Grimmjow a pokřivená duše

Zármutek

,,Z jakého důvodu tě zajímá ta dohoda? A co, by mělo být s Grimmjowem?" nechápala Masako a však chtěla vědět odpověď. 

,,Ta dohoda, je šílená! Zabije tě, ani nemrkneš okem . Ani nerozumím tomu, proč jsi ho zachránila.
Ten kdo by tě měl učit, bych měla být spíš já a ne...  on. Jenže je to nemožné."  odvětila žena. 

Při tom, co teď pronesla ji zmizela vážná tvář, kterou po celou dobu měla.

,,Co tím chceš naznačit? Jestli jsi toho schopna, proč to neuděláš?" zeptala se ji Masako.

,,Ta pečeť není jenom na tvém rameni. Já ji mám též, ale na rozdíl od té tvé je silnější a pokrývá celé mé tělo. S tou pečetí můžu s tebou akorát mluvit, nic víc. Dokud bude pečeť pořád tak silná, nic nezmůžu. A do nedávna jsem i díky tomu celou tu dobu spala."

,,Spala?" opakovala po ní Masako.

,,Ano. Spala jsem celých dvacet let, než došlo k mému procitnutí. A to jen díky tomu, že jsi se dotkla zanpakuto toho espády. Jeho pravá síla je neskutečná, mohlo tudíž dojít k mému probuzení a zároveň to uvolnilo i malou část tvé síly. Dokud nebudeš schopna ovládat svou sílu, nic si s ním nezačínej! Tvá pravá síla by ho mohla lákat, kdyby věděl jaká ve skutečnosti je." varovala ženská postava Masako před  Grimmjowem.

Začal se zvedat vítr, který si pomalu začínal pohrávat s hnědými pramínky vlasů Masako a stejně, tak s rudými prameny vlasů ženy v bílém, která stála na proti ni. 

,,Copak moje síla je větší, než jeho?"  

,,Kdo ví? Sice jsem spala a ty jsi nepoužívala svou moc, ale to neznamená, že se tvá síla nevyvíjela dál. Ti vizárdi, co o nich mluvil ten s tím kloboukem, jsou jen malé ryby a proti tvé síle se s ní nemůžou rovnat. Oni byly shinigamiové a poté skutečně získaly moc hollowa, ale nemohli tu moc tak vyvíjet, jako ty.

Jak jsi rostla, tvá síla se vyvíjela s tebou. To nikdo jiný tak neměl, kromě tebe. I když.... ten, co se jmenuje Grimmjow, bojoval s někým, velice tobě podobným. Cítila jsem to, jak z jeho zanpakuta, tak i z jeho ran na těle. Síla která překonala shinigamiho, nebo hollowa." žena mluvila pevně přesvědčena o tom, co právě řekla Masako. 

,,On existuje, někdo jako já? Nejsem tudíž jediná?" zeptala se zaskočeně Masako.

,,Podle toho reiatsu, co z něho bylo cítit, ano. Někdo takový, kdo se narodil s oběma silami, jako ty. Ale jeho schopnosti vychází hlavně ze strany shinigamio. Hollow sílu používá, až když ji opravdu potřebuje. A ty nezapomínej, že jsi hlavně hollow, i když se silami shinigamiho, které ti zůstali, z tvé původní duše." 

,,A proč bych ti měla vlastně věřit? Neříkala jsi, že jsi po celou tu dobu, co jsem vyrůstala ve světě lidí, celých dvacet let spala? Jak můžu vědět, že mi nelžeš? Možná se mě skutečně báli, ale asi k tomu měli určité důvody! A jediný, kdo mě může naučit, ovládat svoje schopnosti, tak je arancar, kterému jsem z vlastní vůle zachránila život!

A co, že tomu nerozumíš. Já nejsem ty, sama jsi to řekla! Po celou dobu žiji, jako člověk. Chovám se tak, mluvím s nimi, žiji mezi nimi. Už celých dvacet let a nikdy jsem nikoho neohrozila na životě! Pokud hollowoé skutečně existují, jenom proto, aby brali životy, to tedy znamená, že nejsem skutečný hollow." mluvila jistě Masako. 

,,Nemusím tě poslouchat a pokud máš skutečně mé temné myšlenky, tak si je ponechej, já o ně nestojím." dořekla Masako.

,,Už jsi skončila? Nebaví mě, tě poslouchat, o tvých mizerných představách a iluzí! Snažila jsem se tě jenom varovat, před možnou skutečností. Pokud budeš na každém, zkoušet to své léčení, brzo akorát, zabiješ sama sebe a mě stáhneš sebou a o to nemám opravdu zájem." mluvila přísně žena v bílém. 

Otočila se ke mně zády a kráčela směrem ode mě. 

,,Kam jdeš?" volala za ni Masako. 

,,Jdu si vyčistit hlavu, od toho tvého tlachání. Akorát mě z tebe rozbolela hlava, ale o tom víš snad svoje, ne? Musela jsem to aspoň zkusit, ale nejspíš tě mé varování vůbec nedošlo k uším. Sama brzo zjistíš, kdo z nás měl pravdu a kdo po celou dobu žil v iluzi...."

Poslední slova se zcela vytratila do vzduchu a zanikla ve skučícím větru, ve kterém zmizela žena se žhnoucíma očima a rudými vlasy, které ji, po celou dobu obklopovaly.

Přeji pěkný večer. Už je to dlouho, co jsem něco vydala, tak tady je další pokračování. Chtěla bych všem poděkovat, co mě dávají hlasy a komentáře, které mě udělají opravdu radost, a že se vám moje povídka do světa Bleache líbí. 

PS: Ti co rádi čtou mangy u nás v ČR a mají Bleach ve svých srdcích, tak nakladatelství Crew bude pokračovat s vydáváním Bleache jako mangy. Od příštího roku se můžeme těšit na další díly, když jsem to četla, tak jsem nevěřila vlastním očím. A to mě připomnělo i moji  nedokončenou povídku a tu dobu, kdy musíte čekat na další kapitolu.