Bylo Nebylo, Jeden Idiot

[1] - Keira

Kapitolu bych chtěla věnovat KristnaDolensk za to, že mi vnukla nápad vůbec tuhle knihu napsat

"Lano, ihned se mě pusť," zavrčela jsem na svou o pět let mladší sestru a s největším usilím jí setřásla ze svojí ruky, na které byla pověšená už dobrých pět minut. "Jdi si za svýma kamarádama, já musím zase najít ty svoje."

S nafouknutými tvářemi se mě neochotně pustila a za pár vteřin se ztratila mezi masou lidí, která se utvořila na nástupišti.

Nadskočila jsem, když mi čísi ruka přistála na rameni.

"Mě se nemusíš bát, Keiro," mrkla na mě drobná tmavovlasá dívka a zářivě se na mě usmála.

"Ach, díky bohu, Medo," povzdychla jsem si a objala ji. "Nemohla jsem najít ani Lily ani Astrid."

"Kde je Astrid nevím," pokrčila rameny. "Nejspíš zase dorazí na poslední chvíli, jako ostatně každý rok a Lily už čeká v kupé a počítám, že se snaží, aby si jí nevšiml James."

"Tak rychle," popohnala jsem jí se smíchem. "Sama víš, co může způsobit, když ty dva necháš v jedné místnosti."

"To si piš," přitakala a vtáhla mě do plnícího se vagonu. Obratně jsme se propletly mezi mladšími studenty až ke kupé, ve kterém byla Lily naštěstí úplně sama a nehrozilo jí nebezpečí od onoho nebelvírského chytače.

"Keiro," vyjekla rudovláska vesele a zvedla se z místa. "Tak ráda tě zase vidím." Usmála se a vzala mezi prsty pramen mých platinově blonďatých vlasů. "Takže jsi nakonec našla něco, co to Blackovo kouzlo zrušilo."

"Jo," přikývla jsem spokojeně a založila si ruce na hrudi. "Jsem na sebe fakt hrdá a doufám, že ta moje odplata jen tak nezmizela."

Jen pro vysvětlení. Na konci šestého ročníku se rozhodla jedná taková partička hnusných sobeckých egoistických frajírků udělat na naši holčičí skupinku údajně nevinný vtípek a jeden z nich určil, že já jsem na to ideální, protože mám vlasy, které se k barvení hodí jedna radost.

Druhý den jsem se vzbudila s brčálově zelenou hlavou a hned, jak jsem se dozvěděla, kdo je za to zodpovědný, začala jsem plánovat pomstu, protože barva prostě ne a ne dolů.

No, stačí zmínit, že těch pět dní, které chyběli do konce onoho roku, se musel náš bradavický Cassanova obejít bez holky do postele, protože upřímně, zářivě růžová kštice mu na přitažlivosti zrovna moc nepřidala.

Ozval se zvuk píšťaly a bradavický expres se dal do pohybu.

"Musím dopředu, k ostatním primusům," vykřikla Lily a rychle se rozeběhla směrem do předku vlaku.

Andromeda nad ní jen s úsměvem zavrtěla hlavou a vytáhla si z příručního zavazadla hábit.

"Upřímně Lily tu zodpovědnost vůbec nezávidím," pronesla jsem tiše a přitom ve svém kufru snažila najít alespoň kravatu.

"Já taky ne," přisvědčila Meda a sepnula si své dlouhé vlasy do vysokého ohonu. "Na druhou stranu, musí to nýt super pocit, ne? Myslím, rozdávat školní tresty a tak."

"Jo, to teda... Ha, bingo!" Konečně jsem v těch hlubinách kufru nalezla svůj hábit i zelenostříbrnou kravatu. "A jaké jsi měla léto?" změnila jsem téma. "Zvládla jsi říct rodičům, že máš vztah s mudlorozeným kouzelníkem?"

Svěsila hlavu a zavrtěla jí ze strany na stranu. "Zatim jsem jim řekla, že je to jen kamarád. Matka se s tím jakž takž smířila, ale otec spustil hrozný tyjátr. Prý, že si mám najít přátelé s trochu vyšší úrovní."

