The Pack

Propojení

Scott v noci nemohl spát a neustále se převaloval. Nemohl přestat myslet na Lexie. Měl pocit, že ho potřebuje. Strašně toužil po tom jí mít u sebe a vědět, že je v pořádku. Usnout se mu podařilo až nad ránem, ale ani tak neměl klidné spaní. Měl pocit, jakoby ho sledovalo mnoho párů očí. Vlčích očí. Byla to spleť ocelové modři, žlutozlaté a červené. A pak najednou přišel záblesk sytě fialových očí. V tu chvíli se probudil celý zpocený a zadýchaný. Vybavil si včerejší rozhovor o tom, že jsou možná s fialovookým vlkem nějak propojení. Jen netušil, jak si to má ověřit. Možná by si měl s Derekem promluvit o samotě. Nebyl si zrovna jistý, jestli může Amelii věřit a měl takové podezření, že ani Derek jí stoprocentně nevěří. Ale první, co musel udělat, bylo zavolat Lexie. Jeho obavy o ní ho stále neopouštěly. „Ahoj lásko, jak ses vyspala?“ Pozdravil jí do telefonu.

„Celkem dobře. A jak jsi spal ty?“ Odpověděla mu mile dívka. Podle hlasu zněla být v pořádku, ale i tak si byl jistý, že se za ní bude muset později stavit a přesvědčit se.

„Ušlo to, ale už jsem si asi moc zvykl tě mít v noci u sebe. Stýskalo se mi.“ Přiznal.

„Taky se mi stýskalo. Zastavíš se dneska?“

„Samozřejmě, zastavím se po obědě. Ještě musím něco zařídit. Ale pak už budu jenom tvůj. Slibuju.“

„To je dobře. Už se na tebe moc těším.“ Šeptla mu s něhou.

„Já na tebe taky. Zatím pa, lásko.“ Rozloučil se a zavěsil. Poté v telefonu našel další číslo a během okamžiku už slyšel klasické tůtání.

„Ahoj Scotte, proč voláš tak brzy?“ Ozval se Derekův hlas.

„Chtěl jsem s tebou mluvit o samotě. A to co nejdřív. Prosím.“ Sdělil mu alfa.

„Samozřejmě, sejdeme se u Argenta, tam nás nikdo nebude rušit. Dejme tomu tak za půl hodiny?“

„Fajn, budu tam.“ Souhlasil.

…

„Proč jsi mu lhala?“ Vyrušil Lexie její bratr.

„Nelhala jsem mu.“ Zamračí se.

„Ale ano, lhala jsi mu. Ptal se tě, jestli jsi spala dobře a ty jsi mu lhala.“ Udeří na ní bratr.

„Nechtěla jsem, aby o tom věděl.“ Špitla smutně.

Stiles si povzdechl a sedl si vedle Lexie. Neušlo mu, že je stále trochu rozrušená. „Lexie, ty nechceš, aby věděl, že jsi dnes spala s tátou v posteli?“ Zeptal se jí jemně.

„Nechci, aby si myslel, že jsem malá holka.“ Šeptla smutně.

„Ale to by si Scott přece nikdy nemyslel. Chápu, že mezi tebou a jím je to trochu jiné, než s ostatními, ale Scottovi jde o to samé jako tátovi a mě.“ Řekne a Lexie k němu zvedne zrak. „Aby ses cítila dobře. A když ti není dobře, chce tě utěšit, stejně jako táta. Stejně jako já.“ Vysvětlí jí a opatrně jí chytne kolem ramen. Lexie mu položí hlavu na rameno a jemně se chvěje. V noci jí vyděsilo víc, než jen zlý sen. Znovu se vrátila do chvíle, kdy jí Carol rozsápala hrdlo a ona pak díky Nemetonu znovu obživla. Anthony vždycky říkal, že každá magie má svou daň a Lexie si uvědomovala, že teď nejspíš splácí tu svou. Stiles si jejího chvění všimne a začne jí hladit po vlasech. Je to pro ně oba zvláštní chvíle a tak ani jeden z nich už víc nepromluví.

…

Derek už nějakou chvíli čeká na mladého alfu na smluveném místě. Zanedlouho zaslechne známý zvuk jeho motorky. „Ahoj, promiň to zpoždění.“ Řekne alfa, jakmile sundá helmu.