Grimmjow a pokřivená duše

Předtucha

Masako se jen, tak, tak povedlo vyhnout padajícímu stropu. Uskočila těsně předtím, než spadly trámy a něco s nimi. Na suti a kostře střechy, někdo ležel. Dovnitř teď pronikalo díky díře ve stropě měsíční světlo, které protrhlo černou tmu.

Masako celá sebou cukla, protože ji vylekal, něčí pronikavý hlas.

,,Ty bastarde! O co, ti jde? Nemáš ani kousek cti, abych mohl vytáhnout svůj zanpakuto?" promluvil mužský hlas.

Ze suti vylezl muž v bílem, potrhaném oblečením a modrou hřívou na hlavě. Odhazoval jeden z trámu, který mu ležel na noze a pomalu se vyhrabával z hromady, která ještě před chvíli tvořila střechu.
Masako došlo, že se jedná o Grimmjowa.

,,Kruci! Takhle mě odhodit. Ani jsem nestačil odrazit jeho útok. Nedával jsem pozor, dobře mi tak." mluvil si sám pro sebe Grimmjow a dostával se ze zbytku trosek.

Očima pohlédl do chodby, kde se strop nezřítil a spatřil tam Masako.

,,Sakra, co ta tady dělá?"
Už se dostal na vlastní nohy a i ze suti. Cítil svůj hrudník, který mu začal opět krvácet. Slezl z hromady a vytasil své ostří.
Grimmjow se podíval směrem k obloze a promluvil k Masako.
,,Zalez a vůbec se neukazuj!" a vyrazil ku předu.

,,Co se to tu děje? A proč se mám schovávat?" Masako netušila, co se to tu vlastně děje.

Otvorem, kterým Grimmjow propadl dovnitř, opět vyletěl a tím zbořil i kousek stěny.

Ve vzduchu pořád něco působilo. 

Naštěstí se mi dech vrátil do normálo, ale starosti mi dělala věta, kterou pronesl. Nevím proč, ale popošla jsem ke vzniklému otvoru ve stěně, abych mohla vidět dění venku.

Nestačila jsem se divit. Na zemi se nic nedělo, ale na nebi zuřil souboj.
Byly tam dvě siluety, jedna z nich byl Grimmjow a ten druhý byl nějaký muž. Byl také oděn v bílém jako Grimmjow. Byl hubené, ale vysoké postavy, na hlavě měl něco bílého, připomínalo to helmu, ze které trčel dlouhý, černý, zapletený cop, který mu sahal až k lopatkám.
Poslouchala jsem skřípání železa o sebe.
Bojovali spolu.
Jejich meče se střetli.

,,Jak je možné, že se vznáší? A jaký mají důvod, aby spolu bojovali?" Masako dál hleděla na potemnělou oblohu.

,,Už to bereš vážně?" ptal se Rai, Grimmjowa.

,,Nevím, proč bych ti měl odpovídat, to ty si tady zelenáč! O kterého nemám zájem si ušpinit svůj zanpakuto. A ani o tobě nic nechci vědět, protože s tebou stejně bude brzy ámen." Grimmjowa začal souboj unavovat.

,,To bych ti měl raději, ukázat svoji pravou podobu, abych ti za něco stál." Do posledního úderu dal Rai, co největší sílu a tím Grimmjow od sebe odstrčil.

Grimmjowa to vyvedlo z míry, nečekal tak náhlou vlnu energie v posledním úderu jeho soupeře. Jen tak zůstal na nohou a vyčkával, co přijde.

Rai před sebe natáhl ruku i se svým zanpakuto a vyřkl následující slova.
,,Paralyzuj - Unagi." (úhoř)

Kolem meče se začali tvořit elektrické výboje, které pomalu přecházeli na svého pána. Bylo jich tolik, až se nakonec spojily v jedno obří, elektrické tornádo. Když se protrhlo, stál tam Rai ve své původní podobě. Po celém těle se mu leskly šupiny. Na pažích se mu objevily menší výrůstky, které připomínaly ploutve. Helma spolu s copem se mu prodloužila a spojily po celé délce páteře a sahaly mu po kotníky. Svým způsobem to vypadalo jako ocas. Vteřinami se vytvářely elektrické výboje, právě kolem jeho copu.

,,Mohu hádat?" ptal se Grimmjow. ,,Podle všeho budeš útočit elektřinou, která ti proudí z... Co to je? Ocas?"

,,Ty máš, ale postřech." odpověděl mu sarkasticky Rai. 

Jeho odpověď Grimmjowa otrávila, že sevřel svůj zanpakuto ve své ruce, jak jen to šlo. Avšak nechtěl se na něho vrhnout, bez rozmyslu. Pokud opravdu útočí prostřednictvím blesků, musím si dávat na něho dobrý pozor, pomyslel si Grimmjow. 

Raijovy začalo cukat v koutcích úst a přitom se usmíval.
,,Copak? Najednou ti opadla ta tvoje arogance?" vysmíval se mu soupeř přímo do očí. 

Grimmjowa to rozpálilo, zaťal zuby a přivřel oči. Přemýšlel nad dalším krokem. Zda má zaútočit jako první, nebo vyčkat a sledovat svého protivníka.

,,Sakra! To není dobré." Grimmjow pociťoval v sobě menší pokles svého reiatsu. Hrudník mu pulzoval, jak mu z něho vytékaly pramínky krve. Ke všemu ten náraz do budovy, tomu taky zrovna nepomohl.

,,Když nezaútočíš ty, tak já ano." slova se linula od Raije, který se dal do pohybu a mířil rovnou na Grimmjowa. 

Grimmjow přestal přemítat nad myšlenkami ve své hlavě a raději se vrátil k tomu, co mu jde nejlépe.

A to k boji.

Zravím, po menší pauze. Já vím, že mám spoždění, ale měla jsem, takový menší úraz a moc ke psaní jsem se nedostala. Tak aspoň už dneska jsem to mohla konečně dodělat.
A děkuji za hlasy a vaše názory, moc si jich cenním pro svoje psaní k příběhu. :)