Grimmjow a pokřivená duše

Tajemství

,,Nechceš mi namluvit, že někdo jako on, ti zachránil život. To je nemožné. A vypij, už aspoň trochu toho čaje! Ať získáš trochu barvy. Jsi celá bledá a studená. Tvá matka by se na mě hněvala, kdyby tě viděla." promluvil Urahara.

Masako mlčky seděla u stolu s Uraharou a před sebou měla šálek čaje, ze kterého se kouřilo. Byla ráda za to, že už nebyla v té rozpadlé budově, skoro nic potom, co se stalo z budovy nezbylo.

,,Kde.. Kde je Grimmjow?" zeptala se opatrně Masako.

,,Hmm. Myslíš toho muže? Je ve vedlejší místnosti, pod dohledem Tessaje. Je velice nebezpečný, i když je zraněný. Ten, co ho zasáhl, ochromil jeho nervovou soustavu a chvíli potrvá, než se bude moct, zase hýbat. Ale to už tady nesmí být!" zdůraznil Kisuke.

,,Proč? Co je vlastně zač? A co se to stalo se mnou? Měla jsem celou ruku pořezanou a mé rány zmizely. Ten muž něco říkal o ho.... hollo... Nemůžu si vzpomenout jak to přesně bylo."

,,Myslíš hollow?" dořekl Urahara.

,,Ano, nějak tak to řekl." souhlasila Masako.

Urahara jsi zhluboka oddechl. ,,Stejně není jiné volby, než ti říct pravdu."

,,Jakou pravdu?" Odtrhla Masako oči od hrnku s teplým nápojem.

,,Pravdu, kdo ve skutečnosti jsi. Slíbil jsem tvé matce, že to před tebou utajím, dokud to půjde. Ale potom všem si zasloužíš vědět pravdu.
Ale nejdřív, co tvé rameno? Nebolí tě, nebo nepálí?"

,,Jak o něm víte?" Zůstala v údivu Masako, na co se ji ptal.
,,Ano, už to skoro přestalo." A rukou si nahmátla zmíněné rameno.

,,Tak se na něho podívej." sdělil ji Urahara.

,,A co na něm, uvidím? Vždyť to spolu vůbec nesouvisí." Ale Masako i přesto lehce stáhla rukáv, aby se mohla podívat na to rameno, o kterém byla řeč.

Nestačila se divit. Na kůži bylo vidět, svinuté znamení. Nikdy předtím si ho nevšimla, avšak lehoučce zářilo v bílém odstínu.

,,Co.... co, to je? Vždyť jsem to tam, nikdy neměla. Jak se to tam objevilo?" ptala se zaskočená Masako.

,,To je pečeť, která potlačuje, tvé schopnosti."

,,Jaké schopnosti? Doteď jsem žila, jako obyčejný člověk. Nikdy se nic podobného nestalo, co dnes!"Masačina mysl byla ztracena v chaosu otázek.

,,To sice ano, v tom to případě to znamená, že si se musela dotknout zanpakuta, jehož majitel je velice silný, odhadoval bych to na toho zraněného arrancara. Mám pravdu?" zeptal se Urahara.

,,Zanpakuto? Arrancar, co je to?" odpověděla Masako na otázku, otázkou.

,,Ta pečeť, kromě toho že ti tlumí schopnosti, zabraňuje i přístup k některým vzpomínkám k tvé pravé osobnosti. Ty totiž nejsi člověk, jak by se mohlo zdát. Jsi z velké části hollow se schopnosti shinigamiho. Takové bytosti se říká arrancar."

,,Vůbec netuším, o čem to mluvíte. A začínám se v tom ztrácet a možná i bláznit." Masako přestávala čemukoliv věřit.

,,Za to může, ta pečeť." pokračoval Urahara. ,,Když ti ji na chvíli uvolním, budeš mít přístup ke vzpomínkám, tvé minulosti.
Přála by sis ji uvolnit?"

,,Asi nemám, co ztratit." odpověděla nakonec Masako.

Urahara se zvedl a přistoupil k Masako. Ruce přiložil k rameni.

Chvíli se nic nedělo, ale po chvilce mě začala palet celá ruka.

,,To stačí, kdybych ji povolil ještě víc, mohlo by to dopadnout špatně." promluvil po dlouhé pauze Kisuke. Ruce oddálil od ramene a šel si sednout na původní místo.

,,Tak, co? Začínáš si něco vybavovat?" zeptal se.

,,Já nevím, v hlavě mám prázdno a něco se se mnou děje."Během okamžiku, mi do hlavy začali vstupovat vzpomínky, které pro mě byly neznámé. Ale viděla jsem v nich jak sebe, tak i svoji matku.

Nejvíc vzpomínek se odehrávalo v lese u jezera. Byla jsem tam já a matka v černém kimonu.
,,Černé kimono? To mi něco připomíná." špitla Masako.

,,Tvoje matka byla, totiž shinigami, kterým si se měla původně stát i ty. Ale došlo k jistému incidentu, který poznamenal, jak ji tak hlavně tebe." promluvil vážným hlasem Urahara.

Shinigami? Společenstvo duší. Třináct divizí. Hollow. Kousek po kousku se mi objevovali odpovědi, ale i přesto. ,,Co se vlastně stalo?" zeptala se Masako.

,,Asi bych měl začít od začátku, ale nejdřív ti vrátím něco, co ti po právu patří." Urahara se zvedl a šel k dřevěným skříním. Z jedné vytáhl něco zabalené v kusu bílé látky. Předmět potom předal Masako se slovy... ,,Ta patří tobě."

Byla jsem překvapena, co se mi dostalo do rukou. Bylo tam něco tvrdého a dlouhého. Začala jsem látku odmotávat a před očima se mi ve světle zableskl meč, který jsem vytáhla z pochvy.

,,Co, je to?" zeptala se Masako.

,,To je tvoje zanpakuto." sdělil ji Urahara.

Zdravím, další kapitolka je zde, tak snad budete spokojeni.

Minulost začíná pronikat na povrch, kdo Masako je nebo jaký je její původ? Kousek po kousku se to budete pomalu dozvídat.

Jinak kapitoly budu teď asi vydávat nepravidelně, ale určitě nepřestanu psát. :) Potřebuji trošku více času na propracování kapitol a trochu se mi to komplikuje s prací a volným časem, tak že budu se snažit vydávat, jak jen to bude možné.