The Pack

Křik

O několik hodin dříve

„Co budeme dělat?" Zeptala se Malia tří mužů, kteří jí dělali společnost.

„Netuším, ale ta ženská tu moc v sobě měla, musela jí mít." Povzdechne si Argent.

„A co když jí někdo vymazal paměť, třeba pomocí drápů nebo něčeho jiného?" Vyslovil domněnku Isaac.

„Jestli jí někdo vymazal paměť, myslím, že vím, kdo to byl." Řekl Derek bez jakékoliv emoce v obličeji.

„Talia." Pochopil Argent.

„Přesně tak." Přikývl Derek.

„Jenže ta nám s navrácením Caroliných vzpomínek nepomůže, když je mrtvá." Řekla trochu neomaleně Malia.

„Ale její drápy by mohly, jen pro ně musím zajet." Pousměje se Derek.

„Do Beacon Hills." Vytuší Isaac správně.

„Přesně tak, vyrazím hned a za pár hodin tam budu. Jen najdu matčiny drápy a pak se ještě v rychlosti stavím za Scottem a vrátím se sem. Vy zatím Petera a Carol nespouštějte z očí."

„Spolehni se." Kývne Argent.

***

V okolí se rozléhal zvuk klaksonu a dva muži s puškami se k místu odkud zvuk přicházel, přibližovali. „Zatraceně, někdo asi naboural." Prohlásí menší z nich.

„Třeba to auto srazilo toho zatraceného vlka a dodělalo naší práci." Ušklíbne se druhý.

„Jenže co když je ten člověk zraněný." Namítne první.

„To není naše starost, my jen musíme dodělat toho vlka a pak odsud co nejrychleji zmizet." Řekne mu bez kousku citu vyšší z dvojice. „A teď dělej nebo nám ten vlk uteče." Popožene ho a nakonec vyběhnou na silnici kousek od starého modrého jeepu, který je z poloviny ve škarpě. „Vidíš, žádná škoda, to auto přece patří tomu malý grázlovi, co pomáhá těm monstrům. Jestli natáhne bačkory, líp pro nás." Pokrčí rameny a už táhne menšího muže směrem tam, kam podle krvavých stop odběhl pronásledovaný vlk.

...

„Nese se večeře." Zazubil se Parrish po zaklepání na šerifovi otevřené dveře.

„Nemám hlad." Zabručí šerif.

„Vážně, ale ten jste neměl ani při obědě. Musíte přece taky někdy jíst."

„Parrishi, začínáš mi stále víc připomínat Stilese. Jestli i ty začneš s tím, že bych měl jíst zdravě, tak si mě nepřej." Pohrozí mu.

„Nebojte se, mám pro vás hamburger s hranolky."

„Fajn, dej to sem a sedni si, nechci jíst sám." Vzdá to šerif.

Parrish si sedne naproti němu a podá mu papírový pytlík z rychlého občerstvení a sám se pustí do jídla obsahu toho svého. „Kdy si přijedou pro Justina?" Zeptá se po chvíli.

„Pozítří by ho měli převést do vedlejšího města a tam si počká na soud."

„A za jak dlouho asi ten soud bude?" Vyptával se Parrish dál.

„Těžko říct, záleží na tom, jak bude soud vytížený. Justin není vrah, takže není úplně první v pořadí, ale zároveň je to násilník. Nejspíš by mohl být do dvou měsíců už v normální věznici."

„Jen doufám, že mu napařej pořádnej trest. Nebýt toho vlka, mohli Justina doopravdy soudit za vraždu nebo při nejmenším za znásilnění." Řekne Parrish šeptem.