The Pack

Pizzerie

Když vešli do pizzerie sedli do svého oblíbeného boxu, který byl v pravém rohu místnosti a bylo z něj vidět na celou restauraci. Chvilku zkoumali zdejší nabídku v jídelním lístku. Nakonec si objednali svojí oblíbenou klasiku šunkovou s extra porcí sýra a hawai. Než jim servírka donesla jejich objednávku začali vzpomínat na starý časy na trénincích.

„Pamatuju na to, jak tě Derek proměnil a Scott se snažil zjistit, kdo v týmu je nový vlkodlak. A aby na to přišel, vrážel do všech kluků v týmu a očichával je." Vyprávěl se širokým úsměvem Stiles a Isaaca tahle vzpomínka taky evidentně dost pobavila.

„Jo jo to si pamatuju." Řekl Isaac celý rozesmátý.

„Jo a pamatuješ na Greenberga?"

„Jasně že si na něj pamatuju, byl něco jako coachova noční můra." Odpověděl Isaac s úsměvem od ucha k uchu.

„Něco jako noční můra? Ne on byl coachova noční můra. Ten chlap ho nesnášel."

Oba se při vzpomínce na coache dost bavili.

Pak se Isaac zeptal. „A učí ještě coach?"

„Jo podle všeho ještě učí a pořád na naší škole. A víš, kdo tam ještě učí?" zeptal se s šibalským úsměvem Stiles.

„Tak to netuším."

„Greenberg." V momentě kdy to Stiles dořekl, dostal Isaac záchvat smíchu.

„Ne to není možný. Vždyť nemohl ještě ani dodělat vysokou." Řekl Isaac, který jen stěží zadržoval další záchvat smíchu.

„Ale je to možný. Greenberg šel do sebe a vysokou udělal v rekordním čase a to za dva roky. A už rok učí na naší střední." Pokyvoval s úsměškem Stiles hlavou.

Mezitím jim už donesli jejich objednané pizzy a oba se pustili do jídla. Dobře se bavili už nějakou dobu a nepřestávali vzpomínat na různý historky z dob, kdy byli v lacrossovým týmu. A najednou vešel do bistra i Chris Argent s Malii. První kdo je postřehl, byl Isaac.

„Stilesi, podívej to je Argent. Neříkal si, že mimo Beacon Hills?"

„Jo to by měl být. A ta holka vedle něj je bezpochyby Malia. Ale co tady sakra dělají?" Zajímal se Stiles a už se chystal se zvednout a jít za nimi. V tom ho, ale Isaac chytil za ruku a stáhl ho zpátky, aby si sedl. Stiles se na něj udiveně podíval, ale Isaac je ukázal na další dva muže, co právě vešli. Stiles je okamžitě poznal. Byl to jeho otec a Scott. Podíval se na Isaaca a teď byl jeho udivený výraz ještě patrnější. Oba muži zamířili ke stolu, kde seděli Argent s Malii. Seděli v místě, kde kolem nich nebyli další zákazníci, nejspíš nechtěli, aby je někdo poslouchal.

„Tak mám pocit, že si měl pravdu s tím, že se před tebou tvůj otec snaží něco utajit." Řekl šeptem Isaac.

Stilesovi ještě nějakou chvíli trvalo, než se zmohl cokoliv vyslovit. „Jo očividně jsem měl pravdu, že něco tají. Ale jak do toho zapadá ta ženská ze stanice mi pořád není jasný. Ani tady s nima není."

V tom se po místnosti začal rozhlížet Argent a oba mladíci se instinktivně přikrčili v boxu, aby je nezahlídl. Argent přejel očima celý prostor restaurace, a když v ní nenašel nic co, by ho u rozhovoru mohlo nějak vyrušit začal věnovat plnou pozornost lidem u jeho stolu.

Stiles se nahnul k Isaacovi. „Isaacu, zkus je poslouchat, jestli neuslyšíš o čem se baví."

Isaac napnul uši snažíc se využít vlkodlačího sluchu, aby slyšel o čem se čtveřice na druhé straně restaurace baví. Ale slyšel jen útržky kvůli hluku z okolních boxů a kuchyně. Po chvíli se obrátil ke Stilesovi a řekl mu, co zatím slyšel. „Bavili se nějakých lovcích ze severu nebo tak něco. Řešili důvod, proč tady jsou, prý pátrají po nějaké alfě, kterou považovali za mrtvou." Stiles na Isaaca hleděl překvapeně a pobídl ho, aby poslouchal dál. Za dalších pár okamžiků Isaac zase promluvil. „Říkali něco o tom, že ti lovci zabíjejí nevinné vlkodlaky, aby z nich dostali informace."

