Bylo Nebylo, Jeden Idiot

[3] - Keira

(Kurzívou jsou vyznačeny vzpomínky a myšlenky)

"Ten arogantní, egoistický, hloupý, sexy, nepochopitelný, sobecký, buranský idiot," vyštěkla jsem naštvaně a chodila přitom po kupé sem a tam. "Jak já ho nenávidim, sakra!"

"Skončilas?" zeptala se Astrid nevzrušeně, zatímco si kontrolovala nalakované nehty. Sesunula jsem se na sedačku a mlčky přikývla. "Fajn, protože sis možná neuvědomila, že jsi o Blackovi řekla, že je sexy."

"Neřekla," vyjekla jsem v obraně.

"Ale řekla," přidala se na její stranu Meda. "Mezi slovy hloupý a nepochopitelný."

"Fajn, řekla jsem to," pokrčila jsem s nezájmem rameny. "Co na tom, že je Black pohledný, pořád je to stejně velký idiot. Stejně jako Potter, že Lily?" Bohužel se mi žádné odezvy nedostalo. "Lily?" zopakovala jsem trpělivě a otočila se na rudovlásku, která s přimhouřenýma očima koukala kamsi pod protější sedadlo.

"Zdálo se mi to," vydechla nakonec polohlasem, "nebo Potter pro jednou vynechal pozvání na rande?"

"To mě tady sakra vážně nikdo nepodpoří?" spráskla jsem ruce a zoufale se po nich podívala. Astrid i Meda se obě dívaly na Lily, takže jsem to s dalšími proslovy vzdala.

"Víš, má to jen dva možné důvody," uvažovala Andromeda nad Lilyinou otázkou. "Buď to s tebou vzdal, protože pochopil, že nemáš zájem, nebo začal dospívat."

"Podle mě ta druhá možnost," zapojila se Astrid. "Řekl jí přece krásko. No alespoň jedna pozitivní věc, Lily. Až budete mít společně noční hlídky, nebude mít debilní kecy."

Kola vagonu zaskřípěla a vlak začal zvolna zpomalovat až zastavil úplně. Astrid vystřelila z kupé tak prudce, že hned na prahu zakopla a sekla sebou o zem.

"Hledáš svojí důstojnost?" uchechtla jsem se a pomohla jí vstát. "Jako každý rok, opakuju ti už po sedmé a tentokrát i díky bohu naposled to samé. Není důvod se hnát, protože stejně pak budeme čekat, až se prváci zařadí a Brumbál vykecá. Takže zvolni tempo, holka."

Seskočily jsme na nástupiště a počkaly i na Lily a Medu. Společně jsme se pak vydali k pojízdným kočárům a nastoupili do prvního volného. Ten se začal rozjíždět, ale najednou se znovu otevřely dveře a dovnitř vpadli čtyři nezvaní hosti.

"Řekněte mi, že je tohle nějaká hrozně moc zlá noční můra," zavrčela jsem a přitiskla si prsty na spánky, abych se uklidnila.

"Ani nevíš, jak moc ráda bych ti to potvrdila," ozvala se Lily, zatímco vraždila pohledem Pottera. "Bohužel to ale vypadá, že jsme v realitě."

"Vy čtyři," ukázala jsem na skupinu kluků, kteří se vetřeli do našeho dopravního prostředku, "okamžitě opusťte tenhle kočár, protože se sem všichni zaprvý nevejdeme a zadruhý, vás tady nikdo nechce, jasný?!"

"Promiň, Keiro," zatvářil se Remus zkroušeně. "Byl to blbej nápad, ale teď už vystoupit nemůžeme, je to nebezpečný."

"Kašlu na bezpečnost," vykřika jsem. "Radši si zlomim nohu, než být v jedný místnosti s ním," ukázala jsem na Blacka, který se jako vždy pobaveně šklebil.

"Keira má pravdu," zastala se mě Meda. "Všichni se sem nevejdeme, alespoň dva musí vystoupit."

"Hlásím se dobrovolně," zdvihla jsem ruku a přešla ke dveřím.

"Ehm, je ti jasné, že už žádné další kočáry nepojedou?" upozornil mě Peter opatrně.

"Věř mi, že to s radostí dojdu klidně i pěšky," vrhla jsem po něm nicneříkající pohled a otevřela dvířka. Kočár naštěstí nejel zas tak moc rychle, takže jsem vyskočila a se vší ladností dopadla na obě nohy.

