The Pack

Faul II.

Okamžitě se k ní rozběhl coach a kolem ní se seskupilo několik ostatních spoluhráčů. Stiles se také zvedl a běžel na hřiště. Když tam doběhl, zjistil, že je Lexie v bezvědomí. Přiklekl si k ní a společně s coachem se jí snažili probrat. „Hej Lexie, slyšíš mě?" V jeho hlase byly znatelné obavy. Po chvíli se Lexie konečně pohla a vydala bolestné zamručení. „Lexie, Lexie, bolí tě něco?" Stilesův hlas byl stále zmítaný obavami, ale zároveň úlevou, že se Lexie vrátilo vědomí.

„Au. Asi jsem si narazila ruku." Vyslovila ztěžka.

„A nic jinýho tě nebolí?" Zajímal se Stiles.

„Asi...asi ne." Odpověděla.

„Můžeš vstát?" Zeptal se jí coach.

„Ehmm...jo." Začala se pomalinku zvedat za pomoci Stilese a coache.

„Vážně tě nic jinýho nebolí?" Ptal se Stiles, jakmile jí s coachem posadili na střídačku.

„Ne, jenom ta ruka a taky trochu hlava."

„Ukaž." Řekl coach. Lehce jí zkontroloval pravou ruku, jestli není zlomená. To doprovázelo Lexiino občasné syknutí od bolesti. „Zlomený to nebude, ale dneska už si nezahraješ. Bude lepší, když tě Stiles odveze do nemocnice." Podíval se na Stilese a ten přikývl na srozuměnou.

„Tak pojď, vezmu tě do tý nemocnice." Pobídne jí Stiles.

„To nebude nutný." Odporuje mu Lexie.

„Ale jo bude, na chvíli jsi byla v bezvědomí a ta ruka už ti začíná otékat. Tak pojď." Přemlouvá ji.

„Ale já do nemocnice nechci." Dál mu odporuje.

„A proč ne? Lexie, musí se na tebe podívat doktor." Ptá se Stiles.

„Když...já nemám nemocnice moc ráda." Vysouká ze sebe.

„To já taky ne, ale slibuju ti, že tam budu celou dobu s tebou. Když to bude bolet, můžeš mě držet za ruku. Platí?" Mluví na ní jemně.

„Vážně to...pro mě...uděláš?" Vykoktá Lexie a z jejího hlasu je znatelná bolest.

„Ano, slibuju. A teď už pojď, musí ti zkontrolovat tu hlavu." Pomalu jí zvedne z lavičky a podepře jí.

...

„Co je s ní?" ptá se šerif Melissy jen, co přiběhne do nemocnice.

„Vypadá to, že má lehký otřes mozku, narazenou ruku a trochu i žebra. Jinak je v pořádku Noahu, můžeš se uklidnit. Teď je na CTéčku, aby se ujistili, že je to doopravdy jen ten otřes mozku." Uklidňuje ho Melissa.

„A kde je Stiles?" Ptá se pořád značně rozrušený.

„Je tam s ní. Byl s ní u všech vyšetření a držel jí za ruku." Usmála se na něj.

„Vážně?" Podivil se šerif.

„Ano, byl naprosto úžasný." Pohladila ho povzbudivě po rameni. „Zatím se tu posaď a já pak pro tebe zajdu, až jí převezou na pokoj."

„Počkej, na pokoj? Bude tu muset zůstat?" Vylekal se.

„Bohužel ano, minimálně den na pozorování. Ale to s tebou ještě probere doktor. Já už musím." Ještě jednou ho na rozloučenou povzbudivě pohladila po rameni a odešla.

...

Trvalo to pár desítek minut, než se Melissa konečně vrátila pro šerifa do čekárny a odvedla ho za Lexie. Vešli do pokoje, kde teď byli je Lexie se Stilesem. Ten seděl na křesle vedle postele. „Přijel jsem, jak nejdřív to šlo." Rozběhl se šerif k Lexiině posteli. „Jak ti je?" Zeptal se jí.