Stilesovi už začal hlavou proudit tok myšlenek. „Ale když ti lovci zabíjejí nevinné vlkodlaky určitě proti sobě poštvávají další vlkodlaky. A tím zákonitě musí vznikat boje." Už přemýšlel nahlas, dost nahlas a Isaac do něj strčil a dal si prst před ústa v náznaku, aby byl zticha. Ještě dlouhou chvíli sledovali stůl, kde seděl Argent a ostatní. Po nějaké době šerifovi někdo zavolal a on odešel. Po chvíli se zvedli i Scott, Malia a Argent a společně odešli. Po jejich odchodu na sebe Stiles s Isaacem několik okamžiků mlčky koukali a v jejich obličeji bylo vidět, že oba přemýšlejí na tím co se právě stalo.

První kdo prolomil vzájemné ticho byl Isaac. „Takže... Po Beacon Hills nejspíš pobíhají lovci, co se snaží najít nějakou alfu o níž si mysleli, že je mrtvá a při tom jen tak zabíjejí vlkodlaky na počkání."

„Jo asi jo. Ale proč mi táta o ničem neřekl? A proč to toho zatáhnul i Scotta? A proč mi o tom vlastně nic neřekl ani Scott? A jak do toho sakra zapadá ta policajtka, co jsme viděli v tátově kanclu?"

„Stilesi!" Přerušil Isaac jeho chod myšlenek probíhající nahlas. „Chápu všechny tvoje otázky až na tu poslední. Proč tě tak zajímá ta ženská ze šerifovi kanceláře?"

„Já vlastně ani nevím, ale nějak ji nemůžu pustit z hlavy. Je to jakoby měla nějaký tajemství nebo spíš jakoby ona a můj otec měli tajemství. Prostě se nemůžu zbavit dojmu, že tady něco nesedí, to že mi nikdo nedal vědět o těch lovcích."

Isaac se na něj udiveně podíval. „Myslíš, že důvod proč ti tvůj otec nebo Scott nezavolali ohledně toho, že v Beacon Hills a okolí řádí lovci se slabostí zabíjet vlkodlaky je přítomnost tý cizí ženský, co spolupracuje s tvým tátou? Stilesi, ta nejspíš ani o existenci vlkodlaků nemá páru."

„Ale proč by mi jinak v tom případě táta nebo Scott nedali vědět, že se tu něco takovýho děje?" ptal se Stiles nevěříc, že by ho otec či jeho nejlepší přítel záměrně nezapojili do vyšetřování. „To si jako myslí, že nejsem užitečnej nebo co?"

„Ha." Vydal ze sebe Isaac posměšný zvuk. „Tys asi přeslechnul tu část, kde jsem se zmínil o lovcích, co tady po okolí pobíhají a mají menší vraždící sklony." Stiles se na něj nechápavě podíval a Isaacovi došlo, že mu to musí říct asi víc po lopatě. „Tebe vůbec nenapadlo, že ti o tom neřekli kvůli tomu, aby tě chránili?"

„A před čím by mě sakra měli chránit?"

Isaac protočil oči a zhluboka se nadechl. „Ježiši Stilesi, tobě se snad v tý škole usmažili všechny mozkový buňky. Chránit tě nejspíš chtějí před tím, aby tě někdo zabil. Třeba jeden z těch lovců, například."

Stiles se zamračil a chvíli přemýšlel. „Ou." Teď mu to doopravdy došlo. Ale jestli ho otec i Scott chtěli chránit před případnou hrozbou znamenalo to, že jsou oni i všichni ostatní, co na případu pracují v opravdovém nebezpečí. Dokonce i Malia a Argent.

Ještě chvíli oba dva seděli a probírali, co se zatím dozvěděli. Pak se rozhodli, že už je pozdě a půjdou si po dlouhé cestě odpočinout. Stiles zavezl Isaaca před motel, kde se rozhodl ubytovat. Když Isaac vystupoval, chytil ho Stiles za ruku. „Isaacu, bylo fajn tě zase vidět. Doufám, že se ještě uvidíme, než odjedeš." Isaac pokýval hlavou a poplácal Stilese po pravém rameni na znamení, že je si to také užil. Poté vystoupil, ale když se chystal zabouchnout za sebou dveře od auta, svůj pohyb ještě na chvíli zastavil. „Stilesi, dej na sebe pozor. Víš teď, když jsou tu ti lovci a tak." Stiles se pousmál a pokýval hlavou. Chtěl říct dávnému příteli totéž, ale ten ho předběhl. „Neboj, taky dám na sebe pozor." Lišácky se usmál a řidič starého modrého džípu mu úsměv opětoval. Dveře spolujezdce se zabouchly a Stiles se rozjel směrem k jeho domu. Směrem k domovu, kde jak doufal, už bude jeho otec a on bude mít čas si s ním popovídat.