Kysele jsem se ušklíbla. "Věř mi, že z kluků v našem ročníku má vyšší úroveň už snad jen Remus. A toho ti dohazovat nebudu, protože je to jeden z nejlepších kámošů toho idiota"

"Keiro?" oslovila mě brunetka opatrně. "Co se vlastně stalo mezi tebou a Siriusem? Vždyť do čtvrtého ročníku jste se měli celkem rádi, ne?"

"To je příběh, který ti snad někdy povím," mávla jsem nad tím rukou. "Zná ho jen on já a Lily a možná i Potter, pokud mu to řekl."

Rozhostilo se mezi námi ticho. Meda koukala z okna na ubíhající krajinu a já čučela zamyšleně na podlahu kupé a přitom si kousala kůžičku na palci. "Připadám ti lstivá?" zeptala jsem se znenadání.

"Prosím?" vyjekla překvapeně moje společnice. "Lstivá?"

"Nebo povýšená, nedůvěřivá, namyšlená, cokoli budeš chtít."

"Proč se ptáš zrovna na tohle?" zasmála se zvonivě. "Jsi cokoli, jen ne namyšlená nebo to ostatní, co jsi říkala. Pokud se jedná o lstivost, ano, jsi lstivá, ale pouze v tom nejlepším slova smyslu. Proč tě to zajímá?"

"Jenom přemýšlím, proč mě Moudrý klobouk zařadil do Zmijozelu," povzdychla jsem si.

"Zmijozel nemusí být vždycky had," pronesla Andromeda moudře a já k ní zvedla hlavu. "A to samé platí i o ostatních kolejích. Copak jsi někdy viděla, že by se Peter Pettigrew zachoval statečně? Teddyho zařadili do Mrzimoru a přitom to není žádný moula. A Xenofilius Láskorád z Havraspáru připomíná spíš hippie ezoterika, než chytrého studenta, nemyslíš? A stejně tak ty nejsi jako ostatní ze Zmijozelu."

"To bylo tak dojemný, že asi hodim šavli," ozvalo se ode dveří.

"Astrid," vyjekli jsme s Medou nastejno.

"Co ti tak dlouho trvalo?" vyjela na ní hned Andromeda. "Strachovala jsem se, že se ti třeba něco stalo a tys nestihla vlak."

"Klid," zvedla Astrid ruku. "Jsem v pohodě, jak, vidíš. Jen jsem se musela postarat o bráchu. Tenhle rok přece jede do Bradavic poprvé a rodiče mi ho hodili na krk."

"Jaké bylo léto?" zeptala jsem se nadšeně. "Vyšlo všechno podle tvých plánů?"

"Do puntíku, drahá přítelkyně," přikývla potěšeně a začala si hrát s jedním pramínkem svých vlasů na kterém byly navlečeny korálky. "I ten letní románek jsem zažila. Asi budu do Ugandy jezdit častěji. Maj tam moc pěkný kluky."

"No jo, ty naše koketo," uchechtla jsem se.

"Jseš jako Black v růžovym," doplnila Meda. "Nevydržíš bez toho ani minutu."

"Náhodou," ohradila se Astrid, "rozhodla jsem se, že si tenhle rok najdu stálý vztah."

"Tak to muselo být opravdu jenom náhodou," zamumlala jsem spíš k sobě. Andromeda vyprskla smíchy a Astrid mě probodla jedním ze svých vražedných pohledů. "A navíc, Black už v růžovym je."

"Nerada ti kazím náladu," řekla Lily a vklouzla z chodby zpět na svoje místo, "ale Blackovi se nějakým zázrakem podařilo tu hroznou barvu smýt."

"Taková škoda," zabědovala jsem a ztěžka si povzdechla. "Teď budu muset vymyslet nové vylepšení. Co myslíte, že by řekl na oholené obočí?"

"Rozhodně bych ti nepoděkoval," pronesl ten černovlasý idiot, který mi ztrpčoval život už sedmým rokem.

Čau všichniiii, hlásím se s novým HP příběhem, tentokrát s pobertovskou tématikou. Snad se vám bude líbit stejně, jako můj první příběh, takže dávejte hvězdičky a pozitivní komentáře, ať vim, že mám psát dál.

Love ya. Baru ♥♥♥