Grimmjow a pokřivená duše

Odhodlání

,,Proč se o to, vůbec zajímáš?" přerušil ji Grimmjow.
,,To by ti snad mělo být fuk, jestli něco jím, nebo jak se rozhodnu dál."
Začal zpřísňovat hlas a stále ji pozoroval.
,,Zavaž mi ty rány a já si půjdu po svém."

,,Ne!" odpověděla Masako.

Grimmjow přitom slově z prudka vstal a lehce se sklonil nad dívkou.
,,Co jsi to právě řekla? Ne?!"

,,Chci ti pomoct, takhle se brzo zase skácíš k zemi. Jestli ti tvá zranění, nevyčistím o to hůř se budou hojit." mluvila Masako odhodlaně.

,,Když ti to, tak vadí, zůstaň tady ještě jednu noc, aby ses dostal z toho nejhoršího a zítra si jdi, kam chceš, když ti tak vadím. Nic víc po tobě nechci."
Stála mlčky před Grimmjowem a čekala, co se bude dít dál.
Pozorovala zraněného muže, který zhluboka oddechoval. Netušila jestli to bylo, kvůli jeho stavu nebo jestli z rozčílení. Prohlížela si jeho, přísný obličej a zákeřné azurové oči, které ji sledovali.

,,Dobrá, ale zítra si půjdu po svém, ať už budu v jakémkoliv stavu." vyšlo z úst Grimmjowa, který si opět usedl na původní místo, kde byl ošetřován.

Masako se ulevilo, že konečně zvítězila, nad jeho chováním. Uchopila štětec a začala mu s ním nanášet rozmělněnou rostlinu na rány, které měl po celém trupu a rukách. Ošetřila mu každičkou ranku, kterou viděla, ale zarazila se nad potrhanou látkou, kterou měl omotanou kolem břicha.

Grimmjow se na ni podíval, když zjistil, že ho pozoruje, okamžitě věděl, kam směřuje její zrak.
,,Tu látku si nesundám, z určitých důvodů, které ti nebudu vysvětlovat." odpověděl ji na nevyřčenou otázku.

Masako sebou cukla, když na ni promluvil. Bylo ji to už jedno, hlavně že má ošetřený trup a ruce, ale co jeho obličej? Přemýšlela jestli se má zeptat, zda mu může na tvář sáhnout nebo se má na to vykašlat? Zhluboka se nadechla a chystala se na něho promluvit.
,,Mohla bych ti ošetřit tvoji tvář, nebo si to chceš udělat sám?"

,,Hmm. Co? Těch pár škrábanců mi nic neudělá." odpověděl ji klidným hlasem. Přitom se k ní natočil tou stranou, na které měl hollow masku.

,,No, jak chceš. Ať je po tvém." Posbírala jsem všechno, co se válelo na zemi a uklidila to do skřínky, kromě hmoždíře, ve kterém zbyla tekutina z rostliny. Napadlo mě, že bych ji tady ještě nechala, kdyby si to náhodou rozmyslel. Nakonec jsem se k němu otočila a zeptala se ho na poslední věc, která mě nenechala na pokoji.
,,Chceš něco k jídlu nebo..."

,,Nic nechci." vyhrkl ze sebe.

,,Stačilo mi říct, ne."
Sklonila jsem zrak k zemi a popadla kliku. Stála jsem na prahu dveří, které jsem se chystala za sebou zavřít. Než se mi to povedlo, zaslechla jsem poslední slovo od něho.

,,Dík."

Na chvilku jsem se zarazila, ale nakonec jsem dveře zavřela.

,,Pche. Kdyby ta holka věděla, koho skutečně ošetřila, určitě by si to rozmyslela."
Nechtěla by mít se mnou nic společného, ale spíš by se třásla. Nad tou to myšlenkou se Grimmjow usmál, tak že mu byly vidět mezi rty špičáky.

Hned se mu nálada, ale změnila a úsměv mu zmizel. Měl semknuté rty k sobě a v sedu na kraji postele si lehl na záda a díval se do stropu.

,,Proč? Proč se o mě ta žena vůbec stará? Jak je možné že mě vidí? Proč se mě nebojí? Každý jiný, by ho po první větě, nechal na pokoji, ale ta holka ne."

I když na ni křičel s ní to ani nepohlo. Teď mu došlo, že stejně se chovala ta žena, kterou přišel zachránit Ichigo Kurosaki. Tehdy ji hrozil, že ji i zabije, jestli ho nevyléčí, aby s ním mohl bojovat a zároveň ho poslat na smrt.

,,Kde se v nich bere taková ráznost. U té, jak se vlastně jmenovala? Orichime by to možná pochopil, ale tahle z toho nemá vůbec nic. I když, jsem zvýšil hlas s ní to vůbec nehlo, stála si za svém."

,,Nemá cenu nad tím přemýšlet, zítra tady stejně už nebudu a ta holka mi může být ukradená."

Zvedl se z lůžka a roztáhl závěs, který byl pořád zatáhnutý. Spatřil na nebi v plné kráse měsíc, který se vyměnil se sluncem.

V Hueco Mundo je na temné obloze stále měsíc. Nikdy se nestřídá a ani hvězdy tam nezáří, které by mu dělaly společnost. Toulá se na nebi sám, na věky věků.

Tak týden je skoro za námi a je tu pokračování. Příště se už začne něco skutečně dít.