Grimmjow a pokřivená duše

Dohoda

Grimmjow zůstal v klidu ležet na hrudníku, po celou dobu v pokoji kam ho položili na lůžko i po té, co mu Masako zachránila život. Byl ztracen ve vlastních myšlenkách, které ho nenechali na pokoji a pořád se mu vraceli. Avšak, nikdy nepocítil, tak ohromnou bolest a úlevu. 

,,Už mám za sebou plno bitev a vždy jsem si odnesl uštědřené rány, když nebylo k zbytí. Ale tentokrát se mi to málem vymstilo!" řekl do prázdna Grimmjow.

 Ať už ty rány byly velké nebo hluboké, nikdy ke mně nepřišla taková masivní vlna bolesti, tak jako nyní. Ve finále se mi povedlo i celkem rychle nabrat síly po boji s Kurosakim.
A pak ještě ten mizerný Noitra! Grimmjow nikdy, tak nepřemýšlel o minulosti jako nyní. 

,,Toho bastarda si podám a všechno mu vrátím i s úroky." promluvil rozčíleně.

Grimmjow se nacházel na lůžku, kde strávil až do teď, svůj veškerý čas. Netušil zda se může pohnout, aniž by se nedostavila zpětná vazba z jeho zranění. Už to nechtěl pokoušet, to co zažil mu ještě dlouho zůstane zaryto v paměti. Doufal v jediné a to, aby mu to nezanechalo následky na zádech, kvůli kterým by nemohl ovládat svoje tělo.  

Když v tom, ucítil kolísavé reiatsu.

,,Zase ona! Copak ta holka to nedovede ovládat?" ptal se Grimmjow tichým hlasem na otázku sám sebe, na kterou by rád věděl odpověď. 

V tu chvíli si Grimmjow ani nevšiml, že se někdo nachází hned vedle jeho lůžka. 

,,Jak ti je?" zeptala se z ničeho nic Masako.

Přišla jsem až k němu a prohlížela jsem si jeho povrch kůže, který byl ještě do nedávna celý spálený a prolezlý infekcí.
Jeho záda byla pokryta zelenou vrstvou masti, ve které byly vidět zbytečky rozmělněné rostliny. Tam kde byla malá vrstva, bylo možné zahlédnout rudou pokožku, ale nebyly tam žádné otevřené rány.
A to bylo dobré znamení, pomyslela si Masako.

,,Žiju" odsekl Grimmjow.
,,Nevidíš to snad? Nebo jsi snad slepá?" odpověděl ji otráveně.

,,Jen jsem se tě slušně zeptala! Nic, víc. Copak, nejsi rád, že žiješ?" ptala se Masako dotčeně.
On snad má i teď náladu, tak to mluvit?

,,Ale, jo." odpověděl Grimmjow. 

Chvilku panovalo ticho, než znovu promluvil. 

,,Proč to všechno děláš? To jsi myslela vážně? To že nic, nevíš o svých schopnostech?" zeptal se Grimmjow zmateným hlasem.

Masako otázka zarazila. 

Snažila se rychle najít vhodná slova, jak by mu odpověděla. 

,,A... ano, zkrátka a řečeno, nic o sobě nevím a ani, co dovedu." odmlčela se. 

Nechtěla začít předním koktat. Masako zaskočila otázka, kterou ji Grimmjow položil. Zhluboka se nadechla, aby mohla pokračovala v tom, co mu chtěla povědět.  

,,Včera, když jsem ti léčila rány, jsem si do poslední chvíle nebyla jista, zda to na tebe zabere. Nikdy jsem to nezkoušela, protože jsem o tom neměla ani tušení, že něco takového dovedu." mluvila tichým hláskem a přitom se podívala na své dlaně, které bylo po tom všem, bez jediného škrábnutí.

,,Tak mi řekni, jak jsi mohla zajít, tak daleko, když jsi v tom to ohledu nic netušila? Vždyť jsi mohla zemřít vlastní rukou!" ptal se zvýšeným hlasem Grimmjow. Když to dořekl, zahlédl na její tváří smutek.

