Grimmjow a pokřivená duše

Měsíční svit

V černé chodbě osvětlené pouze měsíčním světlem, prozařovaly stříbrné paprsky podlahu, na které se nacházely zbytky trámů, suti a prachu. Chodbou se ozvalo zacinkání ocele. Jednalo se o meč s modrou rukojetí a zakřivenou záštitou do tvaru Z. Propadl dírou ve stropě a skončil v blízkosti svého pána, který ležel tváří směrem k nebi. V blankytných očích se mu zrcadlil odraz měsíce, který stál na tmavé obloze v celé své kráse.

,,Proč jsem raději nezemřel rukou svého nepřítele? Místo potupy, bych aspoň zemřel se ctí v boji. Nebyl bych zostuzen, někým kdo mi nesahá ani po paty. Teď mě nejspíš odvedou k Aizenovi. Doufám, že mě rovnou popraví, než abych byl sám sobě svědkem další ostudy."

Grimmjow se pokusil pohnout, avšak bylo to marné. Nemohl se hýbat, ruce s nohama měl po celé délce ztuhlé a na zádech pociťoval mravenčení po zbytku působení elektřiny, která ho zcela ochromila. Z jeho snažení ho vytrhly, kroky doléhající z chodby.

,,Už si pro mě přichází. Ale vždyť jsou pořád oba dva na obloze a o něčem hovoří. Tak kdo by to mohl být?" ptal se sám sebe Grimmjow. 
Ze svého snažení se mu podařilo, aspoň naklonit hlavu do strany.
Z temné chodby vyšla do paprsků měsíce, štíhlá postava v roztrhaném oblečení, která byla špinavá od prachu a krve. Kolem ramenou se ji houpaly kaštanové vlasy s jedním rudým pramenem. Zaskočilo ho, kdo se k němu ve finále dostal.
,,Co ty, tady děláš?" zeptal se Grimmjow. 

O pár minut dříve....
V temné chodbě prosvětlenou paprsky světla, které pronikaly dovnitř kvůli otvorům ve stropě stála Masako. Byla zcela pohlcena zoufalstvím a strachem o svůj život. Zároveň ji mysl kroužila kolem bitvy, která se před malou vteřinou odehrála na nebi. V šoku se pořád dívala na oblohu, ze které nemohla odtáhnout oči. Srdce ji tlouklo, jako kdyby ji chtělo vyskočit z hrudi, slyšela zvuk svého tepu, který se každou chvíli opakoval o to rychleji.

Grimmjow padal volným pádem rovnou na budovu. Nejevil žádnou známku života. Celá stavba se otřásla v samotných základech, bylo slyšet praskání dřeva a drcení jednotlivých části zdí.

Jediné štěstí se mi naskytlo, že spadl do jiné chodby, než v té, co se právě nacházím. Ze směru kam dopadl, přicházel ostrý vítr spolu s prachem a úlomky suti. Rychle jsem si dala ruku před tvář, abych si ochránila oči, před poryvem špinavého větru. Když se to přehnalo a už nic se netřáslo, přemýšlela jsem nad svým dalším činem.

,,Měla bych odsud, co nejrychleji zmizet dokud můžu, ale co bude s Grimmjowem? Není už po smrti? A jestli ne, tak jaký ho čeká osud, pokud bych mu nepomohla?" Masako  mluvila do prázdné chodby, odkud nepřicházela odpověď. 

Neměla jsem ponětí, pro co bych se měla rozhodnout. ,,Už jednou jsem mu pomohla, navíc moji pomoc ani původně nechtěl, ale i přesto...." hlas se Masako vytratil.  ,,Kdyby se neobjevil na poslední vteřinu, v tom parku už tu nestojím živá. Co je správné rozhodnutí? Utéct, nebo zachránit někoho před jistou smrtí, která hrozí i mě?"

Nevěděla jsem si rady, co dál. Byla mi zima a očima jsem přejížděla po zemi usazenou špínou. Na okamžik jsem zavřela oči a snažila se uklidnit. Ticho a tma kolem mě vládla, pro někoho by to bylo odpudivé, ale já se tím to způsobem zklidnila. Pocítila jsem uvnitř v sobě nárust energie a snahu žít, i když bych měla kvůli tomu zemřít.

V tu též dobu na nebi.
Rai svýma havraníma očima sledoval Grimmjowa, jak přímo padal na budovu, která ho silou pádu pohltila. Z objektu, kde skončil se linul obrovský oblak prachu, na všechny strany odlétávali roztříštěné kusy stavebního materiálu. Rai se tím to pohledem kochal a usmíval se u toho.

,,Nemůžu uvěřit, že jsi taková padavka, když máš být espáda!" pronesl, co nehlasitěji, aby ho bylo slyšet.  A začal se z plna plic smát.

,,Přestaň s tím." promluvil po dlouhé době Findor. Rai byl hlasem zaskočen a ohlédl se za sebe odkud hlas zněl. Přísné oči Findora naznačovali, nárust hněvu, který se skrýval pod maskou.

,,Kdyby nebylo toho zástupce shinigamiho, neměl by si to tak lehké a místo něj  bys tam ležel ty, jako mrtvola. Jeho síla se nevrátila ani z poloviny, takže se přestaň vychloubat, tak ubohým soubojem. A pokud mě mysl neplete, tak tě pan Aizen vybral hlavně kvůli tomu, aby si ho ochromil a mi ho jenom přivedli zpátky. Tak že se přestaň chovat, jako malý kluk." domluvil Findor. Ve chvíli, kdy skončil Findor uviděl nechuť ve tváři Raije a jeho upadající úsměv, nad tak dětinským vítězstvím.

Rai sklonil hlavu a raději už mlčel. Nechtěl dál už ze sebe dělat hlupáka a hlavně mu šlo o to, dostat se do skupiny mezi frascicony Barragana. Kdyby hlášení od Findora nebylo dostačující o jeho schopnostech, nemusel by být přijat. Z myšlenek ho přerušil další proslov Findora.

,,Dobře mě poslouchej Rai. Dávej si dobrý pozor, kromě nás a Grimmjowa je tady ještě někdo, má silné reiatsu. Sice kolísá, ale buď obezřetný, když půjdeš tam dolů. Ať už je to kdokoliv není to člověk."

Zdravím, opět další pokračování našeho příběhu je zde. Pomalinku a jistě, začnou vyplouvat tajemství na povrch, tak co? Těšíte se?