The Pack

Báječný den

Scott brzy ráno od Lexie odcházel jen s těžkým srdcem. Slíbil jí, že se vrátí co nejdříve. A to hodlal taky splnit. Se svými city k ní bojoval už dlouho. Bál se to komukoliv přiznat. Byla to přece Stilesova mladší sestřička. Bylo jí jen šestnáct a o nadpřirozenu neměla ani tušení. Tohle se mu celou dobu honilo hlavou. Jenže vždycky když jí viděl, srdce jakoby mu vynechalo úder. Možná se tak i stalo, to nevěděl jistě. Stále z toho byl trochu mimo a zvlášť poté co zjistil, že k němu Lexie také něco cítí. Byl si moc dobře vědom, že mu Lexie ukázala i svou zranitelnou stránku. Tu křehkou a toužící po lásce. Tu kterou před ostatními tak dobře skrývala. A on věděl, že nedopustí, aby tuhle její křehkou část zničil. Věděl, že se jí pokusí ochránit před vším, co by jí mohlo ublížit. Až teď si začal uvědomovat jak moc jí má rád. Že se opět zamiloval až po uši a to byl taky důvod, proč se celou cestu za Jenny culil jako idiot. Jenže to ho přešlo v momentě, kdy zastavil před budovou, kde s Jenny bydleli v pronajatém bytě. Vylezl z mámina auta a napětím po celém těle vykročil vpřed. Vyšel schody nahoru, až došel k jejich bytu. Použít klíč mu přišlo nepatřičné a tak jednoduše zazvonil. Během chvilky se dveře otevřely a v nich stála krásná dívka s dlouhými vlasy. „Scotte!" Vyjekla radostně. „Páni, myslela jsem, že přijedeš až o víkendu. Moc ráda tě vidím." Vrhla se mu kolem krku a Scottovi se sevřel žaludek.

„Jenny, musíme si promluvit." Vysouká ze sebe Scott.

„Teda tváříš se nějak vážně. Co se děje, lásko?" Podívá se na něj velkýma kukadlama a zamrká dlouhými umělými řasami.

„Nerad bych to probíral tady na chodbě. Radši půjdeme dovnitř." Pobídne jí Scott posmutněle. Tohle bude velmi těžké, pomyslí si. Ale jinak to nejde. Nemůže přece dál s Jenny chodit, když je zamilovaný do Lexie. Jenny tedy couvne zpět do bytu a v očích se jí zračí obavy. Oprávněné obavy.

...

Lexie se doma nudila. Sice byla ráda, že nemusí do školy, ale zároveň nevěděla co si počít s časem. Dopoledne tedy strávila sledováním filmů a čtením knihy do povinné literatury. Kupodivu jí k samostudiu motivoval Scott, po kterém se jí stýskalo. Taky neustále kontrolovala mobil, jestli jí Scott nenapsal, že už vše vyřešil. Šerif měl po noční a tak se o oběd rozhodla postarat sama. Normálně by objednala pizzu nebo čínu, ale vzhledem k tomu, že neměla nic lepšího na práci, rozhodla se uvařit sama. Na internetu si vyhledala recept na boloňské špagety. Radši se nechtěla pouštět do ničeho obtížného. Připravila si suroviny podle receptu a pustila se do práce. S přípravou zeleniny neměla velký problém, ale s orestováním mletého masa to bylo horší. Nikdy nic takového nedělala a bála se, aby to udělala dobře. Nalila na pánev olej a čekala, až bude rozehřátý. Podle receptu to měla poznat tím, že tam vloží malý kousek masa a jestli se začne smažit je olej připravený. Po chvilce tam tedy vložila kousíček masa a ten se začal smažit. Vzala tedy zbytek mletého a naráz ho do pánve vložila. Olej okamžitě začal prskat a malinko z něj vycáklo i na Lexieinu levou ruku. „Au! Sakra!" Vyjekla. Její bolestný výkřik donutil šerifa seběhnout schody, které dosud scházel lenivým tempem.

Přiběhl do kuchyně a okamžitě sundal prskající pánev ze sporáku. „Proboha, co to vyvádíš?" Otočil se na dceru, když odložil pánev.

„Jen jsem chtěla něco uvařit." Brání se Lexie.

„Až to budeš chtít zkusit příště, tak jen za mojí asistence. Toho oleje si tam dala moc a radši ani nechci domyslet, co všechno by se ti mohlo stát, kdyby se ta pánev s tím rozžhaveným olejem, převrhla na tebe." Viděl opět šerif hrozící katastrofu. „Kde ses spálila?" Zeptal se jí jemně a vytáhl z mrazáku led.

„Jen trochu tady na ruce." Špitne Lexie a ukáže mu začervenalé místo.

Šerif jí přiloží led k červenému flíčku. „Za chvilku už by to mělo přestat bolet." Řekne jí a pohladí jí po vlasech.