The Pack

Chybný krok

Lexie dnes propouštěli z nemocnice domů a šerif jí pomáhal balit její věci. Sice jich neměla moc, ale on nechtěl, aby se příliš namáhala. „Takže pane Stilinski, tady máte léky proti bolesti, které budete dceři dávat. Je důležité, aby jste dodržoval doporučené dávkování a hlavně jí je podával vy sám. Jsou to silná sedativa, která nepatří do ruky nezletilé osobě." Podal mu doktor lahvičku s léky. „Dále, za týden se dostavíte s Lexie na kontrolu. Kdyby měla jakékoliv jiné obtíže, přijďte okamžitě."

„Děkuju, pane doktore, o vše se postarám." Ujistí ho šerif a doktor odejde z místnosti. „Tak máš všechno?" Zeptá se Lexie, co dobalí poslední věc.

„Jo, vypadá to, že ano."

„V tom případě můžeme vyrazit domů." Řekne šerif, popadne sbalené věci do jedné ruky a tou druhou přidržuje Lexie, která se zvedá z postele na nohy.

„Konečně domů. A nemusíš mě přidržovat, zvládnu to sama." Snaží se ho ujistit.

„Věřím, že bys to zvládla sama, ale přece jenom se ti může kdykoliv zamotat hlava a já nehodlám riskovat. Myslím si, že další možná rána do hlavy by ti doopravdy neprospěla." Nepoleví a za stálého přidržování usadí Lexie do auta.

...

Šerif zaparkuje před domem a hned vzápětí z něj vybíhá Stiles, aby mu šel pomoct. Stiles vezme tašku a šerif opět podepře Lexie při chůzi. Vejdou do domu a šerif uloží Lexie na gauč. „Takže zopakuju to, co říkal doktor. Zůstaneš ležet a budeš odpočívat. Jelikož já se budu muset vrátit do práce, zůstane tu s tebou Stiles." Začne šerif a podívá se na syna, aby ho ještě jednou upozornil, že to myslí vážně. Pak je oba ještě znovu proškolí v tom, že si mají objednat jídlo a co dělat a nedělat.

„Tati neboj, nejsme sami doma poprvé. My to zvládneme." Zaculí se Stiles.

„Já vím, ale vzhledem k tvojí historii poslouchání mých pokynů, to radši vždy zopakuju." Zamračil se na něj šerif. „Teď už vážně musím. Budu na telefonu, tak to tu zvládněte." Hlasitě vydechne a s nelibostí opouští dům.

„Je starostlivej jak máma medvědice. Někdy to až trochu přehání." Pronese pobaveně Stiles, když se za otcem zabouchnou dveře.

„Mně se zdá tou starostlivostí roztomilý." Namítne Lexie.

„Až ti během prvního semestru na koleji v den prvního mejdanu, na který tě pozvou, přiveze teplou večeři a spodní prádlo a ty se kvůli tomu toho mejdanu nebudeš moct zúčastnit, tak si promluvíme." Zašklebí se.

„Pořád je míň vlezlej než moje učitelka Goodwellová z minulý školy. Jednou jsme byli s Emily na mejdanu a Emily se tam zrovna bavila s nejhezčím klukem ze školy v jednom z pokojů. Goodwellová tam vtrhla jako tornádo, doslova vyrazila dveře a obě nás pak odvlíkla zpátky do děcáku." Pousměje se Lexie nad tou vzpomínkou.

„Měl bych pár otázek." Zarazí se Stiles.

„Ptej se."

„Tak za prvé, kdo je Emily?"

„To je moje kámoška, teda vlastně byla." Rychle zareagovala Lexie. Sama sobě v duchu vyčetla, že nedávala dostatečný pozor na to, co říká.

„Byla?" Podivil se Stiles.

„Jo, byla. Loni na jaře zemřela. A teď polož další otázku." Vyzvala ho ve snaze změnit rychle téma hovoru.

„Jasně." Pochopil Stiles, že se o tom Lexie nechce bavit. „Když byla ta Emily zavřená v pokoji s nějakým klukem. Kdes byla ty?" Nadzvedl tázavě obočí.