Bylo Nebylo, Jeden Idiot

[25]- Sirius

Vykračoval jsem si to s ostatními Poberty vstříc hradu a těšil jsem se na brzký oběd, protože mi už značně vyhládlo.

"Měli bychom co nejdříve zajít k Taškáři," nadhodil James. "Začínají mi docházet práskací kuličky."

"Mě taky," přitakal jsem. "O víkendu bychom tam mohli zajít. Lily s Keirou prý půjdou taky a možná se přidá i Astrid," šťouchnul jsem loktem do Remuse, který si nade mnou jen teatrálně povzdechl a víc se k tomu nehodlal vyjadřovat.

Právě jsme se s Jamesem bavili o doplnění zásob bomb hnojůvek, když vtom k nám přiběhla nějaká druhačka se stydlivým úsměvem mi do rukou vrazila nějakou krabici a zase beze slova odběhla. Překvapeně jsem sledoval jak se proplétá mezi davem studentů, až mi zmizela z dohledu.

Zmateně jsem se podíval na bonboniéru ve svých rukou, a pak jen pokrčil rameny a otevřel ji. Na čokoládových bonbonech byl krasopisně napsaný vzkaz.

Drahý Siriusi, doufám, že přijmeš tuto drobnost. Tvá obdivovatelka...

Překvapeně jsem se usmála. Holky nepřestaly, i když věděly, že mám přítelkyni. A občas ty benefity přišly vážně vhod.

Spokojeně jsem se do krabice podíval a snažil se najít tu největší čokoládu.

"Vážně se chceš tláskat před obědem?" zabručel nesouhlasně Remus.

Vesele jsem se zazubil a na protest němu si vhodil jednu pralinku do pusy. Náplň byla podivně sladká, ale přesto velmi dobrá.

Byli jsme zrovna dvě patra od podobizny Buclaté dámy, když v tom mě někdo zatáhl za rukáv a já vpadl do jedné postranní chodby.

I když tam bylo docela šero, poznal jsem, že se přede mnou usmála drobná dívka. Měla stejné rysy jako Keira, ale já ji znechuceně odstrčil. "Nech mě už konečně na pokoji, Ellen."

"Ale no tak, drahoušku," zasmála se. "Já ti jen chtěla sdělit pár věcí týkajících se tvé milované."

"Tobě už nevěřím ani slovo, nejsi nic, než jen proradná lhářka."

"A Keira je určitě jen sladký andílek, že ano?" ušklíbla se. "Ale nenapadlo tě, že se až moc skamarádila s tvým bratrem? Copak sis nevšiml těch sladkých pohledů, co po sobě hází, když nejsi v jejich přítomnosti? Pokud vím, tak se spolu téměř každý den po vyučování ztrácí do jedné nevyužívané učebny."

Přimhouřil jsem oči a stiskl rty do úzké čárky. Ellen se beze slova otočila, zavedla mě o pár chodeb dál a spolu jsme vkročili do  jedné učebny.

Jakmile za námi zapadli dveře, začal jsem se cítit nějak divně. Asi se jen ozval hlad. A pak, jakoby se uvnitř mě něco přeplo a já láskyplně pohlédl na nevlastní sestru své přítelkyně.

"Ach bože, Ellen," vydechl jsem omámeně a klesl na kolena k jejím nohám. "Jaktože jsem si nikdy nevšiml jak mimořádně nádherná a okouzlující jsi. Ellen, jsi mým srdcem, jsi můj život, mé všechno. Prosím, řekni, že cítíš alespoň polovinu toho, co cítím já."

"Ale samozřemě, ty můj čumáčku," zapěla nevinně a podala mi ruku, abych se mohl postavit. Přitiskla mě na zeď za mými zády a pohladila mě po tváři. Už už to vypadalo, že mě políbí, když v tom se otevřely dveře.

Vzhlédl jsem a setkal jsem se s Keiřiným šokovaným a zničeným pohledem.

Čau všichniiiii, snad se kapča líbila, pokud ano, hvězdičkujte a doufám, že jsem vás napnula a pokračování příště...

TO BYLA JEN SRANDA!!!! Jedeme dál!

Chvíli jsme jen nevěřícně hleděli jeden druhému do očí, ale pak Keiře zacukaly koutky a oba jsme se nahlas rozesmáli.

Ellen i Fiona, která přiběhla s Keirou se na nás jen nechápavě dívaly.

"Kdybys viděl její výraz," vypískla Kei a ukázala na svou sestru, a pak předvedla velmi povedený potěšený úšklebek pomalu se měnící na nicnechápající pohled, což mě rozesmálo ještě víc.

Odstrčil jsem Ellen, která na mě byla ještě pořád nalepená, přikročil k Keiře a vtiskl jí dlouhý a procítěný polibek.

"Cože?" zalapala po dechu Evie, která se v učebně objevila vzápětí. "Ale, ale, jak to?"

"Asi jsi to nějak zpackala," vyjekla naštvaně Ellen a vypochodovala z místnosti se svými komplicemi v zádech.

Šťastně jsem si s Keirou plácnul, a pak do učebny opatrně nakoukla Debbie. "Koukám, že náš plán vyšel," pronesla se spokojeným úsměvem.

"Díky, Deb," objala ji Keira. "Nebýt tebe, asi bychom už nebyli spolu. Jak se ti jen odvděčíme?"

"Ale to nic nebylo," mávla tmavovláska rukou a narovnala si brýle. "Ellen a Evie jsem nikdy ráda neměla, nechytila jsem zrovna nejlepší spolužačky. Fia je fajn, ale tvoje úžasná sestruše ji má v hrsti."

"Mohli bychom ti najít kluka," zauvažoval jsem nahlas. "Kdo se ti líbí."

Debbie se kousla do rtu a koukla se mi do očí. "Doufám, že to pochopíš, Blacku, ale vzhledem k tomu, že patříš k nejchytřejším lidem v ročníku, tak bys asi měl. Kluci zrovna nejsou lidi, co by mě brali. Snad to nebylo tak moc složité. Tak zatim čau, Siriusi," mírně se usmála. "Keiro," kývla a ještě k tomu mrkla.

Blondýnka tiše vyprskla smíchy a druhá dívka opustila učebnu, zatímco já jsem si lámal hlavu s tím, jak to sakra myslela.

A pak mi to došlo. "Ona, ona," doslova mi došla slova. "Ona je na holky?" dokončil jsem polohlasem a s neuvěřením se podíval na Kei.

"Očividně," přikývla se zřejmým pobavením v hlase. "Netvař se tak překvapeně, Tichošlápku. Někdo se takový narodí. Není to žádná nemoc, oni prostě takoví jsou. Jsou úplně normální, jako ty nebo já."

"Odkdy jsi ty normální," ušklíbnul jsem se a schytal za to pěstí do ramene.

"Koledoval sis," prohodila vesele a odskotačila na chodbu.

Jen jsem nad ní zavrtěl hlavou a s úsměvem jí následoval.

Trošinku kratší kapitola, ale snad se líbila. Vysvětlení, jak Sirius odolal, bude v příští části. Hvězdičkujte, nebo napište nějaký hezký koment a nashle u další kapči.

Love ya. Baru <3