The Pack

Překvapivé probuzení

Scott už podřimoval na gauči u Dereka v loftu. Bylo pozdě v noci a Derek stál za svým psacím stolem. Ještě teď zpracovával skutečnost, že jeho teta Amélia stále žije. Lhala mu, ona i jeho matka mu lhali a navíc nechtěně zatáhli do světa nadpřirozena i Lexie. Derek se nad vzpomínkou jak potkal Lexie poprvé musel pousmát. Ta holka měla styl. Jen poslední týdny se mu zdálo, že se chová trochu jinak. Právě teď začal velice vážně zvažovat i možnost toho, že Lexie přece jen něco málo o vlkodlacích ví. Z jeho chmurných úvah ho vytrhl prudký pohyb těla ležícího na gauči. Byl to Scott, který se právě probudil a trhl sebou. Derek slyšel jak divoce mu buší srdce a tak k němu hned přistoupil. „Scotte, jsi v pořádku?" Zeptal se ho tiše a opatrně se dotkl jeho ramene.

„Já...já...nevím. Najednou jsem ucítil bolest tady na hrudi, jakoby mi tam někdo vrazil nůž. Byl to jen mžik, ale příšerně to bolelo a pohltil mě takový tísnivý pocit." Převyprávěl mu roztřeseným hlasem Scott.

„Jen klid Scotte, to je jen tvoje podvědomí. Bojíš se o Lexie a zjištění, že jí má Peter s Carol tomu neulehčilo. Byl to jen strach." Uklidňuje přítele Derek. Je si vědom toho, že Scott už má nervy napnuté jako špagáty a jednou se to prostě u něj nějak projevit musí.

„Doufám, že máš pravdu." Šeptne Scott a hledí do prázdna. Jeho nitro je neklidné a cítí zvláštní tíseň. Rychle se oklepe a vstane. „Je čas pokračovat v pátrání." Řekne odhodlaně. Potřebuje nějak zaměstnat svou mysl.

...

Lydia brzy ráno vstala a přichystala věci k odchodu z domu. Na dnešek si naplánovala dělat Stilesovi společnost v nemocnici. Podle Melissy šerif bude spát ještě dalších několik hodin. Lydia pravidelně volala Melisse a vyptávala se jí na Stilesův stav. Bála se o něj a hodně. Vždycky pro ni znamenal hodně a to, že ho nedávno málem ztratila, jí dost zasáhlo. Taky proto za Stilesem ještě nebyla. Ale dnes to hodlala změnit. Ovšem musela sebou vzít i svého synka Bena a tak si přibalila sebou i nějaké hračky, aby si měl její chlapeček s čím hrát. Radši ani nechtěla přemýšlet nad tím, jaké vidiny jí opět pronásledovaly. Neustále se jí vracel pohled na Parrishe v plamenech jak nese nějaké bezvládné tělo k Nemetonu a kolem něj se shlukují zvláštní lidé obalení v zelené mlze. Dlouho nerozuměla významu právě oné zelené mlhy, ale před dvěma dny, když společně s Benem sledovala Scooby-Doo jí to konečně došlo. Ta mlha představovala závoj smrti. Ti lidé kolem Parrishe a Nemetonu byli dle její teorie mrtví, což jí mátlo ještě víc. Udělala snídani sobě i Benovi a přibalila si i brownies, které včera odpoledne upekla pro Stilese. „Kam se dnes chystáte?" Zeptala se Lydie její matka.

„Chci navštívit Stilese v nemocnici a Bena vezmu sebou." Odpověděla jí Lydia.

„Vážně chceš takhle malé dítě tahat do nemocnice. Můžu ho pohlídat, než se vrátíš. Do práce jdu dnes až na desátou." Nabídne jí Natalie.

„Ne, děkuju mami, ale chci tam být trochu déle a navíc Ben má Stilese rád a Stiles zase Bena. Budou rádi, když spolu stráví trochu času." Odmítne Lydia.

„No dobrá, jak myslíš. Tak Stilese pozdravuj." Usměje se na ní matka. Už delší dobu se jí zdá, že Lydia ke Stilesovi cítí něco jiného než jen kamarádství. Ale zatím se rozhodla mlčet, jelikož si nebyla zcela jistá, že o své náklonosti ke Stilesovi už její dcera ví. Ovšem tentokrát Natalia neměla sebemenší námitky k potencionálnímu příteli její dcery. Stiles byl slušný mladík a i jejího vnoučka měl rád, docela by si přála, kdyby se ti dva nakonec dali dohromady.

...

Poté co Carol bez smilování podřízla Lexie hrdlo, zmizela. Peter zůstal ještě nějakou chvíli šokovaně zírat na bledé tělo dívenky. Tohle nechtěl, nechtěl, aby ta dívka zemřela a rozhodně ne takovým hrozným způsobem. A taky věděl, že tohle mu Malia nikdy neodpustí. Ztratil i tu poslední naději na to, aby napravil vztah s jeho dcerou. A také ztratil poslední naději na to zjistit pravdu o Emily. Připadal si jako odpad, protože všechno zničil. Ale nejvíce litoval toho, že dopustil, aby jedna jeho chyba stala život té dívky, která tu bez života ležela na zemi v kaluži vlastní krve. I když si to nechtěl přiznat. I když to nevnímal, litoval toho, co se Lexie stalo a litoval i toho, že její smrt tak zasáhne šerifa a Stilese. Nakonec se dokázal jakž takž vzpamatovat a rozhodl se konečně udělat něco správného, něco rovného, co mu může uškodit. Jenže tíha viny, jejíž velikost si ani neuvědomoval, ho donutila to udělat. Vzal do náruče bledé a studené tělo dívky a odnesl jí do obýváku. Opatrně, jakoby byla z papíru a sebemenší nesprávný či hrubý pohyb by ji mohl ublížit, jí položil na gauč. Potom jí trochu očistil od krve, a když vypadala jen jako spící panenka, jejíž bezchybný výraz kazila jen hluboká a stále krvavá rána na krku, jí zabalil do deky. Sbalil si všechny věci, naskládal je do auta, které tu Carol nechala a nakonec na zadní sedačky položil Lexieino tělo zabalené v dece. Nasedl do auta a s jediným cílem, předat její tělo šerifovi, vyrazil směrem do Beacon Hills. Moc dobře si uvědomoval, že ho tam budou čekat po jeho návratu krušné chvíle, ale prostě to musel udělat. Dlužil to Lexie.