The Pack

Strategie

„Tak co budeme dělat teď?" Zeptá se Peter.

„Najdeme tu Emily a získáme její moc." Ušklíbne se na něj Carol.

„A jak chceš tu holku najít? Vždyť ani nevíme kde začít ani jak vypadá a tak." Oponuje jí Peter.

„Ale no tak Petere, nedělej ze sebe blbečka. Sám přece víš, co Talia nejspíš udělala. To stejné co s Malií. Dala jí přece k adopci. Teď jen stačí najít nějakou stopu, kam tu holku uklidila. Jak jsi vlastně zjistil pravdu o Malii?" Zajímala se Carol.

„Talia měla v trezoru schované dokumenty o tom, kdo Maliu adoptoval." Přizná vlkodlak.

„Hmmm...tak to vypadá, že se budeme muset do toho vašeho trezoru vrátit. Najít ty dokumenty a pak už si jen vyzvedneme mojí dcerunku. A uděláme s ní krátký proces." Usměje se spokojeně Carol. Peter se také usměje, ale má pochybnosti o jejím plánu.

„Jenže jak se chceš nepozorovaně do Beacon Hills vrátit? Obzvlášť po tom co jsme udělali Derekovi."

„Jen klid, stačí, když odlákám pozornost celé té podivné Beacon Hillské smečky a ty se mezitím vkradeš do trezoru a prohledáš ho. A až najdeš to, co hledáme, pomůžeš mi se té smečky zbavit." Řekne mu sebevědomě svůj plán.

„A jak si můžeš být tak jistá, že tě do té doby nechytí? Přece jenom je jich docela převaha." Zapochybuje Peter.

„Parta děcek mě přece nemůže nijak ohrozit, i když sebou budou mít tu jejich „pravou alfu". Jsou to nezkušený ucha a hlavně kromě Dereka, se jako vlkodlak nikdo z nich nenarodil." Založí si Carol ruce v bok a sebevědomě se usměje.

„Docela svému plánu věříš." Zašklebí se Peter.

„Hmm...to není ledajaký plán. To je strategie, brouku." Uchechtne se Carol.

***

Stiles se ráno vrací zpět domů od Lydie. Sice Lydia neustále jemu i Scottovi tvrdila, že je naprosto v pořádku, ale ani jeden jí to nevěřil. Bylo jim jasné, že se z celého incidentu s Justinem bude oklepávat ještě dlouho. A hlavně má teď strach o malého Bena. Proto se také se Scottem dohodli, že s ní vždy jeden z nich přes noc bude. Dnes v noci se i potvrdilo, že je to správné. Lydia nespala zrovna dobře a měla noční můry. Stiles nakonec skoro celou noc prospal s Lydií v její posteli místo ve spacáku na zemi. A i když věděl, že je Lydia vystrašená jedna jeho malá část byla ráda, že jí mohl být tak nablízku. Když vešel do domu, měl dobrou náladu a rovnou zamířil zkontrolovat otce. Měl včera večer trochu obavy nechat ho tu jen tak samotného, ale nakonec si uvědomil, že tu s ním bude Lexie. I když sama ještě nebyla zcela fit, o čem svědčila i stále viditelná modřina na levé straně hlavy z autonehody. Došel ke dveřím otcovi ložnice a zaťukal. Po chvilce aniž by slyšel vyzvání, vešel. Spatřil otce, jak si čte knihu a na vedlejší straně postele Lexie schoulenou do klubíčka, jak klidně spí. „Ahoj." Zašeptal šerif.

„Čau. To měla zase zlé sny, že spí tady s tebou?" Zeptal se šeptem Stiles.

„Ne, jen jsme si včera povídali dlouho do noci a ona tu usnula. Nechtěl jsem jí budit a vyhánět a taky jsem byl rád, že jí nedělalo problém tady usnout." Usměje se šerif šťastně. „Jak bylo u Lydie?"

„No...tak ta ty noční můry měla. Zase se jí zdálo něco o Justinovi." Povzdechne si Stiles.

„Chudinka, ale já se jí ani nedivím. Je to sotva pár dní a ona si tehdy prošla opravdu nepříjemnou situací. Ale toho parchanta naštěstí už převezli a dali do vazby, kde čeká na soud. Snad by měl být tak do dvou měsíců."