Bylo Nebylo, Jeden Idiot

[7] - Sirius

Keira seděla na jedné lavici a teatrálně drhla už pět minut tu samou lahvičku. To, že na mě byla dost naštvaná asi zmiňovat nemusím. Když kvůli mě musela sedět v Křiklanově učebně a uklízet ji. Ale podíl měl na tom taky James, takže část viny nesl i on.

"Jsi furt naštvaná?" zeptal jsem se opatrně.

"Sviť mi, sviť mi, hvězdičko..."

To mě bude ignorovat a ještě si k tomu zpívat? To je vražedná kombinace!

"Keiro?" oslovil jsem ji znovu. "Jsi v pohodě?"

"...prašť Blacka, vrbo Mlátičko," dokončila svou písničku.

"Nic mi neříkej, jsi pořád naštvaná," odtušil jsem.

Znovu se rozhostilo ticho, které rušilo pouze cinkání baněk, které čistila ona a mlaskavý zvuk mopu, kterým jsem vytíral podlahu.

Když jsem se na ní podíval znovu, seděla v takřka stejné poloze a v obličeji měla nečitelný výraz.

Zkusil jsem jinou taktiku. "Jak dlouho tam budeš sedět a trucovat, Prewettová?"

"Do tý doby, než se ty přestaneš chovat jako blbec, Blacku."

"Takže..."

"Ano, přesně tak. Zůstanu tady do smrti," ušklíbla se a domyla poslední lahvičku.

"Nemůžeš se na mě zlobit věčně."

"Ale ne, samozřejmě, že můžu," otočila se na mě. "Je tolik věcí za které na tebe můžu být naštvaná. Můžeš mi přiblížit, jakou z nich ti mám odpustit?

Snad tenhle trest? Ale kdepak, měla jsem už tolik trestů, že tohle pro mě není žádná novinka.

Nebo ty zelený vlasy na konci šesťáku? Stejně jsem ti to oplatila!

A jo, už to mám! Mám ti odpustit, že ses vyspal s mojí nevlastní sestrou na naše devítiměsíční výročí, které bylo shodou okolností na můj svátek, že ano?"

Sklopil jsem hlavu. "Už jsem ti řekl promiň nejmíň milionkrát."

"Promiň se říká, když do někoho vrazíš," odfrkla si podrážděně. "Ne, když někomu zlomíš srdce."

"Zkus se na to podívat taky z mého úhlu pohledu!"

"Fajn, tak já to zkusím," pokrčila rameny. "Jsem Sirius Black, moje holka mi už dala, tak vyzkoušim nějakou jinou, můžu jí to dát jako dárek k svátku, anebo k výročí. Bude určitě překvapená.

Byla jsem víc, než překvapená, byla jsem naprosto šokovaná!"

Pohlédla mi zpříma do očí, v těch jejích se leskly slzy a mě taky začali podezřele pálit slzné kanálky.

"Já tě milovala, Siriusi, tak hrozně moc. Dala jsem ti to nejcennější, co jsem měla."

"Nezapomínej na to, že jsme na tom byli oba stejně," připomenul jsem jí. "To ty jsi byla ta, co mě připravila o nevinnost."

Keiře zacukaly koutky a vzápětí se rozesmála naplno. "Ty a nevinný to je fakt gól. Vždyť ty jsi antonymum pro slovo nevinnost."

Její smích byl tak nakažlivý, že jsme se po pár vteřinách smáli oba.

Trvalo dost dlouho, než jsme se zvládli uklidnit, ale když se tak stalo, naše pohledy zase zvážněly.

"Nemysli si, že já tě nemiloval," zašeptal jsem. "Miluju tě i teď a snad ještě víc a vím, že tvoje city ke mně taky tak zcela nevychladly."