Bylo Nebylo, Jeden Idiot

[6] - Keira

Další dva týdny se slily do jedné velké rutiny.

Učení, famfrpálové tréninky, školní trest, nadávání na Blacka, učení, poslouchat Lilyino nadávání na Pottera, famfrpál... atd.

Navíc jsem se Regulusovu bratru snažila pořád vyhýbat a neskutečně mě těšilo, že rudý otisk mojí ruky setrval na jeho tváři několik dní.

Byla zrovna sobota a já tvrdla s Cissy ve společenské místnosti, protože Lily měla nějaké primuské povinnosti, Meda si vyšla na rande s Tedem a Astrid si úspěšně zavařila na školní trest, kvůli tomu, že polila jednu svojí spolužačku zmenšovacím lektvarem.

"Keiro," ozval se vedle mě slabý hlásek a kdosi mě zatahal za rukáv trička.

"Co je, Lano?" obrátila jsem se na svou sestru.

"My máme," zafňukala, "máme za úkol se naučit obranné kouzlo, a já to zkoušela tolikrát a ani jednou se mi to nepovedlo." Ke konci vypadala, že se snad i rozbrečí.

"Tak pojď," povzdychla jsem si a zatáhla jí do svého pokoje. Postavila jsem se naproti ní a zaujala útočný postoj. "Tak ukaž, co dovedeš. Zaútoč na mě."

"Expelliarmus," řekla pevným hlasem.

"Protego," opáčila jsem. Hůlka jí vyletěla z ruky a hladce přistála v té mé. "A teď to zkusíme obráceně, ano?" podala jsem jí hůlku zpět. "Musíš jen věřit svojí hůlce a taky sobě."

"Jdem na to," přikývla a namířila proti mě hůlku.

"Expelliarmus!"

"Protego," řekla trochu roztřeseně. Moje hůlka sebou lehce trhla, ale jinak se nic nestalo.

"Věř si, Lano," zopakovala jsem a povzbudivě se usmála.

Přesvědčeně kývla.

"Expelliarmus!"

"Protego!"

Moje hůlka udělala elegantní oblouk a praštila Lanu, která byla tak nadšená, že ji ani nechytila, do hlavy.

Rozesmála jsem se a utíkala si jí zvednou. Lana se usmívala jako sluníčko a děkovala mi, že se to naučila, pak odběhla za svými kamarádkami.

Chvíli jsem jen seděla a přemýšlela, co budu dělat, a pak mě trknul geniální nápad. Našla jsem ložnici kluků z pátého ročníku a hlasitě zabušila na dveře.

Přišel mi otevřít nějaký zrzavý kluk, o němž jsem ani nevěděla, že studuje v Bradavicích.

"Je tu Regulus?" zeptala jsem se mile a zkusila mu nahlédnout přes rameno dovnitř.

Uchechtl se a otevřel dveře dokořán. "Hej, Blacku, je tu ta, co nesnáší tvého bratra."

"Čau, Keiro," objevil se přede mnou Regulus vzápětí. "Co pro tebe můžu udělat?"

"Víš, jak Carlis říkal, že bychom měli tenhle rok trénovat trochu víc?" Přikývl. "No, tak mě napadlo, že venku je docela hezky a my bychom si mohli jít zalétat, co říkáš?"

"Za pět minut před Vstupní síní?" zeptal se s úsměvem. Spokojeně jsem přikývla a vydala se převléct se do něčeho pohodlnějšího a taky pro svůj milovaný Stříbrný šíp.

Regulus na mě už před hradem čekal.

"Dáme si závod?"

"Jo, teď!" vykřikla jsem a vylétla vpřed. Podle mého očekávání jsem dolétla první, protože Regovi chvíli trvalo, než se vzpamatoval.