Na chvíli jsem se zastavila, abych si oprášila oblečení a vykročila jsem po cestě vpřed. Peter měl alespoň pro jednou pravdu. Kolem mě projeli ještě dva kočáry, a pak už bylo ticho.

Vydala jsem se svižným krokem vstříc k rozsvícenému hradu, který naštěstí nebyl zas tak daleko. Jenomže po pár metrech jsem si všimla tmavého stínu u cesty, který stál nedaleko ode mě a zcela určitě mě pozoroval.

"Lumos maxima," zašeptala jsem a proud světla z mé hůlky udeřil na Blacka, který si před září snažil chránit oči.

"Oči! Zabilo mi to oči!"

"Do Merlinova plesnivého kartáče, mě tady prostě někdo nemá rád, co?" zavřískala jsem do hrobového ticha a zrychlila krok.

"To se tak bojíš tmy, že skoro utíkáš?" objevil se ten idiot po mém boku.

"Nemluv na mě," zaskřípala jsem zuby. "Nebo nebude zrak to jediné o co přijdeš. A ani nechoď vedle mě, nechci cítit tvou přítomnost."

Black trochu zpomalil a dostal se mi za záda. K jeho štěstí celou dobu držel zobák, ale jeho pohled jsem stále cítila na svých zádech, vlastně trochu níž než na zádech.

"Baví tě pozorovat můj zadek?" zeptala jsem se a otočila se na něj. Pouze se nevinně usmál a pokrčil rameny.

"Proč jsi vlastně vyskočil?"

"Vždyť mám být zticha. Proč mi furt kladeš otázky?"

"Stejně jsi to už porušil, tak mluv!"

"V kočáru bylo pořád málo místa, tak jsem si prostě zahrál na milosrdného samaritána a vyskočil za tebou. Navíc, vím, že se bojíš podezřelých stínů, Keiro, měl jsem o tebe starost."

Překvapeně jsem se zastavila a pohlédla mu zpříma do očí. "Měl jsi o mě starost... A říkáš mi pravdu, Siriusi?"

Vážně jsi mu právě řekla Siriusi? Jen si s tebou zahrává, ty blbko. Chceš aby to s tebou dopadlo jako ve čtvrtém ročníku?

"Nelhal bych ti, věř mi," zašeptal a chytil mě za ruku.

"Prosím, Keiro, věř mi," zašeptal a chytil mě za ruku. Trhla jsem paží a vysvobodila své zápěstí z jeho stisku.

"Ne, Siriusi," zavrtěla jsem hlavou a utřela si slzy z tváří. "Tys moji důvěru měl a zlomil si jí vejpůl, stejně jako moje srdce. Já už ti v ničem nevěřím."

"Ne," povzdychla jsem si a odstrčila ho od sebe. Pak jsem se kysele uchechtla. "Málem jsem ti zase naletěla, můžeš být na sebe pyšný, ale já trvám na svém. Už ti neuvěřím, nikdy!"

Naposledy jsem na něj tvrdě pohlédla a vyběhla přes nádvoří k Velké síni.

Vešla jsem nepozorovaně postranním vchodem a sedla si a nejbližší volné místo, které bylo vedle Narcissy Blackové, která nebyla úplně moje kamarádka, ale z holek v mém ročníku a koleji představovala to nejmenší zlo.

"Kdes byla tak dlouho?" sykla na mě mírně znepokojeně a zabloudila pohledem k nebelvírskému stolu, kam si právě sedal Black. Vykulila oči a naklonila se ke mně. "Hlavně mi neříkej, že ses zdržela kvůli mému připitomělému bratranci."

"Bohužel ano, ale ne tak, jak se s ním zdržují ostatní holky, vždyť víš, že bych nemohla."

Nechápavě se na mě podívala, ale já jen mávla rukou a uchopila do ruky džbánek s vodou, který se objevil na stole společně s večeří. "To je na dlouhé povídání a na to teď nemám náladu."

Čau všichniiiiii, další díl je na světě, snad se vám líbí. Jak trávíte sobotu? Já sleduju American Horror Story. Je tady někdo, kdo je taky AHS fan?

Užijte si zbytek víkendu.

Love ya. Baru <3