Grimmjow a pokřivená duše

Odpočinek

,,Masako. To je zvláštní jméno, proč se tak jmenuješ?" vyšlo z úst Grimmjowa.

,,Dala mi ho matka, nevím sice  co ji k tomu vedlo, ale nějaký význam to pro ni muselo mít."

,,Muselo mít." zopakoval po ní.

,,Dívka sklonila zrak k zemi.
,,Matka je už dlouho po smrti a po těchto slovech, chtěla odejít  z místnosti, když na ni znovu promluvil. 

,,Jmenuji se Grimmjow. Grimmjow Jaegerjaques." 

Zastavila se a ohlédla.
,,Tak že Grimmjow ti říkají."
Lehce se usmála a odešla z pokoje.

Odvrátil zrak od dveří, zavřel oči a přemýšlel o tom co bude dál. Brzy ho však přemohl spánek a usnul.

Když opět, otevřel oči slunce pomalu zapadalo, pokusil si sednout, ale ucítil přitom bolest hrudníku. Zhluboka se nadechoval a byl rád, že už aspoň neleží. Nebyl na to zvyklý proležet celý den bez hnutí, cítil jak měl rozbolavělá záda a ztuhlé nohy. Zhrnul ze sebe přikrývku a dotkl se země. Postavil se na vlastní nohy, ale pochvíli se mu zatočila hlava. Levou rukou se chytl za čelo a druhou rukou se zapřel o zeď.

,,Sakra." křikl.
,,Jak je možné, že jsem tak slabý, normálně bych už byl schopný se pohybovat."

Všiml si, že vedle skříňky bylo zrcadlo, popošel k němu, aby viděl jak na tom je. Stoupl si před něj a první, co uviděl, jak už měl prosáklé obvazy na hrudníku. Před tím si ani nevšiml, že na sobě nemá svůj krátký kabát, měl na sobě pouze kalhoty a spoustu obvazů.
Vzpomněl si, jak předtím, než dorazil do lidského světa, si roztrhl kus látky z nohavice a zavázal si ji kolem břicha, aby nebyla vidět jeho hollow díra, aby si ho hned nějaký shinigami nevšiml.
,,Svůj duševní tlak mám příliš slabý, nemá cenu ho pro začátek skrývat, ale nevím co mám udělat s tou maskou." pronesl před svým odrazem v zrcadle.

Zavrzali dveře a dovnitř vešla Masako a v rukách nesla krabici.
,,Už je ti lépe, když se prohlížíš v zrcadle?"

Otočil se jejím směrem, aby mohl spatřit, co donesla.
,,Co to je?" zeptal se otráveným tónem.

,,Jestli sis toho nevšiml, potřebuješ převázat hrudník."
Krabici položila na skříňku vedle dveří a začala vytahovat nové obvazy, k tomu vytáhla i něco zeleného, podobalo se to tlustému listu s malými trny. Pohlédla na Grimmjowa.

,,Sedni si na postel, ať ti můžu vyměnit ty prosáknuté obvazy."

Přísně se na ni podíval, ale nakonec ji poslechnul a posadil se.
Předtím než k němu přistoupila, svázala si vlasy do culíku, aby ji nepřekážely při práci. Na sobě teď měla černé látkové kalhoty, doplněné rudým tričkem, které se doplňovalo s rubínovým pramínkem vlasů, který teď měla strčený za uchem.

Začala mu opatrně sundávat obvazy, když už byla na řadě poslední vrstva pohlédla mu do kamené tváře.

,,Možná to teď trochu zabolí." řekla mu.

Sklonil hlavu a podíval se na ni svým tvrdým pohledem. Pak se ještě víc sklonil, aby viděl svůj hrudník a sám si strhl obvazy.

,,Ty blázne." okřikla jsem ho.
,,Znovu se ti otevřou rány."
Látku, kterou ze sebe strhnul, pustil na zem a nic neříkal.
,,Ach jo s tebou je práce." pronesla jsem.

,,Nikdo se tě o to nežádal,tak si nestěžuj." odpověděl Grimmjow.

Protočila jsem oči vzhůru, posbírala jsem kusy špinavých látek, které se nacházeli na zemi a šla pro nové. Ze skříňky jsem vytáhla hmoždíř, vzala jsem do ruky trnitý list a pomocí nože jsem ho nakrájela, vložila jsem ho do hmoždíře, kde jsem ho lehce rozmělnila, aby vytekl obsah listu. Poté jsem popadla čisté obvazy, hmoždíř a ještě štětec, který byl také ve skříňce a šla ke Grimmjowi.

,,Co to je?" zeptal se.

Klekla jsem si k němu a ukázala mu hmoždíř i s jeho obsahem.

,,Rostlina podobná Aloe Vera." odpověděla jsem mu.
,,Vyléčí ti rány, zároveň má dezinfekční účinky, tak že ti tam nevznikne infekce, ale ve větší míře působí jako anestetika. A na tebe ji spotřebuji hodně, to znamená pro tebe, až s tím to skončím, že nebudeš chodit po pokoji, ale budeš v klidu odpočívat na lůžku. Mohl bys ztratit vědomí a uštědřit si další rány."

,,Ležel jsem tady celou noc i den a teď mám zase polehávat?" rozčiloval se Grimmjow.

,,Nemusíš nutně spát, ale aspoň seď na posteli, pro jistotu. Můžeš si přečíst nějakou knihu, tam z police, aby ses nenudil." bránila se Masako.

,,Nemám zájem." odpověděl rozčílený Grimmjow.

,,Když se budeš, tak to chovat, nikdy se ti rány nezahojí."
Začal mě už vážně rozčilovat, jak měl pořád námitky proti všemu.

,,Jenom mě obvaž rány, dál se už o sebe postarám sám."

,,To nemůžeš myslet vážně, tvá zranění se jen tak sami nezahojí a hlavně bys měl být v klidu a šetřit energii. Celý den tě chodím kontrolovat, vůbec jsi nepil a nejedl."

Grimmjow který pořád seděl na posteli, vzhlédl modrýma očima, přímo na rozčílenou dívku a sám ji pozoroval, svým přísným pohledem.

Opět jedna kapitola po týdnu. Za každý hlas a komentář budu ráda.