The Pack

Zpytování svědomí

„Jak ti je?" Zeptá se Melissa, když vejde do pokoje, kde sedí šerif na posteli.

„Dobře, po fyzické stránce." Řekne šerif zasmušile.

„Takže ta prostřelená paže tě nebolí?"

„Ještě působí ta anestezie, doktor říkal, že to bude bolet, až to začne přicházet k sobě. Jak je na tom Parrish?" Zajímal se.

„Právě ho převezli na pooperační. Kulka trochu štřejchla plíci, takže se bude nějakou dobu zotavovat, ale bude v pořádku." Informovala ho. „A co tvoje psychická stránka?"

„Ta je na tom špatně... Melisso, já zastřelil dítě." Složí si hlavu do dlaní.

„Noahu, musel jsi to udělat, jinak by ten kluk zabil tebe nebo ostatní. Udělal jsi všechno správně." Konejšila ho.

„Co je správného na tom zabít sotva sedmnáctileté dítě? Ten kluk měl celý život před sebou."

„Ale rozhodl se sám, a kdybys to neudělal, mohl zabít on tebe. Ten kluk sice mohl být zoufalý a v tíživé situaci, ale neznamená to, že má právo krást nebo dokonce střílet po lidech. A co kdyby tě vážně zastřelil? Co Stiles a Lexie? Noahu, ty jsi pro oba to jediné, co mají. Jediný rodič a i když je Stiles papírově dospělý, stále tě potřebuje."

„Všechny tyhle věci si uvědomuji. Můj mozek ví, že to v danou situaci bylo jediné řešení, jenže moje svědomí to nechce přijmout. Prostě cítím šílenou vinu." Řekne šerif zoufale.

„Asi se s tím budeš muset naučit žít, ale rozhodně se tím nesmíš nechat pohltit. Za chvilku by měl přijít doktor a propustit tě. Tak mi prosím slib, že odsud půjdeš rovnou domů a do práce se vrátíš až za týden, jak ti doporučoval doktor." Požádá ho.

„Dobře, slibuju. Stejně jsem si chtěl vzít brzy volno. Lexie už za čtyři dny začíná škola a já bych se v ten den rozhodně nesoustředil na práci." Povzdechne si.

„No vidíš, takhle máš alespoň možnost s dětmi strávit více času." Usměje se na něj.

...

„Scotte, myslíš občas ještě na Allison a Kiru?" Zeptala se Lydia uprostřed noci, kdy nemohla usnout.

„Občas jo." Přizná Scott ze spacáku na podlaze.

„A přemýšlíš někdy nad tím, jaké by to bylo, kdyby jsi s jednou z nich stále chodil?"

„Lhal bych, kdybych řekl, že mě to občas nenapadne. Ale už na tom nic nezměním. A taky, čas zhojil všechny rány. Zůstaly po nich sice jizvy a to dost hluboký, ale už to bolí míň." Přizná Scott.

„Takže teď si seš jistý, že miluješ Jenny?"

Scott se při té otázce na chvilku zamyslel. Ano, miloval Jenny, v minulém čase, jenže teď si tím nebyl až tak jistý. „Kdyby ses mě na to zeptala před půl rokem, bez váhání bych ti řekl, že ano."

„A teď? Něco se změnilo?" Podivila se Lydia.

„Ani ti nevím. Od doby co jsem se vrátil kvůli lovcům zpět do Beacon Hills, jakoby se mezi námi něco změnilo. Nebo spíš já se cítím jiný. Když jsem byl s ní, byl jsem jen Scott, student vysoké. Jenže teď jsem zase alfa se smečkou a lovci v patách." Vysvětlil jí.

„A jak ses cítil, když jí byl nedávno navštívit?" Vyzvídala dál.

„Bylo to fajn, ona nejspíš nepoznala žádnou změnu, ale já ano. A popravdě, najednou jako bych zjistil, že si s ní nemám o čem povídat. Lépe řečeno, nemáme moc společných témat k hovoru."