Grimmjow a pokřivená duše

Nejistota

Uši mi začalo trhat, hrozné kvílení, které patřilo jedné z těch potvor.
Oči mi sklouzli po končetině, o kterou před chvilkou přišla.

Na zemi se začala tvořit kaluž krve, rubínové barvy.

Pár kapek teklo i z katany, kterou Grimmjow držel v natažené ruce. Švihl svým mečem, aby se zbavil zbytku krve, která na něm zůstala. Zasunul ho do pochvy a ruce si dal do kapes.
Na moment se ohlédl přes rameno a podíval se přímo na mě.
Měl přísný pohled, ale lehce se pousmál. Svou pozornost, znovu nasměroval k příšerám, které byly přímo předním.

,,Tak, vy zmetci, to jste si mě ani nevšimli, nebo jste to udělali schválně?" promluvil podrážděně Grimmjow.
Mám je vůbec nechat odpovědět, nebo to rovnou s němi ukončit? Ta to myšlenka mě provázela celou cestu až na to to místo, abych je našel.

,,Nic mi na to neřeknete?" tázal se znovu Grimmjow odpovědi.

Přestávalo mě to bavit, civěli na mě, jako na ducha. Nakonec, mi jeden z nich přece jen odpověděl, ale to co mi řekl mě akorát ještě víc rozčílilo.

,,Proč nejsi v Huecu Mundo? U pana Aizena, jako jeden člen espády, mu musíš být k dispozici a sloužit mu." dořekl jeden z hollow.

To co se dělo, dál mě vyděsilo. Zorničky se mi zužily strachem, netušila jsem o kom mluvila ta obluda, ale rázem se rozplynula do prázdnoty. Nebyla jsem si jista, zda se mi to jenom nezdálo.
Grimmjow znovu vytasil svůj meč a příšeru přepůlil na dvě poloviny.

,,Už nikdy mě nespojuj s touto osobou! Nikdy!" poslední slovo řekl Grimmjow, co nejvíc důrazně.
,,Už o něm, nechci nikdy slyšet a už vůbec mu sloužit."

Chvíli vládlo ticho, než Grimmjow znovu promluvil.

,,Od počátku ho nesnáším ty jeho rozkazy, co můžu a nesmím dělat."

Na chvíli jsem si vzpomněl, co se tehdy stalo, když jsem neuposlechl a jednal na vlastní pěst.

Nezapomenu na to, jak jsem přišel o ruku. Na ten okamžik, nejde zapomenout. Byla to příšerná bolest a potupa zároveň. A to všechno jenom kvůli tomu, že jsem chtěl bojovat se shinigamim, který mě tenkrát nesahal ani po kotník.
Všechny vzpomínky se teď hromadily v mysli Grimmjowa, který nedokázal ten tok myšlenek zastavit, i kdyby sebe víc chtěl.

,,O kom může mluvit?" podivila se Masako.
Byl celý rudý, přímo vzteky bez sebe. Ale po chvilce zesmutněl, jako kdyby ho něco trápilo.
Co ho může v takové chvíli zarmoutit? Vždyť může přijít o život. Jak se tady vlastně objevil, z ničeho nic?
Chtěla jsem se zvednout ze země a zmizet odsud. Dokud to šlo, jenže mě nohy neposlouchaly.

V tu chvíli mě vyskočila bolestivá křeč do zad, nejspíš jak mě ta obluda odhodila a já se do nich udeřila.

,,Nemůžu se ani pohnout" vydala jsem ze sebe a přepadla jsem na bok.
Ze země ke mně přicházela zima spolu s bolestí, která ovládala mé tělo. Obklopoval mě strach. Už to nevydržím, unikala ze mě všechna energie, která ve mě zůstala. Oční víčka mi ochabla a pohltila mě černá prázdnota.

,,Tak nakonec omdlela."
,,Ze mě neměla strach a vy dva jste ji tak vyřídili, jak mi to vysvětlíš?" promluvil Grimmjow.
,,A tentokrát si dobře rozmysli, co mi odpovíš, aby jsi nedopadl stejně jako ten chytrák před tebou."

Hollow nevěděl, co má vlastně říct. Předtím byl cítit pouze zvláštně silný duševní tlak, ale že se tady objevý espadá ho nenapadlo.

,,Stejně mě zabiješ, tak jako tak. Nemám ti na co odpovídat, jenom to až pan Aizen zjistí že ...."

Rozplynul se ve větru, stejně jako předtím jeho společník.

,,Snad jsem řekl, že nemáš toto jméno přede mnou vyslovovat a už vůbec mě s ním spojovat." promluvil na zbytky oblaku, které se pomalu vytratily.
Svůj zanpakuto opět zasunul na své místo a ohlédl se po Masako.

,,Můj tlak s ní ani nehnul, i když byl slabý, nic to s ní neudělalo. A tihle dva si přijdou a ona omdlí."
Šel pomalu k ní a zastavil se u ní.

,,Je to, ale zvláštní, mohla by mít snad něco společného s tím kolísavým duševním tlakem? Poprvé, když jsem se snažil najít jeho majitele se objevím na té prázdné ulici, kde mě najde. A podruhé se tady zase objeví ona. To není normální!" odvětil Grimmjow do pustého ticha.

Skrčil se k ní a pohlédl ji na spánek, kde byla zaschlá krev.
,,Pěkně tě, ale zmrzačili. Já bych se, ale jinak nezachoval.
Určitě bych, ale tak dlouho neotálel, jako oni. Prošvihli svoji šanci a také život."

,,Ghrrrrr..." ozívalo se pár bloků od nich. Byl to známý hlas, který se nedá s ničím splést.

,,Co? Další hollow?" Grimmjow rychle zbystřil své smysly a rozhlížel se po okolí.

,,Nějak moc brzo po sobě? Potřebuji si na chvíli odpočinout a nabrat síly."
Z prudka jsem vstal a rozhlížel se jestli mě už nějaký hollow náhodou nenašel.
Zatím byla krajina bezpečná, to se mělo, ale brzo změnit.

Obrátil svou pozornost zpátky k Masako a díval se na její bezvládné tělo.
,,Je to až příliš jednoduché, připravit tě o život. I kdybys byla při vědomí, nic by se tím nezměnilo."

Oči mi sklouzly na její ránu, kterou měla na spánku a v tu chvíli mi něco došlo.
,,Ta rána, přestala hrozně brzy krvácet a dokonce to snad vypadá, jako kdyby se hojila!" promluvil Grimmjow nad Masako, která byla stále v bezvědomí.
Nevěřil jsem vlastnímu zraku.

Znovu se k ní skrčil a odhrnul ji pramen vlasů, který z části zakrýval zranění.
,,To snad není možné."
Ale skutečnost, byla jiná. ,,Rána se pomalu hojila a mizela mi před očima, jako kdyby nikdy nevznikla."

Už bylo na čase se vrátit ke psaní. Tak jedna kapitolka je tu a já jdu dál pokračovat na rozšiřování příběhu, ve kterém se už konečně něco začne dít.