The Pack

Nový domov

Uběhly téměř tři týdny od doby, co Stiles přemluvil otce, aby zažádal o svěření jeho dcery do péče. Samozřejmě se musely udělat testy DNA, aby se potvrdilo, že je šerif doopravdy jejím otcem. Výsledky testů to nakonec potvrdily a po důkladném přezkoumání, šerifově žádosti úřady vyhověly. A právě dnes nastal den, kdy si šerif za doprovodu Stilese měl dceru vyzvednout. Všichni z jejich okolí už byli se situací seznámeni a věděli, proč se Stiles poslední dobou choval tak divně. Stilesovi byli jeho přátelé opravdovou oporou a on za to byl rád.

Dorazili do kanceláře sociální pracovnice, která je musela ještě seznámit se všemi věcmi okolo. „Takže pane Stilinski, tohle nebude jednoduché. Jak jsme vám již s kolegy říkali předtím, bude to chtít čas a velkou dávku trpělivosti. Pro Alexandru toho ze začátku bude mnoho nového, ale to i pro vás. Bude důležité, aby navštěvovala psychologa, který jí se vším pomůže."

„Tohle už jsme slyšeli několikrát. Jsem si naprosto vědom toho, že začátek určitě nebude snadný a Alexandra na mě nejspíš nebude reagovat moc pozitivně, ale jsem připravený to absolvovat." Řekl sebevědomě šerif.

„A co vlastně už ví?" zeptal se Stiles.

„Prakticky veškeré nám dostupné informace. Ví o tom, že jí teď předáme jejímu biologickému otci a také ví, že jste o ní nevěděl. Informovali jsme jí i o tom, že má staršího nevlastního bratra. My jsme udělali vše, co bylo v našich silách. Od této chvíle to bude na vás, ale nezapomínejte, že vás budou z úřadu čas od času chodit kontrolovat." Ujistila je pracovnice. „Také vám předáme veškerou její dokumentaci, hlavně tu školní a předem vás upozorňuji na jisté problémy s některými předměty. Hlavně s matikou. Takže vážně jste na to oba připravení?"

„Jistě." Ujistil jí šerif a Stiles se jen mile usmál.

„V tom případě můžeme vyrazit. Čeká na vás ve společenské místnosti se svou vychovatelkou." Pobídla je sociální pracovnice.

Žena je zavedla do velké místnosti, kde spatřili spořádaně sedící zrzku a naproti ní dívku se světlými vlasy. Šerif byl z toho setkání znatelně nervózní ale Stiles ho svým pohledem maličko uklidnil. „Zdravím" upozornila na sebe sociální pracovnice, která stála před šerifem a Stilesem. Zrzka i dívka k ní zvedly své pohledy. „Takže Alexandro, ráda bych ti představila tvého otce Noaha Stilinského." Usmála se na ní žena. Dívka si jen šerifa přeměřila pohledem a zatvářila se otráveně.

„Ahoj Alexandro, moc rád tě poznávám." Začal šerif nervózně, ale od dívky se nedočkal ničeho jiného než zkoumavého pohledu. „Tohle je Stiles." představil ho.

„Ahoj." Pousmál se na ní Stiles.

„Lexie, ty se s nimi nepozdravíš?" zeptala se jí upjatá zrzka. Lexie na ní jen hodila otrávený pohled a zavrtěla hlavou. Zrzka si jen povzdychla. „Moc mě těší, pane Stilinski." Zvedla se zrzka a natáhla k němu ruku. „Jsem Lexiina vychovatelka, slečna Chalková. Nebudete to mít lehké." Pohlédla na Lexie a ta se zamračila. „Rozhodně vás musím varovat předtím, že se již několikrát pokusila utéct. Naposledy ani ne před měsícem." Podívala se vyčítavě na dívenku.

„Byly to čtyři dny, tomu se ani nedá říkat útěk, ale spíš takovej voraz." Promluvila konečně Lexie se znatelnou otráveností. „Fajn, takže tu úvodní šaškárnu už máme asi za sebou. Tak můžeme vyrazit do toho vašeho zapadákova." Podívala se na šerifa se Stilesem s typickým výrazem znuděného puberťáka.

Šerif se Stilesem na sebe trochu rozpačitě pohlédli. „Dobře, tak si vezmi svoje věci a pojedeme." Usmál se na ní šerif a Lexie jen protočila očima.