Bylo Nebylo, Jeden Idiot

[5] - Keira

Někdo mi jemně zatřásl ramenem ve snaze mě probudit.

"Keiro, vstávej," řekla Astrid polohlasem a ukradla mi deku. "Za chvíli se to tady zaplní a já nehodlám všem vysvětlovat, co tady dělá holka ze zmijozelu, když to vlastně ani sama pořádně nevim."

Neochotně jsem se posadila a protáhla se. Z toho gauče mě bolelo celé tělo.

Astrid rychle schovala deku a polštář, který mi včera milostivě půjčila, když jsem k ní celá ubrečená přiběhla.

"Tak," vydechla, když za námi zapadli dveře havraspárské věže, "teď už mi řekneš, co se ti stalo? Nechci dělat ukvapená rozhodnutí, ale jsem si na sedmdesát osm procent jistá, že v tom má prsty Black, že?"

Nemě jsem přikývla a povzdechla si. "Políbil mě."

"Cože?" vyjekla Astrid překvapeně a vyděšeně zároveň. "Jaký to bylo?"

Nechápavě jsem se na ní otočila. "Upřímně jsem spíš čekala, že se zeptáš, jak k tomu došlo."

"K čemu došlo?" objevily se po našem boku Andromeda s Lily.

"Black a Keira se líbali," začala Astrid dost hlasitě vysvětlovat.

"Nemůžeš řvát ještě víc?" napomenula jsem ji. "Brumbál to asi ještě neslyšel."

"Ale ne, já to slyšel," řekl nenuceně ředitel a protáhl se kolem nás.

Holky vyprskly smíchy a já schovala hlavu do dlaní a snažila sebe samu přesvědčit, že ta situace není tolik trapná, jak vypadá.

"Jak se to vůbec mezi váma dvěma stalo?" zeptala se Meda, když se dostatečně vysmála.

Vzala jsem je na stranu, aby nás nikdo neslyšela, a pak jim vypověděla celý příběh. "…No, a pak jsem se naštěstí vzpamatovala a odešla. Jak ho znám, tak ještě ten večer ojel nějakou jinou holku."

"Nikdy jsi nám neřekla, že jsi ho milovala," pronesla zamyšleně Meda.

"Nikdy jsem vám neřekla ani to, že jsme spolu chodili," vydechla jsem. "Teda vlastně až na Lily, ta to zjistila už na začátku."

"Počkej, počkej, počkej," zvedla ruku Astrid, aby mě zastavila. "Tím nám chceš říct, že Sirius Black měl kdysi vážný vztah a to s tebou? Jak dlouho, sakra?"

"Ehm," zamyslela jsem se. "Začali jsme spolu myslím měsíc po konci třetího ročníku a rozešli se pár týdnů po mých patnáctinách." Upřímně jsem věděla naprosto přesně, jak dlouho náš vztah trval.

"A proč jste se rozešli?" začala Astrid dorážet znovu. Ucítila jsem, jak mi do očí stoupají slzy a snažila jsem se neroztřást.

"Podělal to," řekla za mě Lily a vzala mě kolem ramen. "Podělal to sakra hodně."

Naštěstí už se ani jedna z nich na nic nevyptávala, a tak jsme mohly v pohodě zamířit na snídani.

Sesunula jsem se na volné místo u téměř prázdného zmijozelského stolu a nandala si pár topinek. Ale ani jsem se jich nedotkla, neměla jsem náladu na jídlo. Neměla jsem náladu vůbec na nic.

Jediný, po čem jsem toužila, bylo zalézt do postele a přemýšlet nad tím, jak moc jsem blbá.

To si říkáš odvážná holka? Žádný polehávání a litování samy sebe. Ty teď najdeš Blacka, postavíš se proti němu a jednu mu vrazíš. A víš proč?

"Protože to je to jediné, co si ten kretén zaslouží," zavrčela jsem tiše a praštila vidličkou o stůl.

Obrátilo se na mě pár zvědavých pohledů.

"Co je?!" okřikla jsem je nepříjemně. "Nemáte lepší věci na práci než na mě čumět?!"

Okamžitě se vrátili ke svým zpola snězeným snídaním. Vstala jsem od stolu a rozhodně zamířila k nebelvírské věži.

