Grimmjow a pokřivená duše

Příchod

Vypadá to, že už má jasno. Strach je zní cítit na kilometry daleko.
Celá se chvěla. Nečekal jsem takovou reakci, ale zafungovalo to.
Skláněl jsem se nad ní. Mé myšlenky kroužily okolo regenerace, kterou projevila po tom útoku s hollowi.

Vlasy měla zkroucené a špinavé od krve.Přitom rána ji přestala krvácet už dávno, vlastně po ni nezbyly žádné známky existence. To mi pořád vrtalo hlavou, jak se mohla toho zranění tak rychle zbavit.

,,Řekni pokud jsi tedy člověk, jak jsi se zbavila toho krvácení a všeho ostatního na svém těle. Jeden z nich tě dost silně udeřil zezadu a mrštil s tebou o strom. Po takových následcích, bys neměla být schopna se pohnout, natož stát. Tak jak je to možné?"

V hlavě se mi přehrávali dokola ta samá slova, co teď vyřkl. Jenže já netušila, jak mu mám odpovědět. Měl ovšem pravdu. Když jsem ležela pod tím stromem, nemohla jsem se ani pohnout. Do zad mi vyskočila hrozná bolest a já díky tomu přišla o vědomí. Neměla bych vůbec moct stát, tak jak je to možné?
Počkat, řekl krvácení? Rukou jsem si sáhla na spánek a snažila se nahmatat zaschlou ránu. Jenže jsem nic nenašla. Ruku jsem sklonila a prohlížela si ji. Byla od rudé tekutiny, která mi ulpěla ve vlasech, ale po zdroji odkud pocházela ani památky. Jediné co zůstalo po úderu do hlavy, byla krev.

Dělá jako by o tom všem, ani sama nic netušila. Místo strachu se objevilo zaskočení. Celou dobu se z ní snažím něco dostat a ve finále, o tom neměla ani představu, na co se ji ptám. Ale co to nekontrolovatelné reiatsu?

Země se zachvěla a okolím se zvedl duševní tlak.
,,Co, co to sakra je? Že by mě nakonec našli?"
Grimmjow ten tlak poznal hned, jednalo se totiž o hollowa. Odtrhl zrak od Masako a zahleděl se směrem k východu.
,,Jak mě mohli objevit? Reiatsu skrývám , tak jak... "

,,Kam.... kam to jdeš." volala jsem rozklepaným hlasem po Grimmjowi. Z ničeho nic se ode mě odvrátil, bez jediného slova a někam kráčel. Trochu se mi ulevilo, že už se na mě tak nelepil a odcházel. Ale nezdálo se mi, že by to všechno jen tak hodil za hlavu.

V polovině chůzi se zastavil a otočil se ke mně. Už se neusmíval, měl přísný pohled v očích a semknuté rty.

,,Jestli máš rozum, zůstaneš tady zalezlá a nebudeš se venku ukazovat." Na vteřinu se odmlčel a nakonec dodal.
,,Pokud nechceš zemřít."
Po těch slovech pokračoval ve své chůzi, až nakonec zmizel ve tmě. Jediné co dávalo vědět o jeho přítomnosti, byli doléhající kroky, které se vytrácely do nicoty.

Procházel jsem chodbou rozpadající budovy, na kterou jsem náhodou narazil při cestě.

Nutně jsem se potřeboval aspoň na chvíli schovat i s tou holkou. Sice se mi povedlo nasbírat nějakou energii, ale začínaly se mi ozývat staré rány z boje s Kurosakim.
Ty nejhlubší byly pořád viditelné na mém těle. Trochu jsem se nechal unést, jak mě ti dva hollowové naštvali.
,,Pokud někdy Aizena ještě uvidím, tak raději zemřu v bitvě proti němu, než mu sloužit."
Už byl skoro na konci chodby, když zaslechl čí si hlas.

,,Myslíš že se tady doopravdy Grimmjow skrývá?" ptal se Rai arrancara, co stál vedle něho.

,,Je tady cítit jeho reitsu, takže bude někde v těchto místech." Hlas patřil jednomu z Fraccionu Barragana a jednalo se o Findorra Caliuse. ,,Musíme ho najít, jinak si to slízneme, že jsme neuposlechli rozkaz."

,,Proč poslali vlastně nás a ne někoho jiného? Vždyť je espáda, co mi proti němu zmůžeme?" ptal se Rai.

,,Podle posledních správ a hlášení od Halibel, má těžká zranění, nemělo by to pro nás tedy představovat nějak obzvlášť velké problémy. A navíc máš předvést své dovednosti v boji, když jsi se teď stal arrancarem. Vše mám potom nahlásit, aby ses mohl připojit k naší skupině, tak mlč."

,,Co když Grimmjow, nebude spolupracovat?" promluvil znovu Rai na Findorra.

,,Kdo se opovažuje, jen tak brat do huby moje jméno?"
Grimmjow stál u vchodu a díval se na noční oblohu, kde zahlédl dvě siluety. ,,Co vy dva, tady chcete a proč bych měl s vámi spolupracovat? A kdo je vůbec ten zelenáč?"
Stál v klidu, ale ruce měl zaťaté v pěsti, které ukrýval v kapsách.
Co po mě ti parchanti můžou chtít? Určitě se nevydali na zdař bůh do světa živých, když v Hueco Mundo, vládnou bitvy.

Ticho protrhl hlas, který patřil Findorrovi.
,,Grimmjow Jagerjacku, poslal nás pan Aizen a máš na výběr ze dvou možností. Buď s námi dobrovolně odejdeš do Hueca Munda a vysvětlíš svoje chování, nebo budeš přinucen a pak možná i zabit. Pan Aizen je zneklidněn tvým chováním, máš se okamžitě vrátit a bojovat za jeho jméno."

Zdravím po dlouhé pauze další kapitolka. Nebojte, na psaní jsem nezapomněla, jen mám moc práce a pak nestíhám psát. Můžu ale říct, že se to do budoucna určitě zlepší. Jinak děkuji za podporu ve psaní, autora potěší, když se jeho příběh líbí čtenářům. :)

Pokud se vám nadále můj příběh bude líbit, tak mi nezapomeňte dát vědět. Za každý hlas a komentář, budu jen ráda.

Rai-blesk, hrom