Grimmjow a pokřivená duše

Trpká mysl

,,Tak že tím chcete říct, že nejsem člověk a ani shinigami. Ale hollow, je to tak?" ptala se Masako, po dlouhé době.

Urahara se na ni podíval se sklamaným pohledem.
,,Z velké části bohužel, ano. Když jsi ještě nebyla na světě a vyvíjela se, musela ta událost přetvořit tvoji duši. Takzvaně pokřivit. Sice jsi hollow, máš i shinigamiho schopnosti, ale z nějakého důvodu máš v sobě i kousek člověka a to nemá žádný arancar. Všichni arancaři žijí kvůli tomu, aby brali životy, tak jako ten, co tvrdíš, že ti zachránil život. Což u někoho takového není možné. Oni svoji duši ztratili už dávno." promluvil vážným hlasem Urahara.

Masako nad tím chvilku přemýšlela a na jazyku měla další otázku.
,,Mluvil jste o tom, že mě matka chtěla vychovat jako shinigamiho. To znamená, že mě chtěla učit mým schopnostem, co by shinigami. Proč si na nic z toho, tedy nepamatuji? A jak to, že jste měl u sebe můji zanpakuto?" Očima Masako pohlédla na meč, který držela v rukách a přitom si všimla, že u jílce byly přivázaná dvě bílá peříčka.

,,Jak jsem řekl, všechno bylo pro tvoji ochranu. Navíc matka tě učila, jak zacházet se svou silou, ke které si měla přístup, často se, se mnou i radila. Jakým způsobem tě trénovat, ale postupem času přece jen tvá celá síla a to, kdo jsi o sobě dali vědět." pokračoval dál Kisuke ve svém líčení.

"Začalo to tím, že když jsi jako malá usnula, začalo na povrch pronikat reiatsu arancara. Vlasy ti opět rudly a dokonce se ti tvořila i část...
část tvé masky." 

,,Masky? Myslíte to, co má Grimmjow na své tváři?" zeptala se Masako.

,,Ano. Je to zbytek masky, který zůstane z původní formy hollow." odpověděl Urahara. 

Masako prosvitla hlavou ještě jedna myšlenka.
,,A co ta díra, kterou Grimmjow má a prochází durch jeho břicha? Měli je i ty potvory v parku s maskama. To má každý hollow?" ptala se dál Masako.

,,Ano, to značí o tom, že jsou dutí. Patří to ke každému hollowoi i arrancarovi."  odpověděl ji Kisuke.

,,A co, já? Když jsem tak též arancar." Poslední slova Masako málem ani nevyřkla, jak to pro ni bylo těžké.

,,U tebe se prozatím neobjevila, ani při tvém narození jsi žádnou neměla. A to pro nás bylo, dobré znamení. Mě i tvou matku to příjemně překvapilo."

,,Ale abych to dopověděl. Přesto všechno, jsi ty a tvá matka dál pokračovali v tréninku a osvojovala sis svoje schopnosti. Až před pěti lety za úplňku se něco stalo. Když jsem tam dorazil, nacházeli jste se obě dvě ve špatném stavu. A navíc, jsi skoro měla uvolněnou veškerou svou moc. V tu chvíli jsi nebyla při vědomí. Netuším jestli na tebe měla, tvá síla takový vliv a ani jak se to mohlo stát. Přispěchal jsem na pomoc tvé matce, která byla v mnohém horším stavu, než jsem si myslel. Měla velká zranění a umírala. Nedokázal jsem ji pomoct. Požádala mě abych se o tebe postaral a zablokoval ti všechnu sílu. Včetně síly shinigamiho a zablokoval ti vzpomínky. Nechtěla mi říct, co se stalo, ale než naposled vydechla pověděla mi, že nechce abys věděla o tom, co se té noci stalo. Toť vše a na vždy odešla. Slíbil jsem ji poslední přání a udělal vše, co po mě chtěla. Tvůji zanpakuto jsem, ale zničit nechtěl a uschoval jsem ji u sebe, kdyby byla někdy potřeba a ta chvíle nadešla." pravil Urahara.

Masako stékaly slzy po tváři, když se konečně dozvěděla pravdu. Nechtěla to mu všemu ani věřit, ale útržky vzpomínek, které ji poletovaly v hlavě všechno potvrzovaly.
Poté promluvila slabým hlasem. ,,To jsem celou dobu žila ve lži? Nic jsem netušila o sobě, ani o pravé smrti své matky!" Začala jsem se naplňovat hněvem, o tom, co jsem řekla, ale něco mi došlo.

,,A co otec? Žije, nebo je mrtvý?" Se zoufalstvím a nadějí v očích, se podívala na Uraharu.

Urahara sklonil hlavu a díky klobouku, který měl na sobě mu nebylo možné pohledět do očí. ,,No popravdě, se mi o tom tvá matka nepřiznala, kdo to vlastně byl. Několikrát jsem se ji na to ptal, ale nechtěla o tom mluvit, vlastně ...
Vůbec nikdy, co přišla do reálného světa nemluvila a společenství duší. Jediné, co ti potvrdím, tak že ten přívěšek, co máš u sebe byl od něho. Tvá matka mi řekla, že je to jediná připomínka na něho, co má. A jednou ji zdědíš ty." odpověděl Kisuke.

Masako se při těch slovech, chytla zmíněného náhrdelníku a byla ráda, že aspoň něco má od otce. ,,To vážně netušíte, kdo to mohl být? Ani jestli ještě žije?" zeptala se znovu Masako.

Urahara zakýval na znamení nesouhlasu a dodal.
,,Bohužel ne. Na to budeš muset přijít sama."

Zdravím, konečně jsem se dostala ke psaní. Je to zase po dlouhé době, co jsem něco vydala, ale už se pomalu do toho vracím. 

No, nic. Užijte si další kapitolku.   :)