The Pack

Beacon Hills

Stiles zamířil rovnou na stanici šerifa, aby mohl Isaac nahlásit tu krádež jeho auta a taky věděl, že by tam mohl narazit na otce.

Když dorazili před stanici bylo vidět, že je tu nějak rušno. Oba byli zvědavý co se asi děje a vykročili směrem k předním dveřím. Stiles otevřel a vešel jako první, Isaac ho následoval. Došli k otcově kanceláři, ale ta v tu chvíli byla prázdná. Stiles pobídl Isaaca ať jde s ním dovnitř, že tam na jeho otce počkají. Oba se rozhlíželi po šerifově kanceláři. Najednou Isaacův pohled spočinul na stůl, kde leželo velké množství složek s nápisem probíhající vyšetřování. „Podívej, nejspíš tu maj spoustu práce kvůli těmhle nevyřešeným případům." Ukázal na stůl před ním.

Stiles se podíval na otcův stůl. Opravdu na něm bylo velké množství složek. Přikročil blíže ke stolu a nenápadností sobě vlastní se pokusil některou ze složek otevřít. V tom se ozval hlas. „Opovaž se na ty složky jenom sáhnout." Ve dveřích stál Stilesův otec a usmíval se na syna. Potom vykročil směrem k němu. Stiles udělal totéž a oba se objali. „Je fajn tě mít zpátky synku." Poté šerif obrátil svou pozornost k Isaacovi. „Isaacu, je to doba co jsem tě v Beacon Hills viděl naposledy. Vrátil ses natrvalo nebo jenom na návštěvu?"

Isaac se usmál a odpověděl: „Rád vás vidím, pane. A přijel jsem jenom na návštěvu. Nemám v plánu se zdržet moc dlouho, mám teď smečku, ke které se musím brzo vrátit."

Stiles přerušil jejich zdvořilostní konverzaci. „Tati, Isaacovi ukradli auto. Teda spíš mu ho ukradla jedna holka, co byla taky v tom bistru. Potkali jsme se před záchody. Zastavil jsem se tam cestou z koleje na hamburger. A ..."

„Stilesi!" Otec přerušil synovo nervózní blábolení a obrátil se na Isaaca. „Víš co, radši mi to řekni ty Isaacu. Tohle by bylo na dlouho."

„No byl jsem v bistru na obědě asi 30 kilometrů odsud, a když jsem vycházel z toalet, vrazila do mě jedna holka s kapucí na hlavě. Neviděl jsem jí do tváře, ale jak do mě vrazila, nejspíš mi vytáhla klíčky od auta z kapsy. Pak už jsem viděl, jak ujíždí mým autem."

„Fajn dej mi celý popis auta, jeho barvu, značku a jeho SPZ. Uvidíme, jestli se to auto někde najde." Zamířil ke stolu pro blok, aby si mohl zapsat, co mu Isaac bude diktovat.

Stiles se mezitím usadil na pohovku v otcově kanceláři.

Po chvíli měl šerif od Isaaca všechny potřebné informace a nenápadně se snažil kluky z jeho kanceláře vyprovodit. „Tak já už vím všechno, co potřebuju, abych měl šanci najít Isaacovo auto. Tak co kdyby, jste si vy dva zašli někam na jídlo nebo se projít po starých místech, kde jste se dřív potloukali. Já tu stejně ještě budu muset pár hodin zůstat, tak abys na mě tady zbytečně nečekal Stilesi."

Stiles se na otce podezíravě podíval. „Ty se mě chceš zbavit? Copak, máte nějaký zajímavý případ a ty nechceš, aby ti ho tvůj syn vyřešil?" Usmál se a v jeho očích byl pohled, jakoby se to opravdu mohlo stát.

„Stilesi tak to není, jenom si myslím, že nemá cenu tady na mě čekat. A s Isaacem si toho určitě budete mít hodně co povědět." Snažil se šerif synovo podezření vyvrátit.

Stiles ještě chvilku na otce zíral, ale pak se otočil na Isaaca. „Tak fajn, slyšels taťku, jdeme se najíst." Ušklíbnul se.

Isaac jen přikývl na souhlas a oba už se chystali odejít, když v tom se do šerifovy kanceláře přiřítila jedna žena. Byla to policistka, dalo se to poznat jednoduše, jelikož měla na krku řetízek a na něm odznak. Šerif se zatvářil podivně, jakoby nechtěl, aby se ona a jeho syn setkali.

Žena nevěnovala šerifově výrazu žádnou pozornost, protože tu jí celou zabíral nějaký papír. „Noahu, něco jsme našli." Podala šerifovi papír, který držela v ruce.

Šerif se na něj podíval a v jeho tváři se objevil výraz, který napovídal, že jde o nějakou dobře vypadající stopu. „Ihned to prověříme, vezmeme 5 hlídkových vozů a vyrazíme tam. Sejdeme se venku za pět minut." Podíval se na syna a jeho přítele. „Stilesi, už by jste opravdu měli jít, jak sám vidíš nemáš teď vůbec čas. Uvidíme se večer doma."

Stiles s Isaacem odešli ze stanice. Když došli ke Stilesově autu, Stiles se najednou zastavil. Došlo mu, že tu ženu zná. Kdysi pracovala na otcově stanici, když byl ještě malé dítě. Dokonce ho občas i hlídala. Ale proč se otec zatvářil tak divně, když vešla do jeho kanceláře.

„Hej nad čím přemýšlíš?" Vytrhl ho z myšlenek Isaac.

„Nic jenom mi došlo, že tu ženskou znám. Kdysi tady pracovala, když jsem byl ještě hodně malý. Jen mě zarazil ten tátův výraz, když se objevila v jeho kanclu."

„Třeba spolu něco maj." Rýpnul si do něj Isaac.

Stiles se na Isaaca podíval a zamračil se. „Hmm... sice by to bylo možný, ale táta měl v očích něco jinýho než jenom obavy o tom, že mi dojde to, že spolu něco mají. Přišlo mi to spíš jakože je v tom něco víc, co se snaží skrýt." Ale snažil se nad tím dál už nepřemýšlet. „Hele radši už pojedeme. Ale nejdřív musíme vybrat, kam se půjdem najíst."

„Navrhoval bych tu pizzerii, kam sme občas zašli po lacrossovým tréninku. Co ty na to?"

„Jo ta je fajn. Tak jedeme tam." Souhlasil s Isaacem Stiles.

Oba nasedli do modréhodžípu a odjeli směrem k pizzerii.