Měla jsem štěstí, protože nějací prváci právě vycházeli, a tak jsem měla možnost nepozorovaně vklouznout dovnitř. Jako ostříž jsem se porozhlédla po nebelvírské společenské místnosti, abych toho zmetka našla.

Najednou jsem zaslechla dupání a jeho hlas. Black se svou partičkou právě scházel ze schodů a něčemu se srdečně smál. Úsměv mu ovšem ztuhl na rtech, jakmile mě zaregistroval, jak bojovně stojím před vchodem a snažím se ho zabít pohledem.

"Jak ses sem dostala, Prewettová?" zamrkal překvapeně Potter.

"Ani nevíš, čeho všechno je člověk schopný, když je naštvaný k nepříčetnosti," zasyčela jsem a pomalu postupovala směrem k Blackovi, který ztěžka polkl. "No pojď sem, přece se nebudeš schovávat za svoje kamarády."

Podle jeho vyděšeného výrazu to bylo přesně to, co plánoval.

Pohledy ostatních třech se nasměrovaly na Blacka a snažily se zjistit, co se mezi námi stalo.

"Nebudu to opakovat dvakrát, Blacku," řekla jsem znovu a přistoupila zase o krok blíž. "Pojď. Sem. Hned!"

Povzdechl si a sestoupil ze schodů. Kouknul se na mě shora a nadzvedl obočí. "Co chceš, Prewettová?"

"Ty víš moc dobře, co chci," zašeptala jsem. Pak jsem vymrštila ruku dopředu a vrazila mu tu nejsilnější facku, co jsem dokázala.

Ozvalo se šokované zalapání po dechu od jeho tří kamarádů a Blackovo bolestivé zaúpění.

"Tohle bylo za to," vydechla jsem přiškrceně. "Že mi pořád tak hrozně moc pleteš hlavu."

Do očí se mi znovu začaly drát slzy. Radši jsem se otočila, prošla podobiznou a zamířila na svou kolej. Cestou jsem se díky bohu trochu uklidnila, takže byla apokalypsa zažehnána.

Posbírala jsem si věci na obranu proti černé magii, kouzelné formule a ostatní předměty, které jsem v ten den měla mít a zamířila na astronomii, které jsem si určila jako dobrovolný předmět jen proto, že se na ní skvěle usínalo a vzhledem k tomu, že jsem toho v noci zrovna moc nenaspala, přišlo mi to právě vhod.

"Keiro," zavolal na mě Regulus a rychle mě doběhl. "Budeš se tenhle rok zase hlásit do famfrpálového družstva?"

"Že váháš," ušklíbla jsem se a začala stoupat po schodech vzhůru, zatímco mladší z Blacků zabočil do jedné postranní chodby. "Mám v plánu to letos Potterovi pěkně natřít, takže ne, že mě zklameš, jasné?"

"Jasné," zazněl jeho veselý hlas z dálky.

Všechny předměty, které jsem si rok zpátky zvolila, byly pouze pro má zadní vrátka, což byl odbor pro kouzelnické hry a sporty na ministerstvu.

Můj hlavní plán byl hned po škole začít hrát profesionálně famfrpál, protože to byla jediná věc, ve které jsem byla opravdu dobrá. Neuměla jsem zpívat ani malovat a dobré známky jsem mívala jen díky Lily a Cisse, od kterých jsem při každém testu opisovala.

Výjimkou byly jen zkoušky NKÚ, kdy jsem se doopravdy učila snad celý měsíc.

Poněvadž byl deštivý den, rozhodla se profesorka Falleyová, která astronomii učila,  že zalezeme do nějaké učebny a bude vyučovat na mapách.

Zapadla jsem do poslední lavice a složila si na ní hlavu. Hlas profesorky mě pomalu uspával, až jsem nakonec usnula úplně.

Ahoj všichniiiii, jsem tu zas po skoro týdnu. Snad vás kapitola potěšila a splnila vaše očekávání, protože vydat ji byl docela oříšek vzhledem k tomu, že mi rodiče zabavili mobil ;). Tak jsem si zahrála na agenta a nepozorovaně ho vzala.

Love ya. Baru <3