The Pack

Dcera alfy

Derek, Argent a Malia už několik dní následovali Petera při hledání jeho dávné „známé" Carol. Peter měl totiž podezření, že právě Carol by mohla být tím bájným fialovookým vlkem.

„Že ty nemáš ani nejmenší tušení, kde by mohla být." Obořil se Argent nevrle na Petera.

„Ale jo, vím, kde by mohla být. Jenže ona je docela svobodomyslná a nikde dlouho nevydrží." Přesvědčoval ho Peter.

„Jen doufám, že nás nevodíš za nos." Řekne Derek a propaluje Petera pohledem.

„Je milé vědět, že za mnou vždy stojíš, milý synovče. Nevím, co bych si bez tvé podpory počal." Pronese Peter sarkasticky.

„Ah, mohli by jste s tím konečně přestat?" Požádá je otráveně Malia.

„Děkuju srdíčko, aspoň moje dcera je na mé straně." Promluví opět Peter.

„Nejsem na tvé straně a platilo to hlavně na tebe." Odpoví mu drsně Malia. „A už by sis mohl konečně vzpomenout, kde tu tvojí bejvalku najdeme."

„Páni, pár let potulování s jedním z Argentů a je z dní drsňačka. Jen doufám, že s ním nespíš." Řekne Peter znechuceně a Argent mu dá pěstí do nosu.

„Děkuju." Řeknou Derek s Maliou sborově.

***

„Ahoj Stilesi, tak jak jste to tu zvládli?" zeptal se šerif, jen co dorazil domů.

„V pohodě. Už si večeřel?" Stiles chtěl nechat otce chvilku vydechnout, než na něj s Lexie vybalí její problém. Jenže z toho byl i on sám trochu nervózní a to se projevilo i na jeho chování.

„Ne, nevečeřel, chtěl jsem si dát něco s vámi. Stilesi, děje se něco?" Zeptal se podezíravě šerif.

„Ne, nic." Vysloví Stiles až moc nevinně.

„Ale jo, něco se děje. Poznám, že mi lžeš." Podíval se mu do očí.

„To není pravda, nikdy nepoznáš, kdy lžu." Snažil se z toho Stiles dostat.

„Jenže teď vím, že mi lžeš! Tak to vyklop. Co se stalo?" Uhodil na něj šerif přísně.

„No dobře, chtěl jsem aby ses nejdřív v klidu najedl a odpočinul si z práce..."

„Stilesi, tak ven s tím." Přerušil ho šerif s neústupným výrazem.

„Fajn, jen musím zajít pro Lexie." Řekl a hned zmizel. Po chvíli se vrátil i s Lexie, která se dost zdráhala jít do obýváku, tak jí Stiles zezadu jemně tlačil, aby šla.

„Nevím, co vy dva tady nacvičujete, ale už mi dochází trpělivost." Upozornil je šerif, načež oba se svěšenou hlavou došli ke gauči a sedli si. „Tak ven s tím. O co jde?" Podíval se na ně už docela netrpělivě.

Stiles s Lexie si vyměnili pohledy a mlčky si naznačovali, který z nich bude mluvit. Šerif si hlasitě povzdechl a Stiles se nakonec chopil slova. „No víš, tati, jde o to, že ten Lexiin pád nebyl nehoda. Oni jí zfaulovali schválně." Vyslovil Stiles napjatě.

„Co tím myslíš?" Žádal šerif lepší vysvětlení. „Chceš mi tím říct, že jí zranili úmyslně?" Už začínal být trochu naštvaný.

„Jo, ale to není všechno. Jedna holka z týmu začala Lexie...šikanovat." Vyslovil Stiles ztěžka.

„Co?! Děláš si srandu? A jak dlouho to trvá? A jak dlouho to víš ty?" Teď už byl šerif znatelně rozrušený.

„Začalo to hned v ten první trénink." Zašeptala Lexie.