Grimmjow a pokřivená duše

Rozbřesk

Crrr. Crrr.
,,Co to? To už je sedm hodin?" zaklapla jsem budík a protáhla se ve vyhřáté posteli. ,,To byla hrozná noc. Nejdřív noční můra a pak...   moje vlasy?" vyhrkla jsem a rychle vstala z postele, abych si je mohla prohlédnout. Stála jsem před zrcadlem, ale ...
Po rudé barvě se slehla země. Kromě tenkého pramínku na pravé straně, který mám odmala, byly mé vlasy naprosto v normálu. ,,Přece se mi to nezdálo?" ptala jsem se sama sebe. ,,Už začínám bláznit." a s velkou úlevou jsem si oddechla. ,,Ale i tak, to není možné, přece ....  " vyšla jsem z ložnice a šla do koupelny, abych se o něčem přesvědčila. Celá zmatená jsem si prohlížela místnost. Na zemi se nacházely popadané šampóny a další přípravky na vlasy. ,,Tak přece se mi to nezdálo, ale kde je potom ta barva?"

Hmm. ,,Co to je?"
Slyšel jsem nějaké zvuky, táhnoucí se z chodby. Konečně skončila, ta dlouhá noc. Pomyslel si Grimmjow a přitom se protáhl ruce a záda. ,,Počkat, jak to že nic necítím? Žádná bolest. Že by...    Au!" rychle se schoulil, aby bolest ustoupila.
,,Pche. Bylo by podivné, abych se vyléčil za dvě noci." usmál se nad svoji pošetilostí. Pomalu palčivá bolest, která přicházela z hrudníku ustupovala. Seděl na posteli a hleděl z okna ven a pozoroval oblohu.
Zvláštní pocit vidět poprvé na vlastní oči, vycházející slunce. Pomyslel Grimmjow, nad pohledem, který se mu naskytl.

Zhluboka se nadechl a pravou rukou si prohrábl svoje vlasy. Přitom sklouzl svým zrakem na bílý strop, aby nechal odpočinout oči a zavřel je. ,,Jak je možné, že jsem dokázal strávit, tak dlouho u knihy? Nečekal bych, že mě zaujme, ale překvapilo mě jakým stylem se dá bojovat v lidském světě. Svůj meč bych, ale nevyměnil." při těch slovech se podíval směrem ke dveřím, kde byl jeho zanpakuto opřený o skříň. Obyčejný meč by se snadno při bitvě zlomil, ale jeho ne. Už mnohokrát bojoval a nikdy neměl žádné škrábnutí. Jedinou bitvu prohrál s Ichigem Kurosakim. Ta vzpomínka mu pořád procházela hlavou a nedokázal se ji zbavit.

,,Tak už mám konečně uklizeno," oddechla si Masako, ,,ale teď můžu jít nakoupit nové šampóny. Všechny jsem v noci vypotřebovala." Utřela jsem si rukou vlhké čelo, po úklidu koupelny. ,,Teď všechno odnést do smetí a rychle nachystat zboží na prodej, dneska by mohlo přijít hodně lidí, když je tak pěkně." Masako popadla pytel s prázdnýma nádobama od vlasových přípravků a vyšla z koupelny. Zastavila se před pokojem, kde byl Grimmjow.
,,To by mě zajímalo jestli je už vzhůru, nebo jestli ještě spí. No raději počkám, stejně nechci hned po ránu poslouchat jeho námitky." 

Opustila chodbu, hlavními dveřmi a ocitla se na menším dvorku. Uprostřed plochy, která byla ohraničena vysokými zdmi, vyrůstal štíhlý strom. Podél zdí vyrůstaly menší zakrslé keříky plné květů. Za dřevinou se nacházeli další dveře, do kterých měla namířený. Masako šla přímo ke stromu, kde se na malou chvíli zastavila a svůj zrak, na něm nechala spočinout. 

Vždycky jsem obdivovala, jak je překrásně zbarvený do odstínu rudé barvy a pro jedinečnost tvaru, jednotlivých listů. 

Ve vzpomínkách slyšela hlas své matky,  jak ji tehdy z úst vyšla slova, na která nikdy nezapomene. Vždy když byly před stromem ji matka říkala -  ,,Masako dobře se starej o tento strom, tvůj otec ho ještě předtím, než ses narodila,  zasadil zde na toto místo.  Říkal že i když by se mu něco stalo, bude s námi ve spojení s javorem, který sám vypěstoval. I když už není mezi živými, jeho duše nás bude pozorovat prostřednictvím této krásné dřeviny."

Tak ji, to matka říkala, nikdy nepoznala vlastního otce. 

Zemřel ještě předtím než jsem se narodila. Matkami mi řekla, co se tehdy stalo. Jednou při loupežném přepadení, byl s několika dalšími lidmi, včetně mojí matky, která mě zrovna čekala, za rukojmí v obchodním středisku. Otec nás chtěl dostat do bezpečí, dál od lupiče, který měl u sebe zbraň a hrozil smrtí. Policie se chtěla dostat dovnitř, ale muž který držel pistoli, začal střílet. Popadl mou matku a hrozil, že ji zastřelí. Otec měl o nás dvě strašný strach a tak na lupiče zezadu skočil a snažil se mu vytrhnout zbraň. Matku sice pustil, ale ten kriminálník tehdy, postřelil mého otce, když nás chtěl ochránit. Během toho, jak ho otec na chvíli zaměstnal, vnikl dovnitř speciální tým a muže zadrželi. Jenže otec už nežil, než se k nám dostali.

Vzpomínky pomalu bledly a já se vrátila zpátky do současnosti, kde už není ani moje matka. Cítila jsem horkost na své tváři a pod očima se mi objevily slzy, které mi na tváři pomalu začali tvořit třpytivé potůčky. Nesmím tady jen tak stát, pomyslela si Masako a začala si zápěstím utírat slzy. ,,Dokud tady rosteš, budou jejich duše se mnou." Usmála se na strom se slzami v očích. 

Je neděle a to znamená dodržet svůj slib a vydat po týdnu další kapitolku a pro tentokrát přidávám ještě jednu jako bonus.