The Pack

Noc v knihovně

Lexie se Scottem vešli do velké budovy, kde se před nimi objevila rozhlehlá místnost s mnoha vysokými policemi a tisíci svazky knih. Oba si jen očima fascinovaně prohlíželi celý prostor knihovny. Nakonec se Lexie odhodlala a vyrazila si police s knihami prohlédnout zblízka. Scott jí mlčky ihned následoval. Pozoroval Lexie jak si soustředěně prohlíží knihy. Opět mu v něčem připomněla Stilese. Měli oba stejný výraz, když byli do něčeho plně zabraní. Musel se pousmát nad tím, že i když ti dva nevyrůstali společně, některá gesta či výraz obličeje měli i tak stejný nebo podobný. „Máš ráda knihy?" Šeptl otázku. Mohl sice mluvit nahlas, nikdo jiný kromě nich dvou v celé knihovně nebyl. Ale prostor knihovny v něm prostě vyvolával pocit, že zde může jen šeptat.

„Ano, ale mám ráda i knihovny." Šeptla Lexie. Zřejmě i ona měla podobný pocit jako Scott.

„A co máš ráda na knihách?" Vyzvídal Scott.

„To co všichni, přece ty příběhy plné jiných lidí, světů a realit. To že na papíře je možné všechno a že často smutný příběh skončí šťastně. Většinou v normálním světě mají smutné příběhy i smutné konce. Takže číst knihu, která končí šťastně je jako získat naději. Naději, kterou už bys jinak dávno ztratil." Poslední větu Lexie špitne se zvláštním smutkem v očích. Scott netušil, co by měl říct. Věděl, že Lexie mluví o sobě a že předtím než se dostala k šerifovi, svou naději na rodinu nejspíš už dávno ztratila. A tak jen mlčky dál sledoval Lexie jak očima přejíždí názvy knih. Ale uvnitř sebe měl touhu jí pevně obejmout a pokusit se jí povzbudit. „Ty asi nejsi příliš nadšený čtenář co?" Vytrhla ho z jeho zamyšlení.

„Tak napůl. Ale jednu dobu mi čtení knih pomáhalo." Odpoví Scott.

„A v čem?" Podivila se.

„V tom abych si zlepšil známky ve škole." Usmál se Scott a cvrknul jí do nosu. Sám pak přešel k polici a začal si číst názvy a autory knih.

„Jen to? A co tě donutilo, abys s tím začal? Došlo ti, že chceš na vysokou?" Vyptávala se.

„No vlastně...na konci druháku se se mnou rozešla moje první přítelkyně a já to nesl špatně. A tak jsem potřeboval změnit svůj život. Začal jsem přes léto dohánět všechno učení a povinnou četbu." Zavzpomínal Scott na jednu z nejbolestivějších vzpomínek svého života. Rozchod s Allison ho tenkrát šíleně bolel a dodnes na něj měl památku v podobě svého tetování. To ostatně bylo také velmi bolestivé.

„A co se s tou holkou stalo? Vídáte se?" Zajímala se Lexie. Z nějakého důvodu jí neměla okamžitě ráda.

„Ne, Allison zemřel pár měsíců poté." Další ještě bolestivější vzpomínka. Dnes to byl Scott, kdo při jejich rozhovoru vzpomínal na bolestivé události ve svém životě.

„Tys jí stále miloval, když umřela." Konstatovala Lexie. Nějak jakoby to z něj cítila.

„Ne tak jako na začátku, ale byla moje první skutečná přítelkyně, do které jsem byl opravdu zamilovaný. Měl jsem jí stále rád a hodně pro mě znamenala. Bolelo to, ale už je to dávno." Smutně se pousměje. Jen ta vzpomínka na umírající Allison v jeho náruči, ho bolela. Ale ta bolest už nebyla stejná. Jeho srdce už patřilo někomu jinému. Nevinnému, kdo neměl ani tušení, kým ve skutečnosti je. Proto se tak bál. Bál se, že se té, která mu uloupila srdce, aniž by to jen postřehl, něco stane.

Najednou se ozvalo zadunění a známý zvuk otáčejícího se kovu v zámku. Scott s Lexie trhli hlavami směrem ke dveřím. Ty byly zavřené a oni oba se rozběhli jejich směrem. Scott zabral za kliku, ovšem jen se mu potvrdila jeho domněnka. Někdo je tam zamkl. „Zatraceně, co budeme dělat?" Zakleje Lexie.