Masako nenechala dlouho čekat Grimmjowa bez odpovědi. 

,,Já to i přesto musela zkusit. Nerada se dívám na někoho, kdo umírá." 

,,Co, že? Co tím chceš říct?" ptal se nechápavě Grimmjow, když tu náhle.  Z ničeho nic, ji začaly stékat z očí třpytivé slzy. 

,,Nerada jsem u toho, když si někoho bere smrt. Jsou dva druhy smrti. Jeden při kterém odejdeš rychle a v klidu. A ten druhý při, kterém dlouho trpíš, než nastane tvůj čas. To se stalo, mé matce a já s tím nemohla nic udělat. Trvalo to hodně dlouho, než odešla. Ale než se tak stalo, mučila ji stále narůstající bolest, která ji brala veškerou energii a vlastně i život. Něco podobného jsem viděla u tebe. Je fakt, že smrt mé matky, byla možná iluze, ale pro mě je to stále pravdivá vzpomínka. A když jsem spatřila tebe, vzpomněla jsem si na tu chvíli, kdy si smrt pohrávala se životem mé matky."

,,Neznám tě. Možná jsi i nebezpečný, ale nikdo by neměl, tak hrozně trpět." dopověděla Masako. 

Grimmjow, po celou tu dobu, co Masako mluvila, mlčel. Nebylo to u něho zvykem, nerýpnout si do někoho, ale když ji viděl, jak ji to trápí, rozhodl se pro tentokrát, držet jazyk za zuby. A dál ji poslouchal. 

,,Urahara říkal, že určitě nepřežiješ a když mě ta krev pomohla, proč by nemohla zabrat i na tebe? I kdybych zemřela, nechci se koukat na utrpení jiných." mluvila sklesle Masako. Potůčky slz, které ji stékaly po tvářích, ji začali lehce pálit. Přestala brečet a utřela si promočené oči, svou rukou. 

,,Když někoho chceš zachránit, měla bys zároveň myslet i na sebe. Nebylo by snad hloupé, kdyby se promarnily dva životy? Nebo náhodou, ten co by měl zemřít, přežil a odskákal to ten, co ho zachránil. Jak by mu ta osoba, mohla splatit dluh? Hmm..." zeptal se poklidným hlasem Grimmjow.

,,Cože." ptala se překvapeně Masako?

,,Chtěla jsi, abych tě naučil jak používat a ovládat moc arancara. Ne snad? Ukážu ti jak na to, ale nic lehkého ode mě nečekej." odpověděl Grimmjow. 

A po těch slovech se zapřel rukama o lůžko, ze kterého se začal zvedat. 

,,Grimmjow, co to děláš?" chtěla ho Masako zastavit.  

Po celou dobu, co jsem byla s ním, tam jen tak polehával a nejevil moc známku života, ale z ničeho nic se pohnul. Jeho svaly se napjaly, při tom jak se pomalu hýbal. Musel cítit, zbytky bolesti, po tom hrozném jedu, který se dostal skoro, do celého jeho těla. Posadil se a rukou si prohrábl svou modrou hřívu. 

,,Není to snad jasné, čím dříve začneme, tím lépe pro oba dva. Ty budeš vše vědět o sobě a já se potřebuji s někým ještě střetnout. Než ke mě smrt, skutečně dorazí. Nemohl bych mu oplatit tu porážku, kterou mám ještě v plánu." mluvil odhodlaně Grimmjow. Na tváři se mu, objevil bílý úsměv a v jeho azurových očích, opět vzplála jiskra života.

Po hodně dlouhé době jsem konečně vydala další díl. Vím, že psaní zanedbávám, ale snažím se pokračovat dál a ráda bych ten to příběh jednou dokončila. A možná se to i povede, když musíme být doma a přečkat to, co se teď venku děje. Není to lehká situace, ale pro ty z nás, co jsme zdraví, můžeme aspoň dělat věci, na které během roku nemáme čas. Tak toho určitě využijte, když už máte volno. Já ho určitě využiji a třeba, tady bude brzy další pokračování.