The Pack

Držení za ruce

„Jaká je odpověď? Cítíš to samé?" Šeptl rozechvělým hlasem.

Lexie se zadrhával dech. Nečekala, že to Scott udělá. Nečekala, že by k ní mohl něco cítit. „Ano." Vydechla sotva slyšitelně. Oči měla sklopené k zemi a neodvážila se na něj ani podívat. Přiznala se ke svým citům. Bylo to snad poprvé v životě, kdy to tomu druhému člověku řekla. Vyslovila to, ale stále se bála. Právě si připadala, jakoby sama sobě vyrvala srdce z hrudi a dala ho Scottovi do ruky. Teď záleželo jen na něm, zda bude její srdce střežit a opečovávat nebo ho silně stiskne a rozdrtí v prach. A i když jí dal najevo, co k ní cítí, nemohla se zbavit obav z toho, že si s ní jen hraje. Už mnohokrát se spálila ohledně cizích lidí, že měla problém se někomu otevřít. A přesto jí něco nutilo se Scottem ten problém ignorovat. Se Scottem ten problém vlastně nikdy neměla. Dokázal to co nikdo předtím, dokázal si postupně probojovat cestu za její masku až do jejího nitra.

Scott se nad její odpovědí jen šťastně usmál. Ale poznal, že se Lexie nejspíš stydí a bojí toho, co bude dál. Znovu se naklonil, tak aby jí mohl políbit. Udělal to znovu. Tak něžně jak jen uměl. „Mám tě moc rád, Lexie. Strašně moc mi na tobě záleží." Šeptl jí do ucha a objal ji. Bylo moc brzy na to, aby to nazýval láskou. Ale věděl, že jestli mu dá Lexie šanci, bude si jistý, že to tak jednoho dne bude moci nazvat.

„Scotte? Co bude teď? Co tvoje přítelkyně?" Zajímala se Lexie.

„Rozejdu se s ní, slibuju. A ten zbytek nějak vymyslíme." Pohladí jí po vlasech a stále jí objímá.

„A-ale...co budeme...dělat dnes? Já...já ještě...nikdy..." Koktala. Přece jen si uvědomovala, že je Scott starší a už má své zkušenosti.

„Dívat se na měsíc a držet se za ruce. Držení za ruce je fajn." Pousmál se. Došlo mu, na co naráží. „Nestane se nic, co nebudeš chtít. Doopravdy chtít." Ujistí ji. Chytne jí za ruku a dovede zpět k oknu. Levou ruku jí ovine kolem pasu a zadívají se znovu na měsíc. Scott si je vědom toho, že si bude muset dávat velký pozor na to, aby své tajemství prozatím před Lexie utajil. Bude muset vyčkat na vhodnou příležitost, aby jí o sobě řekl pravdu. A hlavně v sobě najít dostatek odvahy. Lexie se v jeho blízkosti cítila skutečně dobře a tak se z počátečních rozpaků po jejich prvním polibku, uvolnila a položila si hlavu na jeho rameno. „Nejsi už unavená?" Šeptl otázku.

„Trochu." Špitla Lexie.

„Tak bychom si měli trochu odpočinout." Vyzval jí a dal jí pusu do vlasů. Odtrhl se od ní a sedl si na zem. Zády se opřel o zeď a zatáhl Lexie za ruku, aby si přisedla k němu. Ta tak udělala a sedla si vedle něj. Znovu si položila hlavu na jeho rameno a Scott si propletl prsty jedné ruky s těmi jejími. Dál už nemluvili. Nemuseli. Cítili se spolu dobře a v tu noc záleželo jen na tom.

...

Lydia celou noc strážila opilého Stilese. Občas jí únava přemohla a ona v křesle, na kterém seděla, usnula, ale vždy jen na pár minut. Věděla, že až se Stiles zmátoří, bude si muset jít sama lehnout a spát. Ovšem díky synkovi byla na probdělé noci zvyklá. Tentokrát to však bylo jiné. Když žila ještě s Justinem, vždy když malý Ben celou noc plakal, byla vystresovaná z Justina a jeho nevrlé nálady. A když byl Justin nevrlý, byl agresivní. Ale on si pro svou agresi vždy dokázal najít důvod. Nad ránem měla dokonce šanci si promluvit se Stilesovým spolubydlícím a i přes Stilesovi prosby se ho zeptala na význam jeho přezdívky. A Barry jí ochotně odpověděl. Stiles se začal s bolestivým mručením probouzet. Rozlepil oči a první co spatřil, byl Lydiin mírně vyčítavý pohled. „Asi jsem to včera přehnal co?" Zeptal se chraplavým hlasem.

„Malinko." Řekla Lydia ironicky.

„To jsem nedal Lexie zrovna nejlepší příklad." Zašklebil se.