Grimmjow a pokřivená duše

Instinkt

,,To není normální! Jak se to mohlo stát?" Masako přihlížela na bitvu, která probíhala na tmavé obloze  a nevěřila vlastním očím.

,,Ten muž se kterým Grimmjow bojuje se celý změnil.  A to co ho obklopovalo vypadalo jako elektrické výboje." 
Masako se začala obávat, jak to všechno skončí. Předtím jak Grimmjow propadl střechou, byl plný života a elánu. Vypadalo to, že ho nic jiného nezajímá, než jeho protivník, ale .....  jakmile ten chlápek, prošel jakou si proměnou vzhledu. Grimmjow celý ztuhl a nehnul se ani o krok.

Také v tu chvíli vzduchem prošla vlna stlačeného vzduchu, když se tornádo vytratilo kolem svého stvořitele. Bylo to dost podobné situaci, co se předtím stala v té chodbě, když jsem hledala východ. Ale to jsem nemohla popadnout ani dech. Svým zrakem jsem se vrátila z myšlenek, k dění nade mnou.  A zjistila, že se ten muž vrhá po Grimmjowi. 

,,Kruci! Co jsi počít?" Grimmjowi se zúžily zorničky a rychle přemítal na protiútoku.
Meč si rychle přehodil z jedné ruky do druhé a vystřelil po něm svým cerem. Snažil se co nejrychleji ho zaskočit svým činem, ale hrůza v očích se mu vytvořila na tváři, když jeho soupeř před jeho cerem zmizel.
Ve zmatku se rozhlížel po svém okolí a snažil se ho zahlédnout.

,,Kam mohl zmizet?" Za zády ucítil poryv duševního tlaku a z hrůzou zjistil, že se přímo za ním objevil muž, kterého hledal. 

Na obličeji měl Rai nepatrný úsměv.
,,Čekal jsem to." pronesl klidným hlasem, nad překvapeným Grimmjowem.
Jeho cop se zvedl do vzduchu, kolem kterého proudila čistá elektřina, která se hromadila na jeho konci. A během okamžiku Rai, zaútočil na nechráněná záda Grimmjowa. 

Jakmile se cop dotkl kůže, prošla jeho tělem nesnesitelná bolest. Celého ho zasáhl elektrický proud, při kterém se nemohl ani pohnout. Vykřikl bolestí a čekal na konec utrpení. Připadalo mu to jako věčnost a obával se nejhoršího možného konce. Rai svůj ocas stáhl zpátky a tím přerušil proud elektřiny, která procházela do zad své oběti.

Grimmjowi se ulevilo, že ta strašná bolest už přestala narůstat na síle. V těle cítil ještě zbytky elektřiny a lehce se mu třásly nohy.  V hlavě mu dunělo, měl rozmazaný zrak, který nebyl schopen zaostřit.

Nejhůř na tom byly jeho záda, která se stala terčem útoku. Nebyl si jist zda krvácí, nebo jestli má spálenou veškerou kůži až do masa přímo na místě, kde se ho dotkl ocasem. I když měl zrak rozmazaný, před ním se někdo objevil a dokonce na něho i ta osoba mluvila, avšak zvuk k němu nedošel. Veškerá energie, co v něm byla se během okamžiku rozplynula jako voda. 

,,Proboha!" Masako si dala ruku před ústa, aby ji nikdo nezaslechl, jaká hrůza se před chvíli stala.
,,Je snad ... mrtvý?" Nebyla to schopna ani vyslovit. Strach ji přejel po zádech a v hlavě měla spoustu hrůzných představ, které ji děsily o to víc. Když se dostala z transu, soustředila se opět na dění, ze které ho měla obavy se jen nadechnout, aby ji ten muž neobjevil.

,,Čekal jsem od tebe mnohem víc na to, že si espáda." Rai mluvil na Grimmjowa a prohlížel si ho, v jakém se nacházel šoku.
Podíval se mu do očí, ve kterých nebyla žádná jiskra života. Zorničky se mu ani nepohly. Přistoupil k němu blíž a na tváři měl škodolibý úsměv, který se vzájemně doplňoval se zlýma očima, v barvy černého úhlu.

,,A to si představ, že jsem na tebe použil jenom paralýzu. Pan Aizen, tě chce totiž živého. Proto jsem byl vybrán, abych tě odvedl zpátky do Hueca Mundo. Kdyby to záleželo na mě, přidal bych jenom o pár voltů víc a seškvařil tě zaživa. Účinkem mé paralýzy je oslabit nejdříve smysly a rovněž zamezit protivníkovy v pohybu. Vzhledem k tomu, že se mi podařilo zasáhnout tě přímo na páteři, nebudeš se moc dlouho pohnout a o dost to ulehčí práci s tebou." Rai se do široka usmál a dlaní pravé ruky strčil do Grimmjowa.
Jakmile Rai odstrčil Grimmjowa, nic už nebránilo v jeho pádu, směrem k zemi.

,,Jak.. Jak je možné, že mě dostal takový parchant?" Grimmjow v sobě neměl už ani kousek síly. Jeho dolní končetiny ho nebyly schopny udržet. Tím jak do něho ta postava strčila, nápor tlaku vytvořený na jeho hrudníku ho donutil padat zádama, volným pádem přímo na budovu, co se nacházela pod ním.
To jsem opravdu, znovu prohrál? A po myšlence, zavřel své azurové oči, aby se nemusel dívat na svůj pád.

Pěkné Velikonoce všem je tu další pokračování našeho příběhu. Hodně rychle se zvyšuje shlédnutí mé povídky a moc chci všem poděkovat, jak za vaše hlasy, tak komentáře. Dneškem je to 422 shlédnutí, tak snad bude číslo dál stoupat.

Opravdu moc všem děkuji za vaši podporu.   :)