokojíčku, kde se to od doby, co jsem
odešla, vůbec nezměnilo. Na zdi visely plakáty mých oblíbených kapel,
jako byli třeba Blink-182, Pink Floyd nebo Green Day. U střešního
okna, ze kterého se dalo vylézt na střechu a pozorovat odtamtud
hvězdy, stál bílý psací stůl. Hned naproti němu byla moje docela
prostorná postel, na které jsem usínala společně s Harrym, než jsem se
přestěhovala do našeho bytu v Londýně. Ironií bylo, že jsem se v mém
pokoji znovu ocitla skoro o tři roky později, se všemi mými věcmi,
avšak bez Harryho. Jediné, co mi Harryho v pokoji připomínalo, byla
naše společná fotka visící na zdi nad postelí. Objímali jsme se, na
našich tvářích hrály úsměvy od ucha k uchu.

Povzdechla jsem si a došla k psacímu stolu, kde ležel můj mobil.
Rozsvítila jsem ho pomocí odvykacího tlačítka a přečetla si všechna
upozornění. Všechny byly buď z facebooku nebo instagramu až na jedno.

Harry, zmeškaný hovor 2:43 a.m.

Mobil mi málem vypadl z rukou, celá jsem se roztřásla. Určitě se
muselo něco stát, když mi volal v takovou hodinu. Co když se někde
vyboural nebo má nějaké potíže?

I když jsme spolu s Harrym nepromluvili jediné slovo od našeho
rozchodu, chtěla jsem mu právě teď zavolat. Potřebovala jsem se
ujistit, že je v pořádku a nic se jemu nebo jeho rodině nestalo. Možná
jsme náš vztah neukončili zrovna v dobrém, musela jsem zjistit, proč
mi volal skoro ve tři ráno. Musela jsem mu zavolat.

S třesoucíma rukama jsem zmáčkla symbol telefonu a přiložila si mobil
k uchu. Čekala jsem asi pět zazvonění, než mi zabrněl mobil a na druhé
straně se ozvalo nervózní odkašlání.

„Paige?“ jeho hlas zněl jinak. Byl o trochu hlubší a chraplavější, než
jaký jsem si ho pamatovala. Zněl nejistě a smutně, začínalo mi ho být
líto. „Harry? Já… volám, protože jsi mi volal dneska v noci, tak se
chci zeptat, jestli je všechno v pořádku.“ snažila jsem se mluvit
srozumitelně, bez koktání a hlavně klidně. „Moc se omlouvám. Já- volal
jsem někomu jinýmu a omylem jsem zmáčknul tebe. Promiň.“ představila
jsem si, jak si nervózně prohrábnul vlasy. „Aha. Takže je všechno v
pohodě?“ „Jo, všechno v pohodě…“  jeho tón hlasu se změnil na zlomený.
Evidentně všechno v pořádku nebylo. „A co ty? Jsi… jsi v Manchesteru?“
bylo slyšet zavrzání dveří a následně jejich zavření. „Hm, jo. Jako
každej rok. Kde jsi ty?“ posadila jsem se znovu na postel. „V Holmes
Chapel. Jako každej rok.“ zopakoval moji větu, přičemž se nepatrně
zasmál.

„Pozdravuj Anne a Gemmu.“ hned, jak jsem to dořekla, jsem litovala.
„Budu. Ty pozdravuj svoji rodinu. Veselý Vánoce, Paige.“ na jeho tónu
hlasu bylo poznat, že se usmál. „Děkuju. Veselý Vánoce, Harry.“
pousmála jsem se a ukončila náš hovor.

A tohle bylo poprvé, co jsme spolu já a Harry mluvili po našem rozchodu.

//////////////////////
Mám tu pro vás další díl, který se vám doufám bude líbit:)

Právě začaly prázdniny, tak vám přeju to nejlepší a co nejvíc krásných
zážitků, pořádně si je užijte!

Love, Sabine