Bylo Nebylo, Jeden Idiot

[29] - Sirius

Seděl jsem u nebelvírského stolu s celou svojí partičkou s Astrid a Keiry včetně.

Levou ruku jsem jedl nějaký koláč a pravou jsem měl přehozenou kolem ramen své přítelkyně, která se zaujatě bavila s Lily a Andromedou o výbavě pro malou Nymfadoru. Chudák holka, takový blbý jméno.

James se snažil s Peterem rozebírat nějakou kravinu týkající se famfrpálu, ale zdálo se, že Červíček byl příliš nervózní na to, aby ho vnímal. Remus se naproti mě dohadoval s Astrid o jakési věci jménem televize, kterou zřejmě měli na svědomí mudlové a čemuž jsem vůbec nerozumněl. Remus vypadal,že je zabraný do debaty natolik, že si ani nevšiml pohledu, jakým se na něj Astrid dívala. Nebo ho přehlížel schválně.

Vzpomínkami jsem se vrátil o dva týdny zpět, kdy jsme zrovna dokončili poslední zkoušku OVCE. Byla sice pravda, že jsme to měli konečně za sebou, ale to čekání bylo ubíjející.

"Tohle by se mělo zapít," rozhodl jsem vycházejíc ze sklepení a oprašoval si přitom zhábitu poslední smítka drceného rohu třskavce.

"Vřele souhlasím," kývla Kei, která se zničehonic objevila vedle mě a vtiskla mi malý polibek na tvář. Usmál jsem se na ní a chytil jí za ruku.

"Taky jsem pro," zvedla ruku Lily jako by byla na hodině.

Peter zavrtěl hlavou. "Hrozně rád bych šel, viděl vás se totálně zlít, a pak vás táhnul ožralý zpátky do školy, ale bohužel si musím ještě něco zařídit s profesorem Kirkem." Pokrčil rameny a odpojil se v jedné chodbě.

"Já taky nemůžu," povzdychla si Meda a pohladila svoje břicho, které se už začínalo docela ukazovat, neboť byla ve čtvrtém měsíci. Pak zvedla hlavu a zamávala směrem k mrzimorsému hloučku stojícímu opodál, zpoza kterého se vynořil Ted a oba se odebrali kamsi do soukromí.

"Takže už jen nás pět a..." začal James, ale Remus mu skočil do řeči.

"Čtyři!"

"Jaktože čtyři?" podivila se Keira smutně. "Copak ty se k nám nepřidáš, Reme?"

"Slíbil jsem Astrid, že si s ní půjdu zalétat."

"Vždyť ty nelétáš," zamračila se mírně blondýnka.

Remus nevinně pokrčil rameny a otočil se k odchodu.

"Počkej," zastavila ho ještě a přistoupila těsně k němu. "Máš jí vůbec rád?"

"Samozřejmě, že jí mám rád, ne to skvělá kamarádka," odpověděl a zamířil kamsi do hlubin hradu.

"Ale takhle jsem to nemyslela," zašeptala Keira se smutnýma očima a obrátila se zpět na nás. "Bolí mě, když vidím, že se Astrid zamilovala do kluka, který je správný, ale nestojí o ní." Otočila se na mě. "Siriusi?"

"Ano?"

"Siriusi!" ozval se její hlas důrazněji a někdo mě udeřil do ramene. Vztekle jsem se otočil na Lily, která si mnula ruku, kterou mě praštila.

"Tvoje holka má fakt páru," prohodil jsem uznale směrem k Jamesovi. "O čem je řeč?"

"Ty ses nám nějak zasnil, Tichošlápku," uchechtl se Remus. "Jenom jsme zrovna říkali, že..."

Jeho slova se ztratila ve ptačím zaskřehotání, které se ozvalo přímo nad námi. Sova, která ho vydala se elegantně snesla přímo před Keiru a položila k jejím rukám dopis v černé obálce s rudou pečetí, na kterém bylo zlatým inkoustem krasopisně napsáno Keira Prewettová.