Bylo Nebylo, Jeden Idiot

[19] - Keira

Ještě než bude kapitola, rozhodla jsem se napsat další HP knížku. Nečekejte žádný příběh, je to jen něco na odlehčení, co mě napadlo, když jsem se nudila v práci. Něco jako fakty, ale nejsou to fakty. Pokud máte zájem, mrkněte na můj profil a přečtěte si první část.

A teď už jdem na to.

Sešla jsem s Lily poslední schody, které nás dělily od Vstupní síně a hladově se vrhla ke stolu se snídaní.

Astrid ještě vyspávala a Meda už od brzkého rána okupovala koupelnu a odmítala nás tam vpustit. Ovšem podle dávivých zvuků, které se zpoza zavřených dveří ozývaly, jsme usoudily, že zvrací.

"Už je tři dny po večírku," zabručela jsem a napila se silné kávy. "Tohle vypadá na nějakou hodně špatnou virózu."

Lils zamyšleně přikývla. "Nebo na střevní chřipku."

"Holky," ozval se za námi Andromedin hlas. Obě jsme se otočily a málem vyjekly hrůzou. Její obličej byl bledý a pod očima se jí stkvěly hluboké kruhy. "Musím s vámi hned o něčem mluvit."

"Berem ji k Astrid," rozhodla jsem a kývla na rudovlásku vedle mě. Naráz jsme se zvedly a zamířily k havraspárské věži.

Co nejrychleji jsme odpověděly orlímu klepadlu na otázku a vytáhly bílou Medu až k dívčí ložnici sedmého ročníku. Ani jsem se neobtěžovala s klepáním a rovnou vtrhla dovnitř.

Astrid seděla na posteli a bavila se se svými dvěma spolužačkami. Jakmile spatřila naše trio a brunetku uprostřed, přitiskla si dlaně na ústa a uniklo jí tiché: "Merline."

Otočila se ke svým kamarádkám, které na nás ohromeně hleděly. "Rose, Genevieve, vypadnětě, tohle je důležité," prohlásila nekompromisně, přičemž se obě zmíněné neochotně zvedly a opustily místnost.

Lily ještě ložnic zajistila protiodposlouchávacím kouzlem, a pak jsme se všechny sesypaly kolem Andromedy a čekaly, co z ní vypadne.

"Nevím, jak to říct," začala tiše a neklidně se zavrtěla. "Myslím... Myslím, že jsem těhotná."

"Cože?" vyjekla Lily.

"Jak?" zašeptala Astrid, za což jsem jí zpražila pohledem.

"Ty jsi ale hlavička, Glickermanová, jak se asi dělaj děti?" povzdechla jsem si. "Spíš by mě zajímalo odkdy?"

"Nejspíš od toho večírku pro Remuse," pokrčila rameny. "Už dlouho jsem to nedostala a navíc ty ranní nevolnosti. Ale pořád můžu mít jen zpoždění a střevní chřipku, že?"

"No, dá se to lehko zjistit," koukla jsem na ní opatrně a z kapsy hábitu vytáhla hůlku. Namířila jsem její špičku na Medino břicho a tázavě na ní pohlédla. "Znám kouzlo, které to potvrdí. Otázka zní ovšem: Chceš to vůbec vědět?"

Brunetka se zhluboka nadechla a zas vydechla. Pak jistě přikývla.

Sklonila jsem zrak k hůlce. "Fumagalli," řekla jsem polohlasem a do Andromedina podbřišku vlétl malý bílý obláček. Vzápětí se vrátil zpět na světlo, tentokrát už do růžova zbarvený a vzápětí se rozplynul.

Holky na mě tázavě pohlédly a já lehce kývla.

Medin výraz se nijak nezměnil jen si zkousla ret a zřejmě přemýšlela.

"A ještě něco," pronesla jsem. "Je to holka."

Medě vrhkly slzy do očí a začala tiše vzlykat. "U Merlinova plnovousu, já budu mít miminko! To je neuvěřitelné." Pak se zarazila, jakoby jí něco praštilo. "Pane bože, co moji rodiče? Vydědí mě, až se dozví, že mám dítě s mudlorozeným kouzelníkem!" A pak se napjala ještě víc. "A sakra, co Ted? Jak to asi vezme? Mám mu vůbec říkat, že jsem v tom? Co když naši holčičku nebude chtít?"

"Andromedo Blacková," zahřměla Lily a přerušila tím Medin depresivní monolog, "okamžitě přestaň mluvit, nebo po tobě něco hodím! Ted je jeden z nejrozumnějších kluků, co znám a všem je jasné, že tě nade všechno miluje. A tvoji rodiče? Holka, kašli na ně! Jsou jen zaujatí čistou krví a pokud si máš vybrat mezi láskou a krví, vyber si to, po čem volá tvoje   srdce."

"Máš pravdu," řekla brunetka s úsměvem a rázně vstala. "Půjdu říct Teddymu, že bude otcem." Spěšně opustila místnost.

"No a já taky jdu," zazubila se Astrid a mrkla na nás. "Mám doučování z obrany proti černé magii. Uvidíme se později."

"Takže jsme zbyly jen my dvě," otočila jsem se na Lils, která mi svým provinilým pohledem prozradila, že nejspíš zůstanu sama.

"Promiň, ale jdeme s Jamesem do knihovny, potřebuju nutně jednu knížku do lektvarů."

"A jak to teď vůbec mezi tebou a drahouškem Jamiem je?" zazubila jsem se a rudovláska mě zpražila vražedným pohledem.

"Ještě jednou mu řekneš drahoušek Jamie a zlomím ti koště," zavrčela. "A pro tvou informaci, jsme jen kamarádi. Nic víc, nic míň."

"Pozdějc řeknu, že jsem ti to říkala," pronesla jsem si pro sebe tak, aby to neslyšela. "Tak si to vaše nerande užij."

Lily zmizela za rohem a já si s povzdechem vzpomněla, že mám vlastně se Siriusem trest za noční vycházku.

Prošla jsem skrz hrad a stanula u dveří profesorky McGonagallové, která nám měla trest zadat. Sirius přišel o dvě minuty později. Usmáli jsme se na sebe a zaklepali na dveře kabinetu, ze kterého na nás vzápětí vykoukla přísná tvář naší drahé profesorky.

"No tak pojďte se mnou," řekla ne příliš nadšeně a prošla kolem nás k nejbližšímu schodišti.

Takhle v tichosti jsme došli až do sovince.

"Vrátím se přesně za hodinu," oznámila nám. "Máte šedesát minut, aby jste to tu uklidili, doufám, že to splníte a nebudete mě nutit se rozčilovat."

Po těch slovech se otočila a vydala se zpět do hradu.

Vytáhla jsem svou hůlku a očarovala uklízecí pomůcky, které nám tu někdo, (a ten někdo byl zřejmě Filch), laskavě zanechal.

Opřela jsem se zády o vnější zeď sovince a sjela na zem. Sirius mě napodobil a chvilku jsme tak beze slov seděli vedle sebe a nečinně pozorovali zem před našima nohama.

"Celkem zima, co?" nadhodila jsem a přitáhla si k sobě blíž vlněnou šálu, kterou jsem si ještě v rychlosti stihla půjčit od Astrid při odchodu z havraspárské věže.

"Tak pojď blíž," navrhl Tichošlápek a hodil svou ruku kolem mých ramen.

Opřela jsem si o něj hlavu a usmála se. "Je to vše teď tak hrozně divné. Jedna z mých kamarádek bude mít rodinu, druhá nejspíš jednou bude částí mojí rodiny, třetí je na dobré cestě stát se paní Potterovou."

"James říkal, že je to s Lily na dobré cestě," podotknul.

Přikývla jsem. "Má ho fakt ráda, je neskutečné jak jste dospěli. Ty a James. Remus byl vždycky rozumný a upřímně, Petera neznám zas tak dobře, abych mohla soudit."

"Už jsi uvažovala, co budeš dělat, až složíš OVCE?" změnil téma.

"Chtěla bych se přidat k nějakému famfrpálovému týmu, doufala jsem, že by mě mohli vzít k Holyheadským harpyjím nebo Montroseským strakám, oboum týmům budou odcházet odrážeči."

"Určitě tě alespoň jeden z týmů vezme," řekl povzbudivě. "V Bradavicích nemáš jako odražeč konkurenci a to je fakt, ne lichotka. A pokud ne, nebudou vědět, jak velkou chybu udělali."

Děkovně jsem zvedla koutky rtů a postavila se na nohy. "Tak pojď, jdeme zkontrolovat, jak na tom sovinec je, ať McGonagallka zbytečně neřádí."

Čau všichniiiii, snad se kapča líbí. Snažila jsem se vymyslet co nejrychleji to šlo, tak jste doufám spokojení.

Love ya. Baru <3